Reklama

Reklama

Režisér Marc Rothemund není první, kdo na filmové plátno převedl drama posledních dnů členů ilegální skupiny Bílá růže. Na začátku 80. let vznikly dva filmy inspirované těmito událostmi, jejichž autory byli režiséři Michael Verhoeven a Percy Adlon. Rothemundův snímek předčí tyto poměrně akademické filmy tím, že režisér si za ústřední hrdinku vybral postavu Sophie Schollové, skrze niž se mu daří drama sugestivně přiblížit. Tomuto silnému filmu o osobní statečnosti několika mladých studentů dominuje autentický projev Julie Jentschové v hlavní roli. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (155)

Nach 

všechny recenze uživatele

Komornější válečné drama, které ale těží ze své komornosti maximum. Nedokáži si představit, že to šlo natočit lépe. S hlavní protagonistkou jsem se naprosto sžil a fandil jí. Kamera se od hlavní hrdinky vlastně vůbec nehne, a tím jen podpoří ono psychologické propojení, které mezi mnou a hlavní protagonistkou vzniklo. Obrovský palec nahoru a plný počet hvězd. Toto drama jen tak nezapomenu, protože nezapadne za jiné podobné. 85% ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Poslední dny Sophie Schollové patří přesně k tomu druhu snímků, které sbírají hvězdičky za své téma a hlavního hrdinu. Tou je skutečná odbojářka popravená za protinacistickou činnost. Přestože se mi film v celku líbil, měl jsem a mám pocit určité schématičnosti ve zpracování a pohledu na Sophii Schollovou. Nemám nejmenší problém s výkonem Julie Jentsch, spíš s tím, co jí předepisuje scénář. Po drtivou většinu stopáže filmu je její hrdinka jednoduše statečná, nevypadne z role a s výjimkou dvou momentů nedává najevo své emoce, ačkoliv je v bezvýchodné situaci a hrozí jí jen to nejhorší. Téměř stále se usmívá a velmi rychle reaguje na verbální útoky vyšetřovatele. Četl jsem před časem řadu skutečných příběhů našich odbojářů a o jejich anabázi v nacistických káznicích, na gestapu, před německými soudy a posléze v koncentrácích. Gestapo a státní soud v Berlíně představovaly velmi dobře fungující mašinérii, která měla souzené zlomit a zničit. Vždycky pochopitelně nebylo nutné vyšetřované fyzicky mučit, někdy se přiznali dobrovolně. Metody byly ale v celé Říši podobné a k fyzickým trestům, výhrůžkám a nejrůznějším druhům mučení nebylo nikdy daleko. Aby si Schollová dovolila výchovnou přednášku svému vyšetřovateli o přednostech demokracie a hříších totalitního Německa a později totéž v menším vydání provedla i nechvalně proslulému Rolandu Freislerovi jako předsedovi státního soudu mi přijde značně nepravděpodobné, byť detaily ohledně soudu s Bílou růži neznám. Lidový soud v Berlíně ale dokázal zlomit i velmi tvrdé soupeře, mimo jiné se pod Freislerovým řevem hroutili zkušení váleční velitelé při soudu s Hitlerovými atentátníky nebo komunističtí odbojáři zvyklí na dlouholetou ilegalitu a tvrdou konspiraci. Zkrátka a dobře mi to přijde trochu moc školometské a předvídatelné. U nás to zní možná svatokrádežně, ale to už jsem měl pocit většího ztotožnění a reality při četbě Fučíkovy Reportáže psané na oprátce. (Pochopitelně necenzurované verze.) Celkový dojem: 65 %. ()

Reklama

Sheldra 

všechny recenze uživatele

Další dokonalá ukázka toho, jak se Němci ve filmech vyrovnávají se svou minulostí. Před morální odvahou Sophie Scholl v podání skvělé Julie Jentsch smekám, a smekám taktéž před scénáristou a režisérem, kteří tenhle příběh ustáli, aniž by ve vás zanechávali pocit, že vám právě někdo odpřednášel nudné kázání. Zní to divně, ale je to skvělá směs dramatičnosti a vyrovnanosti, obzvláště při rozhovorech mezi Sophií a Mohrem. Vynikající! ()

Sofia 

všechny recenze uživatele

Smutný příběh o zrůdnosti nacismu, velmi komorně a spoře udělaný - a o to má větší výpovědní hodnotu. Celý se odehrává ve 4 dnech, během nichž byla Sophie Scholl, mladá německá studentka medicíny, zatčená za rozšiřování protihitlerovských letáků, vyslýchána gestapem, a během posledního dne odsouzena ve velmi absurdním procesu a ještě tentýž den popravena. Film doprovází úžasná instrumentální hudba a opravdu donutí k zamyšlení. Škoda, že u nás vůbec nepřišel do distribuce, v Německu to byl nejnavštěvovanější film roku 2005 a byl i nominován na Oscara. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Karel Čapek kdysi napsal, že největším prokletím moderní doby je danajský dar ukvapených generalizací. "Schopnost" vidět svět černobíle poznamenala osudově naše vnímání dějin dramatického i krvavého nedávného XX. století. A náš pohled na německou skutečnost, pohled v mnoha ohledech vnějškový, pohled sebestředný bývá i dnes, více než šedesát let po válce, u nás prolamován jen zřídka. Gorbačevovská lidová diplomacie někdejšího společného evropského domu je v tomto případě především věcí připravenosti přijímat poučenou kritickou německou sebereflexi a v tomto ohledu také se naučit doceňovat skutečnou německou protinacistickou rezistenci. A to nejen tu známější exilovou, ale i tu u nás téměř neznámou vnitroněmeckou. Skupina BÍLÁ RŮŽE, jedna z nejvýznamnějších, složená ze studentů mnichovské univerzity, je nejvýrazněji symbolizována fascinujícím sourozeneckým duem Schollových. Jejich hrdinství a statečnost, které nepřerostly do otevřeného ozbrojeného odporu, vyhovuje rozpolcenému německému naturelu nejvíce. V proslulé vnitroněmecké anketě posluchačů ZDF o nejzasloužilejších Němcích všech dob obsadili tito mladí lidé čtvrté místo - za Bismarckem, Lutherem, Marxem a před Willy Brandtem. Asi ne náhodou. Film, který dokázal ojedinělým způsobem sloučit dokument s výsostným uměleckým ztvárněním, nezatírá nic ani v detailech. Julia Jentschová, dnes již světově proslulá mladá německá herečka, své Sofii dává vše, co ji bylo naděleno: pevnost vůle jen na okamžik obnažuje zoufalství, bezmoc, nezkušenost dospělosti, která ještě nepřekonala zcela strázně a nejistoty dívčího věku a je podpírána silným intelektem, pevným, neochvějným humanistickým přesvědčením, myšlenkovou silou, která dojímá svou nepřemožitelnou bezbrannností a dívčí křehkostí; fascinuje, dojímá i posiluje. Tato obdoba Rusky Zoji Kosmoděmjanské, naší Marušky Kudeříkové nebo jiné slavné protihitlerovské Němky Anne Frankové se stala a je také dnes - a zřejmě i pro budoucnost - symbolem nadčasového lidství (kdybycho měli hledat obdobu skupiny BÍLÁ RŮŽE, nalezli bychom ji asi nejvýstižněji v levicové mládežnické skupině PŘEDVOJ). Posledních devadesát šest hodin života sourozenců Schollových, doba, po kterou můžeme nahlížet do dusné atmosféry hitlerovského Německa, smiřujícího se právě svou zoufalou křečí s tzv. totální válkou, je dokreslována a zvýrazňována dalšími pozoruhodnými výkony představitelů druhé strany - vyšetřujícího a svým způsobem slušného kriminálního inspektora Mohra, Sofiiny dvounoční spolubydlící ve vězeňské cele i vskutku zrůdně úderným šéfem samozvaného tribunálu zločineckého tzv. lidového soudu Rolandem Freislerem, který ozvěnou připomene jiného neméně odporného psychopatického vraha v taláru - Josefa Urválka, vraha Milady Horákové, Záviše Kalandry a mnohých, přemnohých dalších. Dlouhé periody vypjatých dialogů - film chce být a v mnoha ohledech také je dokumentem - jsou vyvažovány úsečně údernou hudbou ilustrující nezvratnost fatálních okamžiků předcházejících zatčení i vraždě popravou na gilotině. Naše vyprahlá současnost, tolik postrádající i poplivávající nenahraditelné, životně potřebné pozitivní hrdiny i hodnoty, jednu z těch zvláště potřebných nesporně nalézá v sourozencích Schollových. Na okamžik se chce věřit, že věčnost i život na výsostech nejsou jen snem a touhou, ale i průkaznou skutečností. Tak živí a dojímající jsou a zůstávají dívka Sofie Magdalene i její přátelé více než půlstoletí po své nedobrovolné smrti. () (méně) (více)

Galerie (39)

Zajímavosti (11)

  • Soudce, který odsoudil členy skupiny Bílá růže k trestu smrti se, jmenoval Roland Freisler. Roland Freisler padl během 1. světové války do ruského zajetí. Po propuštění ze zajetí se vrátil do Německa jako přesvědčený komunista a vystudoval v Německu práva. Členem NSDAP se stal roku 1925 a hájil členy NSDAP, kteří měli problémy se zákonem.V roce 1942 se stal prezidentem Národního tribunálu a v této funkci se stal nechvalně proslulým soudcem. Cca 90 % z jeho 2600 rozsudků skončilo trestem smrti nebo doživotím. Trest smrti dostali mimo jiné členové skupiny Bílá růže a účastníci atentátu na Adolfa Hitlera z roku 1944. Na obžalované Freisler často křičel urážky a ponižoval je, mnoho svých procesů dokonce nechával filmovat. Freisler byl fanatický nacista, protože chtěl nacistům dokázat, že jeho komunistická minulost byl omyl. Roland Freisler nebyl nikdy potrestán, protože zemřel 3. února 1945 během spojeneckého náletu na Berlín v budově soudu zasažené výbuchem pumy. (Rollo_Tomasi)
  • Film primárně vychází z dobových svědectví, soudních dokumentů a odtajněných originálních protokolů po roce 1989 o výsleších Schollové na Gestapu, nalezených v archivech Stasi. (Kmotr76)
  • Nahrávky, které hrají v soudní síni, byly objeveny v Bavaria Film Studios. (Kmotr76)

Reklama

Reklama