Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Aňa Geislerová, Josef Abrhám, Jana Brejchová, Jiří Schmitzer, Emília Vášáryová, Roman Luknár, Jan Hrušínský, Jiří Macháček, Michaela Mrvíková, Adam Mišík (více)Obsahy(1)
Film vypráví o věčném rozporu mezi rozumem a citem, o dvou podobách lásky, duchovní a tělesné, o možnosti přátelství mezi mužem a ženou, tak, jak o ní píše ve své stejnojmenné básni Robert Graves. Tvůrci přiznávají, že jeho příběh je tak trochu "červenou knihovnou", že základní téma je jakoby z románu pro služky. Avšak podle scenáristy je to jen "ironické východisko", protože životní situace filmové postavy je vážná a plyne z ní řada paradoxních situací, které jsou tragické i zábavné a inklinují k černému humoru. Režisér Hřebejk a scenárista Jarchovský tentokrát zvolili syrové vyprávění v příběhu mladé ženy, která prožívá ne příliš šťastné manželství s drsným mužem, když potká jeho andělský protiklad, staršího emigranta. Seznámí se s ním přičiněním manželovy nelegální činnosti. Zatímco muž sedí ve vězení, žena odjíždí i s dětmi a novým přítelem do Itálie. Ale vztahy nejsou jednoduché, ani jejich řešení. Po mužově propuštění z vězení a po smrti své matky se i žena s dětmi vrací domů... Vedle hlavních rolí milostného trojúhelníku v podání A. Geislerové, J. Abrháma a R. Luknára ve filmu podaly výborné výkony J. Brejchová a E. Vášáryová (matka a tchyně), kterým skvěle sekundoval J. Schmitzer (manžel hrdinčiny matky). (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (530)
Romantický, v podstatě až červenoknižní námět dokázal Hřebejkův tým dovést do plnokrevného díla, v němž sice ne zcela ladí hudební motivy (Radůza a Irglová se opravdu mohou jen těžko snést jako sourodý celek) , ale klady drtivě převládají. Promyšlená kompozice, dějová linka vedená tak, aby dávala co nejvíce prostoru pro souhrnné, zpravidla v nepřímé formě podávané charakteristiky hlavních postav i nosných scén spolu s dech beroucími výkony herců v rolích hlavních postav filmu: platí to stejnou měrou nejen o Schmitzerovi, ale i o Vášáryové (je k neuvěření, zvážím-li, že v době natáčení jí bylo 62-63 let, vypadá neobyčejně mladistvě jako vnadná čtyřicátnice), Brejchové, Geislerové i Abrhámovi, jehož exilový Čech je přímo svodem prvorepublikové elegance, švihu, dvornosti i nezbytné razance a taktu. Za nejsilnější stránku filmu však považuji za en passant zachycenou odvrácenou tvář polistopadového Česka, jeho čecháčkovskou nenažranost a sprostotu; ne ve výkonech, ale ve scénaristickém režijním pojednání tu zvlášť záporně "vynikají" osobnosti evangelického kněze i velmi samorostlého šupáka-realitního agenta. Laskominovou záležitostí je naprosto neschematická postava Richard Hrstka, jehož psychologii, téměř opilecky se potácející na hranicích lidské slušnosti, sprosťáctví a lidské malosti, zvládl Schmitzer se záviděníhodnou bravurou a viditelnou chutí a radostí z hraní a ze získání této vděčné role. Klidný, jakoby nezúčastněný, téměř reportážní pohled autorského týmu i nenápadně nenásilné plynutí děje povyšují KRÁSKU do nezvykle vysoké úrovně; v každém případě máme co do činění s jedním z nejzdařilejších - ale také nejhlubších polistopadových filmů ze současnosti vůbec. ()
Bylo mi z té Krásky trochu smutno. Cesta do hlubin duše její i všech byla zasypána množstvím slov. Nevěrohodných, nepřirozených, prázdných slov a tak jsem se někde v půlce přestala snažit ji hledat. Jen dvakrát jsem zarezonovala s postavou: poprvé když hodný Evžen konečně vystrčil drápky a pronesl k vyčuránkům klidnou, věcnou ale uzemňující řeč. Podruhé, když malinko vyšinutá přesto milující matka obhajovala svého syna - dík hereckému umu Emílie Vašáryové jsem tu cestičku na krátko zazřela. ()
Opět můžu zbytečně plakat a nadávat na Hřebejka, můžu tu vyprávět o tom, že by pro všechny bylo lepší, kdy seknul se řemeslem a točil už jen reklamy, ale nebylo by to zbytečné? Možná, co je však jisté je fakt, že by to stejně ničemu nepomohlo, takže bude lepší se smířit s faktem, že Hřebejk prostě bude točit dál a ještě pár dobrých let o něm nejspíše uslyšíme. Ač Honza není nejlepší z českých režisérů, rozhodně dokáže točit dobré filmy. Kráska v nesnážích sice není tím pravým důkazem, ale rozhodně nabízí budoucí cestu. Kráska v nesnázích díky bohu nepokračuje ve stopách hloupých filmů z minulosti, které sice jsou červeně ocejchovány, ale jejich kvalita je velmi chabá, ale navazuje na mnohem povedenější Horem pádem. Jasně znatelné je to jak z volby výtečného hudebního doprovodu, tak i z pěkné filtrace obrazu. Hřebejkovi se daří navodit příjemnou atmosféru, díky které snímek lehce plyne a baví, opravdu baví. Pár velice příjemných scén (záchod), výborné herecké výkony (!), což se v českých filmech nevidí zrovna často (pouhé jedno vybočení - sourozenecký "boj") a pěkné lokace. Tvůrčí styl je však tím co tenhle snímek strhává dolů. Jde o to, že se prostě nijak nevyvíjí. Od filmu Šakalí léta uplynula již spousta času, ale Hřebejko-Jarchovský rukopis je stále stejně znatelný. Kráska v nesnázích není vůbec špatná, spíše bych ji nazval mírně ošuntělou, bez jiskry a nápadu. Je asi taková jako vaše oblíbená hračka, kterou najdete po letech, zaprášenou... Máte z ní sice radost, ale přeci jen je trochu jiná než když jste ji dostali prvně. ()
Nymfomanka a její italský princ se samaritánským smýšlením a tučným zahraničným kontem.Chvilková nesnáze se mění v náhodnou výhru v loterii. Pretty women po česku, aneb tohle se může stát snad jen ve filmu. Duo Hřebejk Jarchovský mají rozhodně na víc. Ikdyž režijně i herecky skvělé ( Schmitzer předčil i Aňu) celkově se to pochybuje na hraně romantického kýče. Že by sázka na jistotu ? ()
Po delší době jsem byl se školou v kině. Sice jsem se u toho bavil, ale ne natolik jak to Hřebejk umí a dokáže prodat...herci hrají svoje role opravdu věrně, nejlíp na tom, ale je Jiří Schmitzer. To co on předváděl to se jen tak nevidí...Sice je v hercích napsaný i Čtvrtníček na kterého jsem se hodně těšil (však i jeho pár vteřinovými scénkami mě dokáže rozesmát), ale nevšiml jsem si ho tam. Příběh začíná celkem dobře, ale tak během půlku mu dochází síly a konec mi přišel naprosto odfláklej...Od Hřebejka rozhodně zklamání. Mimo to je tam úžasná scéna se Schmitzerem: Vysype odpadky Geislerový do postele...přiběhne maminka a ptá se Co se to tu stalo? Ty jsi zakop - a Schmitzer s přehledem odpoví Jo ()
Galerie (54)
Zajímavosti (16)
- Filmování probíhalo v Praze a v Itálii v Toskánsku. Scéna na hřbitově se natáčela u kouzelného kostela u obce Chvojen na Sedlčansku.Filmovalo se i ve věznici Pankrác. V Praze se filmovalo na Žižkově, Hradčanech, Malé Straně, Motole, Hlubočepích, Novém Městě a Nuslích. (Brtniik)
- Film, na který se v televizi dívá Kuba Čmolík (Adam Mišík), je Cesta do pravěku (1955). (ELBobes)
Reklama