Kvarteto

Tak statický, mrtvý a archaicky napsaný film aby člověk pohledal i v rámci české kinematografie. Krobot má řemeslo v ruce, herci jsou výborné nacastovaní (Plesl vede) a zasazení do Olomouce bezpochyby mělo ozvláštňující potenciál, který občas vykoukne s náznakem zajímavé atmosféry. Z většího ale esence chcípáctví, která diváka zvládne umořit i na ploše hodiny a půl. 40 % (21.12.2018)

Ač nejoddanější fanynka Mirka Krobota nemůžu dát víc... Jedno olomoucké smyčcové kvarteto a pár lidí kolem něj, co se ztrácejí v ulicích centra města, svých životech a scházejí se v Ponorce, která už dávno ztratila svůj někdejší lesk a sílu undergroundu. Prázdnota jejich života se však táhne i celým filmem, který, ač se tváří jako výpověď o jedné generaci, jen zdlouhavě, bez konceptu, sleduje pár podivínů, kteří navíc nejsou ničím zajímaví. Když se o generaci třicátníků točili na přelomu tisíciletí Samotáři, jednotlivé postavy v čele s Jirkou Macháčkem vám i přes silný opar trávy opravdu připomněly jednotlivé situace života a navíc svým osobitým humorem bavili do poslední minuty. Kvartetu bohužel chybí jakákoliv myšlenka a vlastně i důvod, proč tento film chtít vidět. (27.07.2018)

"Štěstí jsou jen jednotlivé okamžiky, jde jen o to, si jich všimnout..." Asi nejsem moc všímavý, ale nějak jsem moc nepobral, co chtěli autoři tohoto filmu říct. Film o čtyřech "divných" hudebnících hrající "divnou" (myšleno soudobou) hudbu. Divná je i řada scén či zápletek filmu (neustálé lezení jednoho z hlavních protagonistů domů po lešení, tu večírek s rádoby "uměleckým" striptýzem v historickém sklepení tu zas večírek s polosvlečenými hosty nebo další večírek kde ale vlastně zní jen "šílená" hudba). V samotném závěru filmu si psychoterapeutka Sylva v přednášce pro seniory klade docela zajímavou otázku: "Může být štěstí samo o sobě nebo může být člověk šťastný pouze ve vztahu". Nemám však pocit, že by samotný film na tuto otázka přinášel jakoukoliv srozumitelnou odpověď. (09.12.2018)

Dalo by asi se říct, že dokonale chápu záměry tvůrců, respektive jejich výchozí pohled a myšlenku, kterou chtěli vystavět, a souzním s ní. To ale neznamená, že mi ten film není dokonale ukradený. Tautologické konstatování nesmyslnosti číchsi životů. Bez analýzy, bez načrtnutí možného východiska. 93 minut?! (17.01.2018)

„PODLE PSYCHOLOGICKÉHO SLOVNÍKU MŮŽE BÝT ŠTĚSTÍ STAV, KDY JSOU NAPLNĚNY POTŘEBY ČLOVĚKA. A TO NEJEN TY PSYCHYCKÉ, ALE I TY DUCHOVNÍ…“ /// Krobota vážná sonda do lidskejch vztahů. Žádný abstraktní umění jako Díra, (i když…) ale celkem sympatická vztahovka, který velí Bára Poláková a Jarda Plesl. Vypráví vo tom, že každej jsme nějakej. Není to sice překvapivý odhalení, ale tak nějak mně to vyhovuje. Nakonec je těch sympatickejch rolí víc a všichni herci spolu s tesklivou komorní hudbou vytvořili zajímavou vztahovou atmosféru. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Často si připadám jako nižší varianta sama sebe. 2.) Řeším vztahy. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (21.06.2018)