Jedni a druzí
-
Uns et les autres, Les
Drama
Francie, 1981, 184 min
Režie:
Claude LelouchHudba:
Michel Legrand, Francis LaiHrají:
Robert Hossein, Nicole Garcia, Geraldine Chaplin, Daniel Olbrychski, Macha Méril, Evelyne Bouix, Francis Huster, Raymond Pellegrin, Paul Préboist, Jean-Claude Brialy, Marthe Villalonga, Fanny Ardant, Jacques Villeret, Richard Bohringer, Alexandra Stewart, Geneviève Mnich, James Caan, Jean-Pierre Castaldi, Charles Gérard, Brigitte Roüan, Barry Primus, Sharon Stone, Bernard - Pierre Donnadieu, Féodor Atkine, Hattie Winston, Jean - Pierre Kalfon, Valérie QuennessenObsah
-
Obsáhlé hudební drama vypráví o muzice, tanci a především o krutém politickém klimatu, které zastihlo hned tři generace hudebníků a tanečníků žijících v Rusku, Německu, Francii a Spojených státech. Žili před válkou, poznali hrůzy holocaustu i komunismu. A přesto nikdy nepřestali bojovat. (oficiální text distributora)
Obsáhlé hudební drama vypráví o muzice, tanci a především o krutém politickém klimatu, které zastihlo hned tři generace hudebníků a tanečníků žijících v Rusku, Německu, Francii a Spojených státech. Žili před válkou, poznali hrůzy holocaustu i komunismu. A přesto nikdy nepřestali bojovat. Komentáře uživatelů k filmu (13)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(20.1.2006)
-
sportovec
Je jasné, že Claude Lelouch patří k nejvýznamnějším režisérům nejen francouzským, ale i evropským a světovým. Fascinace klasickou hudbou a jejími motivy, které v jeho filmech tvoří významnou část děje, v tomto díle přerůstá zřetelně do dominující úlohy. Prolínání událostí let třicátých až sedmdesátých minulého století, to je - a zřejmě také být má - sebereflexe "generací kutilů narozených před a po roce 1945", jak to ve filmu sebedefinuje sám režisér. Tragédie druhé světové války je kompozičně sevřena do úvodní i závěrečné scény dobročinného koncertu UNICEF ve prospěch strádajících lidí třetího světa, tj. scén časově zařazených do dobové současnosti vzniku filmu. Účastní se ho- lze také říci, že se na něm potkávají - protagonisté, pocházející ze čtyř zemí a děj k epopeji směřujícího filmu tvoří skvěle spjaté volné pásmo hudebních a hraných scén životních osudů rodin, z nichž pocházejí. O válkách a škodách, které působí. se píše mnoho. Potíž je v tom, že v těchto výčtech dominují škody vnějškové - na životech, kultuře, hospodářské výkonnosti, architektonickém bohatství. To je pochopitelně pravda, ale skutečné pustošivé škody jsou i dnes pro většinu z nás neviditelné. Vychylují hodnotové orientace, otřásají zavedenými autoritami a působí bolest a rozechvělost, které neustávají ani po desetiletích a jsou opakovaně oživovány i prožívány generacemi dědiců a potomků. Plejáda skvělých herců (Stoneová, Chaplinová, Ardantová, Olbrychski, Hossein a řada dalších) má stále co hrát a čím se prodírat, v několika případech i v dvojrolích. Zvlášť objevné pro mne bylo vedení Olbrychského, Poláka, hrajícího Němce a skvěle zvládajícího jak klavír, tak dirigování. Je pravda, že na některých místech dějová souvislost dostává co proto. Stejně tak je ovšem na místě otázka, zda nejde o nechtěný šum, vyvolaný hudební rytmizací a ornamentalizací děje. Jisté je jedno: jednota filmu zůstává zachována a mimo hudební přináší také celou radu skvělých scén hraných (zdaleka nejde o ty nádražní, výborné jsou také např. i ty parašutistické). Lelouchova epopej zkrátka neztrácí nic ze svého kouzla ani po letech, která uplynula od jejího prvního uvedení do kin.(24.9.2008)
-
gudaulin
Claude Lelouch snad ani neumí natočit špatný film, nicméně z tohoto dramatu, které pro něj bylo hodně osobní, jsem měl rozporuplné pocity. Režisér se snažil do jednoho snímku nacpat co nejvíc motivů, jednak osudy Židů v době 2. světové války, jednak svou lásku k hudbě, ale i takové věci, jako je vyrovnávání se s vlastní vinou nebo generační konflikt. Film má dva základní kazy, na jednu stranu příliš dlouhou stopáž, kdy 3 hodiny jsou pro běžného diváka poněkud nestravitelné, na druhé straně paradoxně jsou vzhledem k velkému množství postav, zemí a dějů tři hodiny zoufale málo. Daleko rozumnější by bylo rozvést všechny motivy do řekněme 13-dílného seriálu s hodinovou stopáží jednotlivých dílů. Během jediného celovečerního filmu se totiž nedaří přes velmi slušné obsazení vytvořit plnokrevné postavy, jsou to spíš jen figurky, které se většinou filmem jen mihnou. Vzhledem k tomu, že se ve snímku objevují dvě generace, musel Lelouch použít pomocnou berličku, kdy děti hrají titíž herci (no řeknu ti, ty jsi hotová maminka). V opačném případě by se totiž divák pravděpodobně v záplavě postav úplně ztratil. Jedny a druhé si nejvíc vychutná fanoušek hudby, pro kterého hudba nekončí u Abby nebo Rolling Stones. Režisér hudebním a tanečním výstupům dává přednost před dramatickou složkou děje. Kamarád, který mimoděk poslouchal část zvukové stopy filmu, byl přesvědčený, že se jedná o záznam koncertu vážné hudby. Celkový dojem: 70 %.(16.9.2009)
-
Rudovous
Je jasne, ze Lelouch je absolutni patetik a je take jasne, ze Rudovous napodobne. Kdo beha na nadrazi za vlakama vi svoje. (Film ma svoje mouchy, ale kdyz jsem ho videl totalne me rozlozil.)(10.2.2009)
-
Exkvizitor
Na DVD obalu s filmem Monty Python's Quest for Holy Grail se nalézá žertovný nápis, který říká doslova: "Makes Ben Hur look like an epic!" Vzpomněl jsem si na něj, protože i vedle Lelouchovy tříhodinové transepochální ságy Jedni a druzí vypadá Ben Hur jako pouhý velkofilm. Jedni a druzí - to je neuvěřitelně hetorogenní směsice mnoha myšlenek, motivů, melodií, postav - které plynou jako dravý proud nebo vášnivá symfonie. Ne vždy se přitom divák v jeho dějích a scénách vyzná. Mnoho jich zůstane nedořešeno, naznačeno, nevysvětleno. Hlavní myšlenka je ale zřejmá: Lidské osudy se neustále opakují. (V jednom místě se praví: "Co když dějiny nemají přestavivost? 20 let sem, 20 let tam. Od světové války k válce v Alžírsku. Co se mohlo změnit, aby Edith nezažila stejný strach, stejné potíže a nezdary jako její matka? Proč tam snoubenec nebyl? Proč je pokračování stejné jako začátek? A proč je začátek jako konec? Proč se matka podobá dceři? A proč se osud maluje stále stejně? Proč jsou to pořád titíž, pro které nikdo nepřijde?") Film přitom rozhodně není dokonalý, i když přistoupíme na jeho osvěžující a na klasickou dramaturgii kašlající rytmus organizovaného chaosu (k chybám v mých očích patří třeba některé přehnaně sentimentální momenty nebo titulní popová píseň). Ale je zde přinejmenším několik opravdu krásně udělaných, propracovaných scén: Třeba ta, kde v jednom velmi dlouhém záběru vidíme jak se vrací do osvobozené Paříže vězni z koncentráku a současně jsou na druhém nástupišti deportováni němečtí vojáci (v obou skupinách jsou hlavní hrdinové). A pak třeba ten parádní závěr s Bolerem... P.S. Jinak i v tomto snímku se objevuje většina Lelouchových obsesivních témat jako: reinkarnace, Rachmaninov, pronásledování Židů, paměť...(11.3.2008)
-
Květula
Film sleduje osudy několika zamilovaných šťastných párů, do jejichž životů zasáhne druhá světová válka. Nejde tady ale o líčení hrůz koncentračních táborů a bojů na frontě, jak by se dalo očekávat. Zazní jedna teskná píseň na housle, tiše pronesená báseň ruského vojáka, zabouchnou se dveře plynové komory. Nemusíte vidět víc, stačí letmý náznak, aby se vám oči naplnily slzami. Ale na plátně dlouho smutek nepřevládá a tak chvíli pozorujete umírající vojáky a o vteřinu později rozesmátí tančíte po pařížských ulicích. Tím víc na vás ale válka zapůsobí, tím víc je vám líto těch, kteří tam v pestrém oblečení nemůžou mávat vlaječkami. Válkou ale tento příběh nekončí, pokračuje dál, vypráví o těch, co přežili, o jejich dětech a také vnoučatech a přestože počáteční dvojice pocházeli z nejrůznějších koutů světa, v závěru filmu se jejich osudy překrásně spojí. Když se dívám, jak málo lidí tento film hodnotilo, nejraději bych sepsala petici, aby byl uveden do kin, protože je opravdu vynikající po všech stránkách.(28.2.2008)
-
Skip
Claude Lelouche umí natočit velmi zajímavé a originální filmy, a to jak po obsahové, tak formální stránce. Dokázal to i tímto filmem, který od diváka vyžaduje pozornost, aby se neztratil v "reinkarnacích" postav, ale není to o žádném vynucování si, naopak je to velmi povedená hra, na vážné téma, kterou zde tento režisérský velikán rozehrál.(31.7.2011)
-
Marci
Nemůžu si pomoci, ale má očekávání byla veliká a výsledkem je naprosté zklamání. Z mého pohledu tu platí méně je více. Připadá mi, že si tu Lelouch vzal moc velké sousto co se týká časového rozmezí a počtu osob. Film na mě působil chaoticky, ztrácela jsem se občas v ději a ani Ravelovo Bolero ze mě nevyždímalo patřičné emoce. U některých postav mi chyběly souvislosti a více prostoru (Olbrychského Karl nebo Tatiana Rity Poelvoorde), u americké rodiny mi toho prostoru zas přišlo zbytečně až moc právě na úkor jiných. Navzdory vysokým hodnocením zde já jít na lepší jak tři * nemůžu.(19.1.2009)
-
Terva
Ocenění: MFF v Cannes ´81 (Francie): Nominace na Hlavní cenu Zlatá Palma. César Awards ´82 (Francie): Nominace na ceny za nejlepší film, za nejlepší střih, za nejlepší hudbu a za nejlepší zvuk. Scénář : Claude Lelouch. Kamera : Jean Boffety. Hudba : Michel Legrand a Francis Lai.(24.5.2011)
-
Sipora
Je jasné, že tak rozevlátý scénář nemůže pořádně držet pohromadě. Přesto vznikl zajímavý film se skvělými herci, kteří ze sebe vydali to nejlepší. Vlastně se divím, že nakonec je film - ve své až drzé rozmáchlosti - celkem srozumitelný.(3.8.2008)
-
xdutchx
Uf, scénář tohoto filmu musel být velmi hutný, tak velké sousto si mohl vzít jen velmi ambiciozní režisér. Mnoho lidských osudů, u některých jsem se trochu ztratil, ale vše bohatě vynahradila skvělá kamera, která bravurně a neokázale vše dokázala nasnímat. Ač jsem se některými kousky tohoto velikého dortu dusil, tak závěrečné paraplíčko to vše ozdobilo tak, že jsem si řekl, jo tohle mělo smysl a bylo to krásné. Obdivuji decentnost tohoto filmu, jen náznaky co bude následovat, žádné ždímání citů, žádná předžvýkávačka pro rozumově mdlejší.(28.9.2009)
-
tomtomtoma
Další Lelouchův film, který je delší, než by měl. Zase politicky podbarvené. A co nám chce vlastně říci: že všichni lidé jsou stejní, že všichni lidé jsou jen určitými hračkamy politiků a jejich mocenských ambicí, že nezáleží na národnosti, že nezáleží na tom být ve vítězném, či poraženeckém táboře války, protože poraženými jsou všichni. Protože poraženými jsou všichni lidé. Je tu spousta hudby. A pak je tu ten francouzský dirigent, co nakonec skončí jako hospodský hráč na harmoniku. Je to jistá pocta umělcům, z největší části hudebníkům, film o tom, že i když se věnujete jen hudbě, můžete být tvrdě potrestáni, když se najednou ocitnete v poraženém táboře. Film o tom, že nás může osud vyvést až nahoru, či také na úplé dno. Protiválečný film s velkým množstvím herců v hlavních rolích.(2.8.2009)
-
TanoKaridy
Nádherně vytvořený příběh několika generací poznamenaných II. sv. válkou. Děj je vyprávěný jednoduchými obrazy, náznaky, bez zbytečných dialogů. V jednom záběru vidíme padlého vojáka. Není třeba nic vysvětlovat, víme o co jde. Stejně je to se záběrem zavírajících se dveří v plynové komoře. Dveře se prostě zavřou. Bratři seskakují padákem a každý je zastřelen v jednom záběru, opět bez zbytečných komentářů. Takhle by se dalo pokračovat dále. Tři hodiny je u špatného filmu hodně. Tady to člověku uteče jako voda. Doporučuji vidět.(9.6.2011)
