Pleasantville: Městečko zázraků

Kouzelný film a příjemnou retro atmosférou a velmi povedenými hereckými výkony. Postupné obarvování černobílého světa tak, jak jsou do něj zanášena další a další "kouzla" běžného života je působivé a zároveň nutí člověka k zamyšlení nad vnímáním věcí a lidí okolo sebe. (Teď to po sobě čtu a to jsou hrozně sladké kecy, co píšu - ale ten film na mě tak nějak sladce zapůsobil...) (29.05.2013)

Pěkně vymajzlenej filmek. Moc milé a chytlavé. Líbilo se mi, jak svět, kde je všechno černobílé pomaloučku přechází na barvitost, díky pocitům, které obyvatelům městečka dříve nebyli známé a pro mnohé v tomto konzervativním světě nepřípustné. Změněn pohled na život byl i těm, kteří zdejší proměnu započali, a tak musím říct, že je to hezká ukázka toho, že ve filmu nemusí být akce nadupaná výbuchy s pomocí digitálních serepetiček, aby dokázal zaujmout. Stačí zajimavý námět, děj a příjemní herci. Všechno nemusíme vidět hned černobíle, když to jde i barevně. (24.10.2012)

Veľmi príjemný a originálny film. Ako to, že muž príde domov a nemá na stole večeru?!... Ci boha a manželku tiež!... To je škandááál!... Vtípky mi sedeli, bavil som sa, ale lepšie to začína byť až v druhej polovici a najviac som sa bavil na rasistických narážkach( pálenie kníh!) a na správaní občanov, ktorí žijú stereotypne v zabehaných koľajách. Možno poniektorí spoznajú mladučkého P. Walkera, ktorý utrpel "vážne" zranenie pri milovaní s R. Witherspoonovou. "Niečo sa so mnou stalo, musím ísť domov..." 80%. (19.01.2013)

"Are you okay?" "Um, yes. It's, uh, just that your father would never do anything like that." "Well, you know, mom, there are other ways to enjoy yourself. Without dad." ____ Na snímek 'Pleasantville' jsem pokaždý narazil v televizi, ale nikdy jsem jej zdárně nedokoukal do konce - protentokrát jsem udělal výjimku a zjistil jsem, jaká to byla chyba! Páč jde nezpochybnitelně o jednu z nejoriginálnějších amerických komedií z konce milénia - absurdní zákonitostí fikčního mikrosvěta počínaje, lukrativní implementací principu dominového efektu z hlediska gradace konče - neskutečně zábavně pojatý rozkol moderních a tehdejších manýrů nevyjímaje. To vše se posléze pojí do neuvěřitelně nápadité a sentimentálně humorné parafráze o obsesi televizí, rafinovanou alegorií o monotónnosti života a malichernosti hříchů, a v neposlední řadě o anarchické rezistenci vůči konformismu. Snímek je navíc exemplární důkaz toho, že Tobey Maguire je jedním z nejvíc tristně podceňovaných herců své generace - no a Reese Whiterspoon je zlatíčko. Život prostě nemůže být černobílý, bez rozptýlení, rozmanitosti, barev a optimismu.... VERDIKT: esence feel-good dramedie. 8,8 kočičích parademiků z 10 [#46.LFŠ] (13.08.2020)

Milé a příjemné překvapení na které jsem náhodou narazil v dopoledních hodinách na MGM a velice překvapen si říkám Maguire a Witherspoon v jednom filmu? Tak to se chvíli podívám o čem to je. A od té doby co se dostali do toho seriálu tak mě to začalo bavit a dokoukal jsem to až dokonce. Jediný mínus je, že v druhé polovině film už lehce ztrácí dech. (28.06.2012)