Jak se krotí krokodýli

Při sledování tohoto filmu jsem přišel na to, že Jiří Mádl a Miroslav Etzler neumějí totálně hrát. Jinak zdejší humor je samozřejmě pouze pro úzký kroužek diváckého publika. Většině se asi příliš líbit nebude, když se to tedy pokusím říct nejslušnějším možným způsobem. O ději už to slušně říct ani nejde, ale zkusím to. Děj je totální hnůj. To zpozoruje asi každý. Když sáhnu hodně hluboko, tak tu 1* možná vytáhnu. Víc určitě ne. (26.08.2012)

Zklamání pro ty, kteří čekali další kvalitní snímek ke svým nepřekonatelným bratříčkům, jako je " Stolička"a "Tatínek". Velkou slabinou je však výměna hereckého obsazení a herci se svým předchůdcům, co do uchopení a hravosti postav, nemohou rovnat, ani kdyby se rozkrájeli. Rovněž režie Marie Polednákové je o několik tříd horší, než jsem byl zvyklý, ale je třeba ocenit vervu, s jakou do natáčení šla a její úmysl setkat se po letech s oblíbenými postavami a sledovat jejich osudy o řadu let později, i když přesvědčivost se vytratila. I tady se najdou výborné momenty, ale pochopitelně není to už s takovou lehkostí jako kdysi. Nejsem zklamaný. Čekal jsem to přesně takové. Mé hodnocení: 40% (18.01.2009)

Z českých letošních bijáků typu Účastníci zájezdu, Experti nebo Rafťáci se mi tenhle film určitě líbil nejvíc. Film rychle ubíhá, takže se člověk nenudí, má solidní obsazení, odehrává se na moc pěkných místech a prostě je to celkem fajn zábava. Zatim nejlepší český biják roku 2006 (i když furt šedivý průměr). (08.11.2006)

Podle mě paní Poledňáková udělala stejnou chybu jako v poslední době třeba Václav Vorlíček nebo Dušan Klein. Domnívá se, že je třeba "jít s dobou". Recyklovala sice situace a postavy, osvědčené ze starších filmů, ale jako by nevěřila v jejich trvalý účinek, necitlivě akcentuje okolní modernizaci. Ta je přitom často jen kosmetická (např. dědeček se zajímá o počítače a jezdí na in-line bruslích). Krokodýly navíc zabydlela obrovským množstvím postav, z nichž polovina je filmu platná jako popelník na motorce. Značně to ztěžuje orientaci v ději, protože od sledování hlavní zápletky o nenápadné manželské krizi nás trvale rozptyluje něco jiného, nedůležitého. Přesouváme se z místa na místo, tu a tam překotně zakopneme o nějaký slušný vtip, ale vždy jen cestou za špatným. Umím si představit, že řada gagů mohla ve scénáři působit vtipně a zabila je pitvořivá interpretace (např. čtení dvojsmyslného dopisu o tatínkově ošetřování zraněné učitelky). To, že i jindy spolehliví komici jsou zde dost křečovití, mě utvrzuje v dojmu, že šlo o režijní pokyn. 20% (29.01.2008)

Aj, snad bych si raději i nechal tu stoličku vytrhnout a do polepšovny se zavřít, než takhle trpět. Co chvíli probleskovala filmem skutečnost, že je to opravdu od té Poledňákové, bohužel však vždy nějakým obludným způsobem zkarikovaná. O to byl ten zážitek bolestnější. Vcelku přirozeným postavám jejích předchozích filmů se dostalo obludného vylepšení o "komické" vlastnosti. Obludně se natřásající Kozy Štěpánové, obludné recepty na štěstí učitelky Kájy a spousta dalších obludností se lepila na jinak jakž takž přijatelnou kostru manželské krize. K tomu nesympatičtí dětší herci (o dospělých snad ani nebudu mluvit) a různá aktuální (ale nevhodná a nevhodně zpracovaná) témata, např. pohádka "o zlé nadnárodní korporaci". Jako obludný vrchol obludně otravná píseň o nějaké obludě. Obludně silná *. (15.12.2008)