Silent Hill

Kdy už ti naivní rodiče přestanou s adopcí malých holčiček s podivnou minulostí? :-) Film jsem viděl před mnoha lety v kině a jediné co si pamatoval, bylo, že jde o docela slušný horor, a tak mě přepadla zvědavost, jak na mě zapůsobí opětové zhlédnutí. Pravda, začátek (kulku do hlavy distributora za tu jeho "smrtelně nemocnou dcerku") začíná zatraceně dobře. Tajemno, napětí, atmosféra, přesně v takové míře jak to mám u výborného hororu rád. Jenže, jak zde píšou i někteří další, s každým odkrytím "skutečnosti" tyto prvky slábnou a stejně tak divákovo pohlcení filmem, a to až do té míry, že ho osudy hlavních hrdinů přestanou zajímat, lekačky lekat, bubáci strašit, sirény vyvolávat nepříjemný pocit stísněnosti. Jediné co sílí je potřeba pokropit olovem skupinku náboženských fanatiků a neustále zdrhající holčičce přistřihnout nožič...pardon, křídla. Od návštěvy Temna jsem o snímek úplně ztratil zájem a monolog hlavní hrdinky uprostřed fanatiků jak na divadle mě upřímně rozesmál...co mi smích zarazilo, byl ale úplný konec, jistě, už návštěva manžela v Silent Hillu "to" naznačila, avšak stejně závěr působil jako by byl vystřižený z úplně jiného filmu (hru jsem nehrál, takže žádného vysvětlení se mi nedostalo). Díky vcelku nadupané technické stránce to bude ještě průměr. (14.09.2012)

Krutě přestřelená stopáž zbytečně ředí atmosféru snímku na hranice současného hororového standardu, který mohl být, při vystříhání asi dvaceti minut scén (a nejenom těch s pátrajícím Seanem Beanem), jasným králem videoherních adaptací. Christophe Gans má zatraceně vybroušené vizuály a zvláště ty ze samotného Silent Hillu jsou delikatesy, které je možno ochutnávat do nekonečna, stejně tak jako řádně užívat mistrovskou ruchovou i hudební stopu. Oproti tomu absolutně selhává v dramatické stavbě příběhu, který k sobě skládá přespříliš rozvláčnými dialogy, čímž se snímek chvílemi degraduje do béčkových vod. Naštěstí je padající popel, pochodující nemrtví, poplašní siréna a herecký výkon Radhy Mitchell natolik sugestivní a strhující, až je vlastně možno na všechna negativa pozapomenout a s klidem konstatovat: „Messieur Gans, le Pacte des loups, est-il pardonner.“ (23.08.2006)

Vizuální žranice, která si většinu zbytečně dlouhé stopáže vystačí bez příběhu a když se na konci Avery pokusí dát tomu všemu nějaký smysl, akorát člověka znechutí. Strašidelných holčiček snad už po všech těch Kruzích a Temných vodách bylo dost a silenthillské zrůdy jsou až příliš počítačové a moc často ukazované než aby nahnaly strach. A Radha Mitchell opravdu není ženská, na kterou bych se vydržel přes dvě hodiny dívat, jak se prdelí po popelem zapadaném městečku. (25.07.2007)

První polovina a úplný závěr jsou hodně dobrý - ten kontrast mezi prosluněným domem a Silent Hillem, atmosféra "ghost city", ve kterém sněží popel a v řádně zatuchlé a plesnivé škole pobíhají zakrslé potvory a dějí se zvláštní věci... Navíc skvěle fanaticky démonická Alice Krige, jenže - to, co se dělo od vstupu do démonova pokoje až těsně před úplný konec mě ani trochu nenadchlo. Měla jsem najednou pocit, že se dívám najednou na úplnějiný film. Atmosféra pryč a jediné co zbylo - tuna krve á la teenagerovská vyvražďovačka. Velká škoda, protože začátek vypadal taaaak slibně. (22.06.2007)

Není to dokonalé a nebude se to zdaleka líbit všem, ale Christophe Gans natočil vynikající herní adaptaci a zároveň dokázal nakrmit laické davy. Silent Hill kráčí po zlaté střední cestě, o které všichni dlouhá léta vykřikovali, že neexistuje. Skvělá Radha Mitchell, atmosféra ve které se utopíte a audiovizuální hrátky promyšlené do posledního detailu. Ještě pár adaptací japonských herních pecek od pečlivých tvůrců a nebudeme muset do tohoto žánru kopat. Mezitím upalujte do kina, abyste si užili horor, který se distancuje od veškeré konkurence. Operuje zkrátka na úplně jiném území a nepodobá se ničemu, co letos vypadlo nebo vypadne z amerických hororových továren. A to je fajn. Moc fajn. (9/10) (15.06.2006)