Gejša

Scénář: Robin Swicord .. Dvě dívenky, Chiyo a Satsu jsou nemocnými rodiči prodány a poté odvezeny do města. Jedna skončí ve škole pro gejši jako služebná, druhá je odmítnuta a skončí na ulici.. Při toulkách po městě se malá Chiyo jednoho dne potká s Předsedou a tohle krátké a milé setkání ji změní běh života. .. Roka plynou, z dívenky se stává mladá, krásná žena a navíc z ničeho nic o ni projeví zájem Mameha z konkurenčního domu pro gejši, která chce Chiyo vzít za každou cenu pod svá křídla a vyškolit z ní pravou gejšu. Příjemná, nijak náročná, ale také ničím výjimečná podívaná. Výpravný příběh lásky, plný krásných, hřejivě probarvených scén a kouzla Japonska těsně před druhou světovou válkou. Rob Marshall (nebo studio - v produkci Stevena Spielberga) možná udělal chybu, že snímek natočil v angličtině, která navíc zní dost divně, ale jinak svoji režijní práci zvládl více než dobře. Škoda jen toho celkově poklidného tempa, během vyprávění se příběh nikdy nedostane do nějakého rychlejšího a strhujícího podání. Herecké výkony jsou velmi dobré, zvláště Ziyi Zhang je nepřehlédnutelná, nejen díky své kráse, ale i umění. Mimo toho zde nad vším ční výtečná kamera a ještě o stupínek výše překrásná hudba od Johna Williamse. 75%. (03.02.2006)

Pro mě „relevantní“ kolegové mluvili o vznešené nudě. Ani to mě nepřipravilo na nudu TOTÁLNÍ. Navoněnou prázdnotu, jíž kvůli kráse obrázků, hudby, dekorací a hereček, vyschla v žilách krev. Kalkul bez opravdové filmařské vášně a bez emocionality hlubší a osobnější než z kýčovitého románku na pokračování pro paničky v domácnosti. Nekoukatelný kastrát. (27.04.2006)

85% - Gejša mě ohromně překvapila. Neznal jsem tvůrce, jen jsem věděl že jde o film USA z japonského prostředí, a tudíž patrně o nějakou naivní slátaninu s drahou výpravou. V kině jsem pak byl svědkem překrásné podívané. Po vizuální stránce je film extrémně zábavný od začátku do konce. Hlavní klad jsem ale poznal v hudbě. Neměla sice snahu chovat se "autenticky", a zní po celou dobu jako dokonalé klasické řemeslo bezchybného Johna Williamse, jež japonskou atmosféru bez filmu samotného těžko vyvolá, ale angažování hvězd vážné hudby pro houslová a violoncellová sóla vše napravilo. Celou atmosféru nejen podpořilo, ale z velké části i vybudovalo. Itzhak Perlman (jehož znáte např. z hudby k Schindlerovu seznamu) a Yo-Yo Ma (např. Tygr a drak) mi zde vyrazili dech. Vůbec bych nečekal, že se ti dva někdy sejdou za účelem nahrát hudbu pro film. Gejša je krásný film, kde je na co koukat, a co poslouchat. Pátou hvězdičku bych dal za japonštější atmosféru, a něco, po čem bych měl touhu vidět to podruhé. (14.03.2006)

Je to hezké, s japonskými prvky, ale hollywoodské přikrášlování a přebarvování se mi až tak nelíbilo. Ovšem za stále povedenou vizuální a hudební stránkou kulhá příběh, který natažený na dvě a půl hodiny neudržel moji pozornost a začal jsem se nudit. Herecké výkony slušné, avšak angličtina asijských herců většinou hrozná (díky bohu za titulky), občasná japonština potěší :) (02.03.2006)

Film Gejša na vás nezaútočí ani tak emocemi, jako spíš svou monumentálností jakou byla podaná. Roba Marshalla mám strašně rád, poněvadž jeho Chicago ve mě doznívá ještě teď, proto jsem byl na snímek z prostředí nepoznaného a neotřepaného, natěšen jako malé dítě. A taky, že jsem se na film poctivě připravil. Japonský čaj+ teplá deka byli povinností, a kdybych měl doma kimono, vzal bych si i ten. Zkrátka jsem si udělal atmošku jako řemen! Už od úvodní krádeže sester jsem věděl, že to bude něco, to jsem ale ještě nevěděl, že za pár sekund budu zažívat monumentální obrazové orgasmy. Rozkvetlé sady třešní, okvětní lístky padající na běžící děvčata a déšť, který rozhodně nepotřeboval komentáře. Právě tohle jsou přednosti filmu, ale i právě Marshalla, který ze mě udělal -alespoň na chvilku- součást tohoto přenádherného, tvrdého světa gejš. A já jsem mu za to neskutečně vděčný.... (08.06.2008)