V moci ďábla

Netradičný pohľad na súdny proces, v ktorom nie ľud vs. father Moore, ale fakty vs. zdravý rozum hrajú prim. Nieže by som nejakej strane nadržoval, ale takú výbornú argumentačnú bitku som vo filme dlho nevidel. Keď do toho započítam flashbacky z vymietania (vrcholná scéna v stodole), tak máme 4 hviedzy ako vyšité. Laura Linney je velice sypatická a dobrá herečka, ale pomyselného Oscara snímku vyhráva Campbell Scott, ktorého výrazové a verbálne monológy boli ... uhm, no ďábelsky presvedčivé. (28.03.2006)

Zdlouhavý souboj vědy a víry v soudní síni. Film je dost dlouhý, ke konci už jsem i kontroloval hodinky, dění u soudu dost nudí, protože je velice předvídatelné (lze přesně odhadnout vývoj případu i rozsudek), o něco příjemnější byly flashbacky zaměřené na ještě živou Emily. Všeho všudy jsou ve snímku tři trochu strašidelné scény, což je na téměř dvouhodinový horor opravdu málo. A je to vážně škoda, neboť zrovna tyto části byly nejvydařenější a nejsilnější. Formálně se nedá snímku mnoho vytknout, herci do svých rolí pasují dokonale, postavy nevyvádějí žádné nesmysly, režie dostatečná. 70% Horror movie of the year (19.01.2008)

Pútavo a inteligentne vystavaný príbeh zo súdnej siene s tak trochu netradičným prípadom. Vyplňujú ho mrazivé hororové scény, ktoré prekonávajú aj žánrovú klasiku (áno, aj Exorcistu). Síce som sa pri filme nebál pravideľne (súdnej siene mohlo byť menej), ale dobrá atmosféra, herci, dusivá hudba a všadeprítomné mrazenie radia tento horor k tým najlepším. (29.03.2012)

Už z názvu filmu napovídá, že půjde o další horor o vymítání. To je pravda jen z části pač tohle není horor ale spíš drama. U filmu jsem se nebál, ale se zaujetím jsem ho sledoval a čekal jak se situace vyhrotí. A nevim jak vy ale já jsem otcovi Moorovi fandil ať ten soud vyhraje :). Celý film se odehrává většinou v soudní síni, kde se vlastně vypráví celý příběh. (01.07.2006)

A teď je to o každém z nás, o našem subjektivním přístupu. Já se nechci zase uchýlit k nějaký myšlence, abych dal svým dojmům "oficiální" formát, ale tady mi celou dobu v hlavě kolovalo tohle: "Vytvoř si démony, abys potřeboval někoho, kdo tě před nimi uchrání. Protože podlehnout vlastní slabosti je vcelku snadné". Ať už je můj náhled na křesťatsví sebekritičtější, a i když bych se obešel bez některých těch zbytečně ikonických paskvilů, vynucovaček atmosféry (ten příběh by přesto fungoval) a ať už je v tom sebevětší porce údajné reality, pro mě osobně tohle všechno funguje. Kdyby měl kupříkladu Exorcist: The Beginning byť jen náznak obdobně funkční atmosféry, nebyl by býval shitem, kterým nakonec pro mě byl. Je až obdivuhodné, s jakou sugescí a jak autenticky se Jennifer Carpenter své role zhostila a je až s podivem, kterak formát (a)typického soudního dramatu umně natáhl jednotlivé stránky děje a umožnil jim fungovat naplno. Nehodlám hodnotit Scotta Derricksona za to, co šulil před a došulil po The Exorcism of Emily Rose, ale tady dokázal odvyprávět příběh s takovou intenzitou, jaká by odpovídala jeho vlastnímu osobnímu prožitku. Vyjma toho hrají do karet perfektní lokace, dotažený zvuk a variabilní kamera (od dost oldschoolových záběrů až po takřka fotografickou kompozici v mlze). Kašlu na zbytečný fráze, když mě cokoliv donutí alespoň nějak děj spoluprožít a vlastně se na něm podílet. Třebaže jsou tam některý věci zbytečný a jiný zas zbytečně přetažený, vidím v tomhle filmu vkusného následovníka klasické posedlostní éry sedmdesátých let - nekýčovitý démon pro 21. století. [final rate: 80%] (02.02.2011)