Režie:
Evžen NěmecScénář:
Miloš SmetanaKamera:
Adolf NavaraHrají:
Bohuš Záhorský, Vlasta Fabianová, Vladimír Brabec, Klára Jerneková, Gabriela Vránová, Jan Tříska, Růžena Lysenková, Josef Patočka, Eliška Velímská, Jiří Havel, Libuše Štědrá, Libuše Jiskrová (více)Obsahy(1)
Stárnoucí manželé Zavřelovi (B. Záhorský a V. Fabianová) mění byt za menší a musí se zbavit věcí, které tvořily součást jejich dosavadního společného života. Zejména klavír, který kdysi koupili pro dceru, konzervatoristku, se do nového bytu nevejde. Praktická a nesentimentální paní Zavřelová je ochotna všechno nepotřebné prodat. Pro skromného manžela, který se jí celý život přizpůsoboval, je klavír „tichým svědkem“ jejich života a nechce se s prodejem smířit. Rozjede se za dětmi, aby jim klavír nabídl… (Česká televize)
(více)Recenze (16)
Noooo, natočit sedmdesát minut o ničem také není jednoduché. Jsem sice ve věku, kdy bych to měl chápat, a zčásti se mi i to povedlo, ale zase nechápu, proč kolem takové kraviny natočit kravinu ještě větší. Scénář natolik pitomý, že usne každý po dvaceti minutách. Dobré jako kulisa ke škrábání brambor. A snad ani to ne. ()
Rodinné rozepře mohou být kdykoliv, o čemkoliv a o cokoliv. Televizní povídka poukazuje na problém seniorů opouštějící svůj velký byt s úmyslem se nastěhovat do menšího. Problém nastává ve chvíli, kdy si manželé uvědomí, že za svůj život citově přilnuli ke klavíru. A právě o tom to celé je. Mnohý by si jistojistě řekl, no a co, jen obyčejný klavír, který k životu potřeba není. Ale to jenom proto, že takový jedinec neví co to je mít citový vztah k nějaké věci, kterého se jednoho dne tuze nerad zbavuje. Daný příběh je tak o běžné lidské přirozenosti a zvyklosti ve vztahu k věcem, jaký má takřka mnohý. Někdo se zase nerad zbavuje třeba motorky či auta veterána, někdo sbírky suvenýrů. Ryze televizní hra s námětem vskutku ze života. ()
Ačkoliv šlo zdánlivě pouze o klavír, a tudíž se všechny ty vyhrocené emoce kolem něj zdály neadekvátní-(např sama o sobě působivá ostrá sourozenecká hádka mezi Vladimírem Brabcem a Klárou Jernekovou)-našly se zde i tlumenější lidské scény, jež měly cosi do sebe, zejména pak zahrádkářské sentimentální promluvy Bohuše Záhorského. Do nějakého mistrovského opusu na téma nostalgie sice cosi chybí, přesto šlo o vcelku příjemný zážitek, který by si zasloužil o takových deset procent více. 70% ()
Tak nějak mi to připomnělo minulou dobu, kdy lidé šli do menšího bytu a ještě měli pomalu strach si říct aspoň o to, aby jim přispěli na stěhování. Byty si lidé měnili oficiálně zadarmo, pokud by někdo chtěl za větší nebo lepší byt doplatek, tak to bylo nezákonné a trestné. Také to, jak byl problém prodat starožitný nábytek nebo klavír, to je dnes také nepochopitelné, každý tehdy chtěl všechno nové, umakart a imitaci místo pořádného nábytku. Herci jsou dobří a Záhorský je výborný, ale režie je slabá a dialogy také nejsou nijak úchvatné. Zasloužilo by si to možná čtyři hvězdy, ale také si to zasloužilo lepší režii a propracovanější dialogy. ()
Přijde mi, že si tvůrci měli ujasnit, o čem primárně chtějí povídat. Jestli o střetu fantazie a chladné logiky, nebo o opuštění starého hnízda a předání štafety mladým. Protože to první téma mne bavilo moc a některé scény a dialogy byly skvělé, to druhé působí značně, ale skutečně značně pateticky a nedůvěryhodně. Na každý pád naprosto skvělé herecké výkony, to by dnes už nikdo neuhrál. ()
Reklama