Ďábel

Vraj je to dráma,ale to je aj tak jedno,pretože tento film je úplne šialený.Takéto skoro dvojhodinové šialenstvo som ešte nevidel.Neviem síce prečo bol vo svojej domovine,v Poľsku zakázaný,prečo sa ho komunisti báli,ale aj poľská katolícka cirkev bola veľmi pobúrená a žiadala zákaz.Táto historická dráma je naozaj o ľudskom šialenstve,krutosti a skazenosti.Praktický každý kto v tomto filme hrá,správa sa ako šialený,alebo posadnutý diablom.Ale pochybujem že tento film bude mať širšiu vrstvu divákov,film je dosť ťažko sledovateľný,raz dva je v slepej uličke.A hodnotí sa veru ťažko,na prvýkrát sa to ani moc nedá.Takýto film treba vidieť aspoň dvakrát. (26.01.2010)

Film, který jsem viděl před několika lety na projekci v kině Art, ale jakkoliv jsem se snažil zpětně rekonstruovat fabuli, dostal jsem se nakonec vždycky jen k tomu, jak hlavní hrdina začne na základě „Mefistových pobídek“ (budeme-li tak nabízení břitvy nazývat) vraždit lidi. Pamatuji si, že mě snímek svou narativní i stylistickou repetitivností (z dalších scén, kde pořád dokola někoho vraždil, si výrazněji vybavuji jen scénu s kopáním hrobu) otravoval a co zpočátku vypadalo jako neotřelý experiment, zlomilo se do únavné manýry. I přes to ale Zulawski do výčtu zajímavých polských filmařů patří a už jen na základě jedné z finálních scén Šamanky od něj chci vidět v budoucnosti co nejvíc filmů. A stejně by mě hrozně zajímalo, co se dělo v těch zapomenutých nemálo minutách Ďábla. :) (22.04.2007)

Sakra, tohle je těžko uchopitelná a těžko popisovatelná záležitost. Že je Zulawski nejkontroverznějším polským režisérem, to dokazuje tento snímek, ve kterém hlavní roli hraje šílenství, rouhání, špinavost, sadomasochismus, homosexualita, incest a vraždění. Všeho mírou vrchovatou! Téměř neustálý hudební doprovod je naprostá fantasmagorie, složená z různých zvuků, ruchů, troubení a psychedelických kytarových riffů, které evokují progrockové kapely sedmdesátých let. Neskutečná kombinace, kolikrát připomínající našeho démona Zdeňka Lišky! Opravdu nevšední spojení. Dohromady to tvoří pestrý a barevný celek, který může být některým osobám totálně nestravitelný, záleží na pohledu a cítění diváka. Celá tahle šílená bizarnost je zasazena do konce 18. století, kdy Prušáci chtějí v Polsku potlačit revoltu. Samotný příběh však působí jako alegorie a metafora na jakoukoliv dobu. Ďábel s břitvou číhá a čeká, komu ji svěří do rukou....Film byl v Polsku po svém natočení zavřen do trezoru a až v roce 1988 byl znovu zpřístupněn. Není se čemu divit, je vůbec zázrak, že ho Zulawski dokázal dokončit. Jedinečné a surrealisticky stylizované dílo polské kinematografie. (14.07.2019)

V podstate stejny salek kavy jako Treti cast noci, u mne i stejne hodnoceni. Narativni linka je v tomto pripade ponekud citelnejsi, nicmene i tak je treba Zulawskeho filmy vnimat nikoliv racionalne, ale z hlediska atmosfery, formalnich prvku (vyrazne pohyby ramu, ostry, mnohdy nekontinualni strih, expresivni barevna slozka, intenzivni hudebni doprovod atd.), a atmosfery. Je treba oddat se silenemu a takto autorovo dilo vnimat. Zulawski totiz je a byl magor. (03.09.2012)

Expresionistický tanec o duši človeka. Zmietanej rozorvanou dobou, pokušeniami, neustálymi zradami a ruinami spomienok. Krásne ženy v extatickom vytržení, pripomínajúcom epileptické záchvaty. Muži tancujúci prazvláštne figuríny. Uväznenie v neustále nastražených pasciach, kde sa skutočné úmysly pokušiteľov i pokúšaných vyjavia vždy ako tie najhoršie možné. Istoty a tradície vyvrátené z pántov. Očisťovanie zhnitých pokleskov mordami. Všetko v sprievode mimoriadne znepokojivej hudby. Ale napriek všetkému veď - svet stále ostáva rovnako krásnym. Stromy, kvety, záhrady a šťavnaté ovocie sú opakovane mlčiacimi svedkami toho istého. Vtedy a aj dnes. A obeťou sa stáva veľký čierny pes. Tak nech si pozostalí zatancujú okolo jeho mŕvoly. A vzdajú hold tomu, čo znie tak hrdo: človek. (09.07.2021)