Dare mo shiranai
-
Nobody Knows
Drama
Japonsko, 2004, 141 min
Režie:
Hirokazu KoreedaHrají:
Yûya Yagira, Ayu Kitaura, Hiei Kimura, Ken'ichi Endō, Susumu Terajima, Hanae Kan, Ryo Kase, YouObsah
-
Do malého bytu se nastěhuje svobodná matka se svými čtyřmi dětmi. Lépe řečeno nastěhovala se tam s dvanáctiletým synem Akirou a tři mladší děti do bytu doslova propašovala. Aby se na černé nájemníky nepřišlo, nesmí mladší děti z bytu ven. Akira nechodí do školy a stará se o své sourozence, zatímco matka pracuje. Jednoho dne matka odjede za svým novým přítelem a nechá děti plně na starost Akirovi. I když by tomu premisa nasvědčovala, Nikdo to neví není obžalobou disfunkčních rodin. Naopak je jemným a poetickým příběhem o chmurách dospívání a krásách dětského světa. Film se natáčel jeden rok, přičemž cílem režiséra bylo vytvořit dětským nehercům přirozené prostředí, které nebude přítomnost kamery nikterak narušovat. (FebioFest 2006) (oficiální text distributora)
Do malého bytu se nastěhuje svobodná matka se svými čtyřmi dětmi. Lépe řečeno nastěhovala se tam s dvanáctiletým synem Akirou a tři mladší děti do bytu doslova propašovala. Aby se na černé nájemníky nepřišlo, nesmí mladší děti z bytu ven. Akira nechodí do školy a stará se o své sourozence, zatímco matka pracuje. Jednoho dne matka odjede za svým novým přítelem a nechá děti plně na starost Akirovi. I když by tomu premisa nasvědčovala, Nikdo to neví není obžalobou disfunkčních rodin. Naopak je jemným a poetickým příběhem o chmurách dospívání a krásách dětského světa. Film se natáčel jeden rok, přičemž cílem režiséra bylo vytvořit dětským nehercům přirozené prostředí, které nebude přítomnost kamery nikterak narušovat. (FebioFest 2006) Komentáře uživatelů k filmu (23)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(20.1.2006)
-
AngelAngie
Malý a népříliš známý film, který se ale divákovi až bleskurychle vryje pod kůži. Je to film, který mě donutil přemýšlet a takové beru jako opravdové umění. Veškeré postavy jsou natolik přirozené, že se ani nedivím, že natáčení trvalo tak dlouho, trpělivost růže přináší ..(12.10.2008)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $684,118║Tržby Celosvetovo $2,265,264 ║(30.12.2009)
-
berg.12
Extrémně civilní snímek, který od vás vyžaduje značnou dávku trpělivosti, vnímavosti a toho správného rozpoložení. Existenciální příběh pěti dětí, které opustí matka, je podán prakticky bez jakýchkoli emocionálních berliček. Film je téměř bez hudby, děti si v něm hrají, čistí zuby, chodí nakupovat a i tíživost jejich situace zobrazuje často režisér jakoby náhodou, skrze stále špinavější oblečení nebo zmenšující se pastelky. Účinek filmu stojí také na jejich hereckých výkonech, které jsou zde naprosto fantastické, přirozené a ještě víc podtrhují realističnost celého snímku. I když jsem během něj zalil svůj šálek japonského čaje opravdu mnohokrát, vůbec nelituju.(3.2.2006)
-
JANARYBA
Tak to byla síla. Matka lehčího ražení, sama zastydlá puberťačka nechá 4 krásné a chytré děti napospas osudu. Jejich největším přáním je chodit do školy. Symbolický růžový kufr...Nejdřív jsem byla zklamaná koncem bez jakéhokoli řešení, ale pak jsem o tom přemýšlela, šťastný konec neexistoval a nebo by byl silně nevěrohodný a to reálné vyústění té bezútěšné situace nakonec ani vidět nemusíme....(26.10.2008)
-
Radko
Štyria maloletí potomkovia sú ponechaní matkou, odchádzajúcou za šťastím inam, svojmu osudu. Jedného dňa nepríde z práce. Doma im ponechá len malý obnos peňazí. Najstaršie z detí, asi 12 ročný chlapec preberá rodičovskú rolu a rôznymi spôsobmi sa snaží postarať sa o svojich mladších súrodencov, ktorých existencia je okoliu neznáma. Trpká, emocionálne silná, sociálna dráma s málo úsmevnými momentami o osudoch detí, o ktorých nikto nevedel (boli dokonale utajené pred úradmi, školami i okolitým svetom) a rovnako nik nevedel, čo sa s nimi deje. Film plynie pomaličky, zachytáva každodenné prežívanie sebe samej ponechanej štvorice a ich existenčné problémy. Sledovanie si vyžaduje istú dávku empatie, trpezlivosti a sústredenosti pri opakovaných scénach každodenných úkonov. Napriek tomu som sa nevyhol pocitom zdĺhavosti a miestami nudy. Po filme ma napadlo: naozaj nik nevedel alebo to iba chcel nevedieť (a nevidieť); a prečo si milujúci rodič nedokáže uvedomiť následky libertínskeho konania vo vzťahu k potomkom.(25.2.2005)
-
Rudovous
Film o detech,ale radeji ne pro deti. Ty deti hrajou opravdu nadherne, jako by to ani nehraly ... . Nelehka zalezitost tenhle film, ale velice podmaniva. Neni to zrovna vzdy svizne, ale komu pomale filmy nevadi. Tygr! To napasal vse, co vic dodat.(19.2.2007)
-
bassator
24. 3. 2010 - 65%(24.3.2010)
-
stub
Koreeda se se svým pojednáním (nejen) o dětské duši zařadil po bok takových klenotů, jakými jsou Oshimův Boy či Nomurův The Demon. Oproti nim je o něco upozaděn element rodičů, který zde ovšem totálně zahušťuje atmosféru, kdykoli se jen náznakem začne vznášet ve vzduchu. Oceňuji, že se režisér vyhnul citovému vydírání (což je u podobného tématu až neuvěřitelné) či doslovnému, jasně vypointovanému konci, na jaké si západní publikum tak potrpí. Závěrečná katarze se sice dostavuje, ale ve zcela jiné podobě, než jakou určuje běžné schéma - vlastně je taková malá, suverénně samozřejmá a v podstatě opačná, než jaké je očekávání (co mi to jen připomíná? ...aha, připomíná to život.)(3.11.2010)
-
Tsuki
Tak nádherné, tak přirozené... až nakonec tato filmová dokonalost přeroste do dokonalého, avšak jakoby neznázorněného smutku. Dare mo shiranai bych rozhodně označila za veledílo. Ještě nikdy jsem ve filmu neviděla tak věrné zobrazení dětského světa. ~(4,9★)~(2.12.2009)
-
Kmotr
Znepokojující film, který divákovu mysl neustále aktivuje a jehož herci berou svým civilním herectvím dech. Jde o naprosto reálné zachycení jedné rodiny, která přijímá bezútěšnou skutečnost bez viditelných emocí. Děti, které obývají uzavřené prostory cestovního kufru nebo klaustrofobického bytu, prochází ve sto čtyřiceti minutách značnou proměnou, na jejímž konci opustí svůj dětský svět. Sociálně-kritický realismus se dere na povrch každým záběrem, který funguje bez hudebního doprovodu, pouze na bázi reálných zvuků, jenž dění na plátně umocňují.(16.8.2011)
-
dezorz
Je to zamer alebo znudzecnost, tocit v 2004 farebne usmudlany indie film? Mozno ucel, ved dokumentrna lacna usmudlanost a rucna kamera dodavaju vymyslenemu hranemu filmu zvlastny kontrast. Kontrast hodny vaznych Koreedaovych tems jemnou humornou penou na vrchu.(6.4.2007)
-
Jericho666
Nemám co dodat... Rudovous a tygr! to napsali za mne... Silný film...(1.8.2008)
-
dawe04
Koreedovo dětské drama, natočeno s dokumentární pečlivostí, někdy až děsivě realistické, vykresluje příběh čtyř dětí na předměstí, které zanechá ve špinavém bytě jejich vlastní matka kvůli "Taky si zasloužím být šťastná." Je to především výborný a chytrý scénář, který přivádí děti do nejrůznějších situací a vytváří ideální prostředí pro vývoj postav - Akira se nejdřív stará o své sourozence, než zjistí, že je taky dítě a chce mít kamarády a hrát baseball. Ačkoli Nobody Knows emocemi neplýtvá, ten konec byla podpásovka. Yuki.(14.2.2009)
-
Kurikmoon
Civilný filmík z často opakujucími sa každodennými úkonmi. Z čoho, ak nie ste trpezlivejší a empatickejší, môže vyplynúť nuda. Na druhej strane počas Vás, či po filme alebo počas neho, donúti premýšľať. A detský herci, si rovnako tak zaslúžia pozornosť. Myslím, že JANARYBA, to vystihla. Rovnako Berg.12.(25.12.2011)
-
tygr!
Včera v kině jsem v tom ještě neměl úplně jasno, ale dneska už vím, že tohle je opravdu Velký film. Dal by se přiřadit k trendu dokumentárního, sociálně-kritického realismu, který v současné kinematografiï zastupují třeba bratři Dardennové. Film režiséra Koreedy podle mne po formální i obsahové stránce výrazně převyšuje Dardennovic Dítě, vítěze festivalu v Cannes. Nobody knows si z Cannes rok předtím odvezl pouze cenu za mužský herecký výkon pro dvanáciletého představitele Akiry (pozn. na okraj: je příznačné, že v době simulaker, digitální manipulace obrazu i zpochybnění reality jako takové vyhrávají na festivalech filmy, které dokáží co nejvěrněji napodobovat tu původní, mediálními obrazy vytlačenou realitu, a stejně tak ceny pronejlepší herce dostávají neherci, kteří nejlépe dokáží přesvědčit diváky a porotu, že vůbec nehrají). Zatímco Dardennové používají nervní ruční kameru často chaoticky snímající pohyb postav, Koreeeda dosáhl neobyčejné působivosti statickými záběry kamery. V interiéru bytu, v němž jsou děti zavřené, vytváří klaustrofobickou atmosféru pomocí detailních záběrů věcí, tváří nebo jiných částí těla. Vyprávění se posouvá právě díky drobným proměnám, kterým podléhají předměty v bytě (voskovky se zmenšují, z prošlých složenek jsou papíry vhodné na kreslení, skvrna od červeného laku na podlaze pomalu mizí). Naopak v exteriérech snímá Koreeda své postavy většinou z dálky a vyvolává tím dojem velkého otevřeného prostoru, a tedy svobody. Scéna, kdy Akira jako dárek k narozeninám vezme nejmladší Yuki po měsících ven v pískajících růžových bačkůrkách, je nesnesitelně dojemná, a to navzdory, a nebo právě pro svou naprostou nesentimentálnost. Zničující emotivní účinek spočívá v naprosté nezúčastněnosti kamery, i smrt jednoho z dětí je znázorněná jen náznakem, věcně, jakoby mimochodem. Koreeda samozřejmě neudělal tu chybu, že by příběh ukončil happyendem, spokojil se jen s náznakem jakési zvrácené katarze. Poslední záběr, který ukazuje skupinku hlavních hrdinů v zastaveném pohybu, připomíná spiritistickou fotografii. Zachycuje duchy, kteří pro okolní svět prostě neexistují.(29.3.2006)
-
FreddyKrueger
poslednich par let, hlavne diky svym blizkym pratelum, prichazim na to, jak je japonska kinematografie nadherna. ackoli mam nejradeji horor, tak toto pomale drama (dalo by se rict komorni) me vtahlo nenucene do sveho deje. pri nekterych scenach, napriklad smutna scena s kufrem, jsem mel podobne pocity jako pri sledovani Hrobu svetlusek. Film se mi o to vice libil, protoze si nehral na neco, co neni, ale naopak... svou jakousi poeticnosti prevypravel zajimave a ne plactive smutny pribeh z obycejneho zivota...(3.11.2010)
-
Chauncey
Vynikající dokumentárně laděný snímek, který mne i přes svých 141 minut vůbec nenudil. Je to především zásluhou citlivé režie a fantastických dětských představitelů, v čele s Yuyem Yagirou. Koreeda natočil klenot o dětské nevinnosti a jejím střetu s problematickým světem dospělých.(26.3.2006)
-
maskrta
Krasny film... Treba o tom, ze kdyz mate nekoho radi, tak mu za posledni penize nakoupite, prestoze uz to nedava smysl, hromadu cokolady... Nebo ze kdyz svet venku je pro vas zakazany, tak si ho pokusite vypestovat alespon na balkone... At zije tygr!(29.3.2006)
-
Tanner
Silný alegorický film o tom, jakou podobu také mohou nabrat rodinné vazby v moderní japonské společnosti, když jsou děti ponechány napospas svému osudu a stávají se z nich samorosti bez péče, jakou by potřebovaly.(14.10.2009)
