Kass : "Zub času" je jen berlička (a pokud se pamatuju, použil jsem tohle slovní spojení poprvé - sám ho nemám rád :)). Koneckonců jsou to jen dvě slova, člověk se nemusí rozepisovat... ale abych to teda rozvinul...
Není to o tom, že bych staré filmy neměl rád například Zinnemannův "Šakal" je řemeslně, herecky i atmosféricky perfektní dílo a rozhodně neodpovídá současnému (jak správně říkáš) dynamickému trendu. A možná právě jistá atmosféra "Čekej do tmy" chybí. Nebo takhle - v šedesátých letech tam byla. Dnes už ne. A ano, je to díky tomu, že jsem zvyklý na moderní kinematografii (ale znovu opakuju spoustu filmů staršího data mám moc rád)... V mých očích, starých pouhých třiadvacet let, zákonitě musí některé věci (filmy, hudba, móda, životní styl, literatura atd.) působit jako přešlé dobou. Všechno se vyvíjí - něco zůstává stále svěží, něco ne. Je to jako rozdíl mezi skokem na lyžích za dob Rašky a dneškem - můžu uznávat umění tehdejších lyžařů, ale když vidím nějaký záznam, tak mi pohled na kulichy s bambulí, teplákové soupravy a lyže u sebe na MS už vyloudí úsměv na rtech... A přesně tak (v některých ohledech) působilo "Wait Until Dark". Když si vezmu třeba scénu, ve které Roat vyhrožuje Mikeovi a Samovi nožem a oni ho pacifikují stojanem a židlí - na tom není nic špatného, ale celá ta sekvence dnes už nepůsobí vyhroceně ale spíš mírně komicky (pohledy herců, jejich pohyby, postoj atd.)... Nebo fakt, že by si mladá slepá žena bez nejmenších námitek nechala vlézt do bytu muže, kterého v životě neviděla ani o něm neslyšela, během deseti minut mu věřila první poslední a brala ho z svého ochránce - v 21. století, kde lidé často nevěří ani svému sousedovi (netvrdím, že je to tak správně), je to naivní... Je to prostě o vývoji nejen kinematografie, ale celého světa a lidské společnosti.
Spousta filmů stárne, tak jako všechno, proti tomu nikdo nic nenadělá. A "Čekej do tmy" po stránce atmosféry, absence výrazného napětí (vždyť jde o thriller!!), zbytečného vysvětlování slovem na místech, kde by úplně stačil obraz, a prostě celkového dojmu, mezi ně patří.
Nehodlám si ovšem házet popel na hlavu, když si myslím, že nějaký film už zestárnul a v očích jiných tomu tak není. Nebo se omezovat v jejich sledování. To teda ne... Vím o tom, že v minulých dekádách vznikaly nadčasové snímky, z nichž čerpají i dnešní tvůrci (a pá jsem jich i viděl). Ale vznikaly i filmy, které mě v roce 2007 už nemají šanci oslovit tak, jak by se jim to povedlo v době jejich vzniku. Jednoduchá pravda.
Ztlumte světla, zkontrolujte řetěz na dveřích a připravte se na mrazivý thriller. Na scénu vstupují dvě postavy. Susy, která nedávno přišla o zrak a stále se učí jak s tímto handicapem žít, a psychopatický vrah Roat. Roat chce získat heroinem nacpanou panenku, o které si myslí, že ji Susy má. Jediné oč jde Susy, je přežít. 
