poster

Uvnitř tančím

  • Velká Británie

    Inside I'm Dancing

  • anglický

    Rory O'Shea Was Here

Drama / Komedie

Velká Británie / Irsko / Francie, 2004, 104 min

Scénář:

Jeffrey Caine

Kamera:

Peter Robertson

Hudba:

David Julyan

Producenti:

Eric Fellner, James Flynn
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • TeeAge
    *****

    Ťažký film pre ťažké chvýle - aby si človek uvedomil, že má všetko, čo potrebuje, a jeho problémy nie sú tým najväčší krížom...(2.10.2010)

  • liborek_
    ****

    Upřímně řečeno, Rory O'Shea - onen živel, který vnesl trochu života do žil apatickému, po mozkové obrně na okolí zcela závislému Michaeolvi - mi přišel jako nesnesitelně nesympatický, narcistický hejsek, který své okolí a zejména Michaela i přes svůj vlastní hendikep pouze využíval a zneužíval ve svůj prospěch.. Takový byl můj dojem 3/4 filmu a v závěrečné části bylo jasně vidět, že jeho styl života a pohled na svět není to pravé a není zdaleka ten nejšťastnější - a díky tomu pro mě příběh těchto dvou hendikepovaných mladých lidí, kteří se snaží nějakým způsobem bojovat s nepřízní osudu, neuhnívat v izolaci Carrigmore a prožít něco víc, než jen každodenní rutinu ohraničenou všemožnými "pravidly", díky tomu pro mě tento příběh nabývá na zajímavosti a důležitosti. Rory uvnitř trpí a maskuje to nenuceností a živelností, Michael je navenek bez života, ale uvnitř tančí. Snímek je skvěle napsaný a natočený, ovšem v některých místech dost nepravděpodobný a idealistický. Pochybuju, že by se ve skutečnosti našla nějaká Siobhan... To však filmu neubírá na síle a zejména scénáristicky vyšperkované finále může slabším povahám vehnat do tváře několik krůpějí slz.___ Existuje film s podobným tématem, který bych rád doporučil a který je u nás dosti opomíjený. Na rozdíl od tohoto snímku je to romantický příběh postiženého muže a ženy a na rozdíl od Roryho je mi postava Bruce ve snímku Běsnící měsíc mnohem sympatičtější...(20.7.2008)

  • ScreamJay
    ****

    "To, že jsi na vozíku ti automaticky nedává právo na lásku" aneb když je svázané tvoje tělo, ještě to neznamená, že musí být svázána i tvá myšlenka, natož tvůj cit. Utvořili jsme si svět, ve kterém lidé prakticky nedokáží projevit dostatek empatie sami k sobě navzájem, natož aby něco takového dokázali vůči příběhu na plátně. A právě tohle Inside I'm Dancing vyžaduje - jakous takous diváckou empatii, kdy si alespoň na chvíli vědomíme, že pocity a city, jež mnohdy vnímáme jako laciný kýč, vlastní slabost nebo snad přežitek, přežitkem nejsou. Nejsou a nemohou být, protože pak už sami přestáváme být lidští. Ano, Damien O'Donnell podal těchhle sto minut možná příliš okatě, příliš prvoplánovitě a filmově, přesto však v nitru vyprávění zachytil zmíněnou podstatu. Kontrast postav byl nevyhnutelný, herecký výkon Stevena Robertsona autentický (není snadné zahrát tak rozsáhlé postižení reálně, aby nepůsobilo jako křeč) a sama pointa, ten jediný okamžik, ke kterému celý děj pomalu a jistě spěje, celé vyprávění zhodnocuje. A tak to má u dobrého filmu být. Navíc hudba Davida Julyana cosi osobního, veskrze intimního vypráví sama, sama o sobě. Jak vždycky říkám, aby člověk mohl věřit, musí nejprve uvěřit sám v sebe - a Inside I'm Dancing jsem prostě vcelku věřil. [final rate: 80%](1.3.2011)

  • Malarkey
    *****

    Člověk se na to musí koukat s otevřeným srdcem dokořán, pak si to náramně užije. Uvnitř tančím je příběh trochu uzavřeným a zvláštním, a právě proto je tak úspěšný, nebo tedy mé srdce si získal absolutně a dokonale. Pět hvězdiček je totiž na tento film i tak málo, a to řikám málokdy. Hudba do něj zasazená naprosto výborně vyniká a ukazuje, jak člověk dokáže nevídané věci vnímat trochu jinak a hlavně s nonšalancí a galancí. Uvnitř tančím je příjemný příběh, který není zlý, nemá v sobě zlé stránky dramatických příběhů, je jen otázkou síly osobnosti a vzdorování sama sebe. Příběh tedy po celý film plyne a rozhodně nijak špatně neztroskotá, jen tak plynně uplyne a člověk vlastně pozná, že koukal na docela milý příběh, který skončí na jednu stranu hezky, ale na druhou smutně. Počáteční deprese vymizí a divák pochopí, že ne všecko může skončit tak špatně, jak se na první pohled zdá. Moc příjemný film.(12.9.2008)

  • kleopatra
    *****

    Z přehršle pozitivního se taky dá spadnout do dlouhotrvající deprese. Uvnitř tančím je pozitivní ALE vyprošťovák. Lidi v něm mají zjevně osudovou smůlu, ale umí "tančit uvnitř". Je to pocit, který je s kolečky a zaťatými úředníky často problém si udržet. Oba hlavní protagonisté se dojemně doplňují, chrlí zabijácké hlášky na svůj stav a vy tak nemusíte mít výčitky, že můžete chodit ... Můžete jen žasnout, smát se a vztekat, že nemáte na to si život "roztančit" tak jako oni.(30.4.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace