Volání vlků

Můj nehynoucí obdiv i respekt k přírodě jako takové mi v tomto snímku kazí asi jen to, že je to vážně pohádka.. Člověk tohoto ražení, sám v těchto končinách...proč by to vůbec podstupoval? ..to by byla sebevražda.. Ale když se od toho oprostíte...je to nádhera... Vlci, hory, čistá voda, ticho.. Nechtěl bych tam žít, ale je to nádhera. (08.01.2012)

Za boha si nevzpomenu na český název, pod kterém to běželo na ČT2 asi před 7-8 lety. Ovšem dodnes mám tenhle znamenitý film v živé paměti. Příběh vědce, který se vydá do vzdálených končin na Aljašce zkoumat život vlků. Opravdu nádherná kamera, zajímavý scenář, myšlenkově hluboký film s mnoha nezapomenutelnými scénami. Přestože to produkovalo studio Walta Disneye, má to k rodinné zábavě hodně daleko. (04.01.2003)

Knížka Nedělejte poplach od Farley Mowata kanadského biologa (130 str. A5) je moji milovanou knížkou, i když je vázaná, listy z ní vypadávají. Příběh vědce pověřeného kanadskou vládou k prozkoumání problému "šelna - vlk a kořist - sob", dva roky sledoval život vlčí rodinky , odhalil předsudky o vlcích, a zvláště pak skutečnost, že nikoli vlci ničí stáda sobů, ale chamtiví lidé, kteří se neštítí z pouhé ziskuchtivosti postřílet z letadla celé stádo. Knížka -jinak plná humoru a láskyplného vztahu k přírodě-končí trochu zatrpklou úvahou, že nejhorší šelmou je člověk. Film mě trochu zklamal, proto doporučuji půjčit si knihu ! Váš nervoznideda. Čím víc poznávám lidi, tím víc miluji psy. (13.05.2010)

Od filmu jsem si příliš nesliboval, jen to, že v ideálním případě se pokochám větším množstvím krásných záběrů na jedno ze svých oblíbených zvířat. A nakonec jsem byl příjemně překvapen. Těch záběrů opravdu bylo dost, opravdu byly (skoro) krásné, a to nejen na vlky, ale i na soby a myši. Poselství filmu nikterak nové ani nově podané, ale každopádně potřebné, což je další plus. Hlavní minus vidím v podivném střídání žánrů: Celou první polovinu se film tváří jako komedie, jejíž humor je místy dost křečovitý (svérázný pilot, myší hostina), s příchodem inuitského Ooteka se humor (naštěstí) téměř vytratí, aby uvolnil místo přírodně mystické atmosféře, která vrcholí pobíháním nahého protagonisty uprostřed sobího stáda, v závěru pak dojde k návratu do tvrdé reality, kde už není místo pro humor, ale pro kritickou obžalobu z ekologických pozic. Upřímně jsem se bál, aby nenastala další žánrová eskapáda a hlavní hrdina v závěru nesestřelil těsně nad jeho hlavou přelétající letadlo - to by si samozřejmě zasloužil pilot-kořistník, ale ne tenhle jinak docela sympatický film. (07.12.2011)

"Nikdy nekřič vlk!" (s voláním vlků nemá tento film nic společného) je anglický idiom, který označuje člověka, který si stěžuje na problémy, které v podstatě neexistují, a když se doopravdy vyskytnou, pak už na ně nikdo nereaguje (viz jedna ze známých Ezopových bajek). Film natočený podle Farleyho Mowata začíná sice jako nepodařená groteska, ale stává se stále závažnějším. V poslední době jsem neviděl film, který by byl tak podnětný a vzbuzoval tolik úvah (a to pomíjím nádherné záběry setkávání s vlky a Inuity). Myslím, že tu není víc prostoru, než na jednu: Veškerá tradovaná data (pohádky, pověsti, sny, ale již také filmy) poukazují na to, že kdysi došlo k dlouhému a lítému boji o první místo v potravinovém řetězci mezi dvěma zvířaty (člověkem a vlkem - vlk je dosud jedničkou na souši všude tam, kde se člověk dostatečně neprosadil, tj. nevybil ho - poslední vlk na Vysočině byl zastřelen v roce 1830). - Další úvahou, kterou také jen naznačím, je inuitská představa o vzniku člověka, soba a vlka: sob člověku pro obživu a vlk pro zachování zdravé populace sobů. Nebyla by potřeba nějaké vlčí smečky pro ozdravení lidského rodu, v němž "starý a nemocný" má nevyšší privilegia. A naopak by se nemělo ani zapomínat na "vlčí motiv" u sv. Františka... Tuto recenzi bych pravděpodobně nepsal, kdyby se mi dnes v noci nezdálo, že zkřížené dveře (dají se již obtížně zavírat) u pokoje je třeba zabarikádovat, aby se dovnitř nedostali vlci... (08.04.2014)