Dítě z Marsu

Sympatická podívaná o postupném sbližování novopečeného otce Johna Cussaca se synem co si myslí že je z Marsu :-). Pokud nejste nároční, měli jste problémové dětství, nebo máte občas pocit že jste z jiné planety ;), máte rádi happy end a tamagotchi efekt, tak tomu jeden pohodový večer věnujte. Stojí to za to. (29.12.2008)

"Jen mě tak napadlo.. Proč se hodím ke klukovi, který tráví většinu času v bedně ??" ;) Režisér s podivným jménem Meyjes se pokusil tímto poměrně velmi zdařilým mixem prvoplánovitě patetického dramatu a obzvlášť bizarní komedie sdělit myšlenku, s níž se dokážu velmi dobře ztotožnit, která mě opravdu oslovuje.. Proč nemůžeme být těmi lidmi, jakými nás ostatní chtějí mít ?? Proč se řadit jako ovce ?? Faktem zůstává, že kvalit obsahově velmi podobného Světa podle Prota Dítě z Marsu nedosahuje ani omylem, přesto však jde o velmi kvalitní film stavící na stoprocentním Johnu Cusackovi, který se tu potkává se sestrou Joan, sladké Amandě Peet a především Bobbym Colemanovi, který není žádný sympaťák, skutečně vypadá jako malý Andy Warhol, a tak si k němu prostě musíte najít cestu, což zřejmě snižuje reálnost motivů Cusackova spisovatele Davida Gordona, aby si ho vybral..;) Příjemně melancholický soundtrack Aarona Zigmana skvěle rámuje příjemně (ne)náročný snímek s místy vizuálně dost našlapanými scénami, z nichž k nejlepším patří ta, když David Dennisovi vysvětluje v autě, proč není Marťan.. Infantilně rozpolcená a hloubavá a zároveň dospěle vyrovnaná záležitost.. (02.08.2013)

Když se spisovatel sci-fi rozhodne zaplnit životní prázdnotu adopcí dítěte, je zcela logické, že si domů přitáhne malého humanoidního mimozemšťana... nebo snad mimoně? "Dítě z Marsu" je takový "Svět podle Prota" v rodinné úpravě: Kevina Spaceyho nahradili frackem, který neměl potenciál vzbudit ve mně mateřské pudy a namísto soucitu škádlil moje nervy. Konstantně pomalému tempu filmu by prospěl občasný výkyv k větší dramatičnosti, přesto se našly dva okamžiky, kdy se aktivovaly mé slzné kanálky, o jejichž funkčnosti mám v posledních letech silné pochybnosti. Verdikt: dalo se, ovšem z této tématiky doporučuji kvalitativně hodnotnější snímek "Druhý nejlepší" s Williamem Hurtem, nebo výrazně drsnější "Sling Blade" s B.B. Thorntonem a malým sympaťákem Lucasem Blackem. 66,6% (25.07.2011)

Taková odlehčená, dětská verze na Svět podle Prota. John Cusack je, jako táta malého podivína, který tvrdí, že pochází z Marsu, excelentní. A já si říkám, jak mu to v rolích osamělých, zodpovědných, snaživých či pracovně zaneprázdněných chlapíků sluší. Nenápadný film s lehce mysteriózní atmosférou, zajímavým námětem a silným, osobitým "vesmírným" kouzlem. Takové přání jsem měla zatím jen u Al Pacina v komedii Autor! Autor!, kde dával svým dětem pusy na dobrou noc. A v případě Dítěte z Marsu jsem ho pocítila opět, když je dával John svému adoptivnímu synkovi. To přání zní tak, že bych taky ráda dostala od Johna Cusacka pusu na dobrou noc:) Jak dětinské, že?:) (24.07.2011)

Adopce dítěte, které tráví celé dny zalezlé v krabici, je na pováženou, zvláště když o adopci dítěte usiluje vdovec. Jedna žena muže varuje, že je to jako koupit si ojeté auto a ignorovat olej, který z něj vytéká, ale jako kdyby mluvila do dubu, protože on chce dítě v krabici. Takže tu máme dva magory: jednoho malého v krabici, který si myslí, že Marťan, a jednoho velkého bez krabice, který je spisovatel, což už je samo o sobě diagnóza. Na takto udělané zápletce se již dá stavět. Jak se s tím tvůrci popasovali, lze hodnotit různě. Já bych scénář napsal tak, že by nakonec vyšlo najevo, že ten kluk je skutečně z Marsu. Proč by si mrňous vymýšlel? Má dosti přesnou představu o naší sluneční soustavě, v životě neviděl psa – „U nás je nemáme,“ – no a tak dále. Ostatně něco je tam chybně. Marťan by pozemskou gravitaci vnímal jinak a určitě by nenosil zátěžový pás. Naproti tomu věšet se hlavou dolů kvůli prokrvení mozku smysl dává. Krev by měla na Marsu v důsledku nižší gravitace menší hmotnost a srdeční sval by tak mohl lépe prokrvovat mozek než na Zemi, kde je gravitace větší. Stačilo by téma trochu jinak uchopit a mohlo by to být sci-fi jak vyšité. Hlavně bych nechal chlapcova otčíma dlouho tápat v nejistotě, jestli je kluk cáklý nebo jestli mluví pravdu. Důkazů by postupně přibývalo. Něco by se ještě dalo vysvětlit normálně, třeba jako náhody, něco už hůře, no a pak by přišel závěr, který by toto dilema parádně a jednoznačně rozštípnul. Rozhodně by to nekončilo tak, jako tento film, jehož závěr se rozplývá v sentimentalitě a kde kluk bohužel není Marťan. (29.04.2023)