Kráska v nesnázích

Romantický, v podstatě až červenoknižní námět dokázal Hřebejkův tým dovést do plnokrevného díla, v němž sice ne zcela ladí hudební motivy (Radůza a Irglová se opravdu mohou jen těžko snést jako sourodý celek) , ale klady drtivě převládají. Promyšlená kompozice, dějová linka vedená tak, aby dávala co nejvíce prostoru pro souhrnné, zpravidla v nepřímé formě podávané charakteristiky hlavních postav i nosných scén spolu s dech beroucími výkony herců v rolích hlavních postav filmu: platí to stejnou měrou nejen o Schmitzerovi, ale i o Vášáryové (je k neuvěření, zvážím-li, že v době natáčení jí bylo 62-63 let, vypadá neobyčejně mladistvě jako vnadná čtyřicátnice), Brejchové, Geislerové i Abrhámovi, jehož exilový Čech je přímo svodem prvorepublikové elegance, švihu, dvornosti i nezbytné razance a taktu. Za nejsilnější stránku filmu však považuji za en passant zachycenou odvrácenou tvář polistopadového Česka, jeho čecháčkovskou nenažranost a sprostotu; ne ve výkonech, ale ve scénaristickém režijním pojednání tu zvlášť záporně "vynikají" osobnosti evangelického kněze i velmi samorostlého šupáka-realitního agenta. Laskominovou záležitostí je naprosto neschematická postava Richard Hrstka, jehož psychologii, téměř opilecky se potácející na hranicích lidské slušnosti, sprosťáctví a lidské malosti, zvládl Schmitzer se záviděníhodnou bravurou a viditelnou chutí a radostí z hraní a ze získání této vděčné role. Klidný, jakoby nezúčastněný, téměř reportážní pohled autorského týmu i nenápadně nenásilné plynutí děje povyšují KRÁSKU do nezvykle vysoké úrovně; v každém případě máme co do činění s jedním z nejzdařilejších - ale také nejhlubších polistopadových filmů ze současnosti vůbec. (29.06.2008)

Kurva Hřebejku, sežeň si konečně nějakýho pořádnýho scenáristu a Jarchovskýho prosim tě zastřel. Po formální stránce totiž zraješ jak víno, ale nač je pěkná schránka (některé obrazové kompozice v lecčem připomínají některé Hřebejkovy evropské vzory), když obsahuje tuny balastu, tucet povrchně napsaných postav, a nebo plno ledabyle pospojovaných scének a situací u kterých jsem marně dumal nad konáním té či oné postavy. 50% s konstatováním, že začínám pozorovat jistou přímou úměrnost. Čím jsou totiž Hřebejkovy filmy lépe natočené, tím jsou prázdnější, nudnější a plytší. Takže pro příště sháním dobrého pisálka. Ono totiž nechybělo mnoho a měli jsme na světě další Duši jako Kaviár, akorát snad jen pěkně natočenou a v několika případech dobře zahranou. (27.07.2006)

45% - Po Pupendu a Horem pádem rozhodně zlepšení. A přesto zklamání. Jsem možá na Hřebejka přísný, ale vidím opravdu zdatného filmaře, u nějž forma (kamera, hudba, herecké výkony...) převyšuje obsah (scénář, dialogy...) takovou měrou, až mě to jako diváka skutečně mrzí. Jakékoli náznaky zajímavých motivů v ději jsou instantně sabotovány "hláškami", které kromě prvku odlehčení a vulgarity nemají jinou funkci, než odvést pozornost od nedokončených point, či nedotaženého jednání postav. Proto na mě Kráska v nesnázích působí jen jako slide show opravdu výborného herectví, krásné filmařiny a ucházející hudby (všelijaká nesourodá dobrá hudba, většinou neobratně použitá).... a všechno dohromady to klouže po povrchu jakési vztahové zápletky kde všechno se vším jakoby souvisí, ale kromě několika vypointovaných stereotypů postav nabídne jen typickou hořkosladkou podívanou, která je na komedii málo zábavná a na drama příliš mělká. Mě tohle bohužel neosloví. (10.03.2012)

Velmi neotřelé a funkční spojení linie žánrů pokleslých románů pro ženy (červené knihovny) a psychologického dramatu. Čtvrtou hvězdičku dávám po seznámení se s bonusovými materiály na DVD disku, neboť tvůrci si zcela sebekriticky dovedli vybrat ten nejlepší možný scénář a dějové rozuzlení (snímek původně navíc obsahoval ještě linii detektivní a symbolickou, ze kterých nakonec zbyly jen torza a náznaky - např. písně Radůzy, jež v příběhu dříve fungovala jako významový protipól povrchní krásky atd.) a za strhující výkon Jiřího Schmitzera. Jeho postava sebestředného despoty patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo na českých plátnech iniciováno. Je pravda, že zbytek filmu tak unikátní a výjimečný není (zvláště scenáristická složka, některé postavy jednají bez zjevné motivace atd.), ale Hřebejk odvádí svůj vysoký standard, který jednou ocení až zpětný pohled, neboť jeho filmy budou patřit k těm, které budou dlouho cyklicky rotovat na obrazovkách českých televizí a v přehrávačích digitálních médií... (03.07.2008)

Možná se můj názor na další shlédnutí změní, přesto volím tuhle cestu a upřímně nechápu, jak někdo může hodnotit tak příjemný zážitek tak nízkým ohodnocením. A pokud se nemýlím, kromě nedávného Štěstí a klasiky v podobě Pelíšků jsem plné hodnocení u tuzemského filmu natočeného za posledních patnáct let nevyužil. Je sice pravda, že by Hřebejk mohl zkusit pracovat na další látce s jiným scenáristou (ovšem červená knihovna je zde zcela přiznaná), scénáři přesto nechybí cit pro dialog, vtipné momenty (Ríšova spisovná čeština geniálně prokládaná vulgarismy) střídají ty dramatické, obrazová a hudební intermezza mnohdy velmi trefně překrývají dialog.. Co je špatného na tom sednout do křesla v kině a nechat se kolébat (leč jednoduchým) příběhem, který může být i tím naším? Každý tu mluví o velešpatném scénáři, ale kdo z Vás dokáže přenést na papír pár smysluplných řádků? Osobně mi poetická Kráska dokonale sedla. Formální stránka snímku dokazuje, jak závratně vzrůstá režijní um pana Hřebejka, zatímco o kvalitách Jana Malíře už víme dávno. Hudebně je tu jen mírné klopítnutí (Radůzy je holt Hřebejk velký obdivovatel), vše ale napravují skladby Falling Slowly či Star, star, které dokonale sedí k ladění filmu, právě u těch zahraničních to mělo zůstat. Režisér rád ponechává emocionální dojezd. Místy ony skladby hovoří za hlavní představitelku. Na řadu scén je ostatně radost pohledět - Hřebejk jim dokázal vtisknout na opravdovosti, např. muška, co během schůzky na lodi vyrušila Evženovu koncentraci, požírači sušenek, "maminka umřela" atp. Herecky pak film dominuje. Český lev v hereckých kategoriích by se měl třást. O genialitě diabetika Jiřího Schmitzera bylo napsáno už spoustu ("Drž se ho jak hovno košile, stříkej z něj prachy."), vedle toho noblesní Abrhám, radost je sledovat.. zároveň je Kráska typickým příkladem toho, že Macháčka už příště NE!! V porovnání s mizérií současného českého filmu jde o svěží závan!! A to mi nikdo nevezme.. Holt, každý jedná po svém..tak proč mu to brát.. 90% (15.10.2006)