• Aidan
    ****

    Výtečné komorní drama o narušeném vztahu mezi otcem a synem a o důsledcích, jaké mohou mít šrámy z dětství pro naši dospělost. Příběh je to vlastně dosti jednoduchý, ale výtečně zrežírovaný i zahraný. Zejména násilnický otec je vykreslen citlivě: nepůsobí jako zrůda, ale spíše jako nešťastný člověk, který nedovede správnými prostředky vyjádřit lásku, již cítí. Film stylem i tématem upomene na kino morálního neklidu, zvláště na Kieślowského Dekalog, kde je přítomen spirituální přesah, aniž by duchovno bylo servírováno polopaticky. Magdalena Pyziak zaujímá značně kritický postoj vůči autoritativní otcům - ať už jde o otce biologické, o faráře, anebo vposledku o Boha Otce v jeho vševládnosti a moci. Nezdá se mi však, že by její snímek byl bezbožný. Spíše upozorňuje na možné deformace křesťanské tradice, jaké hrozí zejména ve zbožnějších končinách jako je Polsko. V postavě Táni, jejíž zájem o nešťastného, uzavřeného, agresivního a okolím odmítaného Vojtěcha, působí z přirozeného hlediska tak nevěrohodně, se odráží leccos z nepodmíněné Boží lásky, z milosti, která stojí u dveří našeho srdce, tluče a čeká, jestli neotevřeme. Byť to asi nebylo záměrem, druhou polovinu snímku vnímám téměř jako podobenství. Režisérčiny další počiny budu od této chvíle pozorně sledovat.(23.12.2009)

  • eLeR
    ***

    Niekedy, na pochopenie človeka, stačí nahliadnúť do jeho detstva a toho čo má odžité. Otec, ktorý bez matky bol pre syna skoro peklom. A syn, ktorý prestal byť ním, keď si našiel dievča. Len či to vydrží. Malo to dobrú muziku, predstavitelia otca a syna slušne hrali, kopec dobrých momentov, lenže mne v tom filme niečo chýbalo, aby som s hodnotením išla vyššie.(3.1.2017)

  • Subjektiv
    ****

    Tento komentář věnuji uživateli cinefob, neboť má rád genetiku. Komentář také obsahuje SPOILERY, i ty má cinefob rád: Přetrhni molekulu DNA, pohřbi svého otce a vylez z temné jeskyně do prosvětlených hor. S pomocí pravé lásky, ne státu (učitelka) či institucionalizovaného boha (kněz), to snad dokážeš... Ale trochu vážněji... Výtečné vykreslení vztahu despotického otce a týraného syna, ve kterém strach nebudí respekt, ale pohrdání, ve kterém se občasná vstřícnost setkává s oprávněnou nedůvěrou, ve kterém jsou projevy lásky ubity tresty, ve kterém pocity vinny zůstavají uzavřeny ve "vinících". A samozřejmě je tu i Láska jako protipól k Neměnným Pravidlům. Samozřejmě to jde nasadit tak, že Láska = Bůh Nového Zákona, Pravidla (tresty) = Bůh Starého Zákona, jde koukat i na symbolickou změnu režimu z komunistického k demokratickému, ale nemyslím, že by to vnímání filmu nějak výrazně prospělo.(9.2.2010)

  • hygienik
    *****

    Poľsko žije, stále žije! Hľadá postoj k Bohu, životu, sebe samému a ostatným ľuďom v intímnej i celospoločenskej rovine. Dlho som sa bál, že Zanussiho nikto nedokáže nahradiť. Dnes viem, že každá generácia bude vždy na tie isté otázky hľadať vlastné odpovede. A preto sa nebojím. Život je totiž hľadanie.(16.2.2011)

  • sochoking
    *****

    Vojto v posteli po šukačke s tými obväzmi na rukách vypadal, akoby práve sundal rukavice a zdrhol z ringu...(17.3.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace