Cesta na Mars

Filmoví tvůrci jsou v tom vlastně zcela nevinně, ale celovečerní sci-fi o vzletě do vesmíru a průzkumu jiné planety, realizované víc než 40 let před uskutečněním evolučního kroku v podání J. Gagarina a Vostoku 1, musí už ze své podstaty působit na současného diváka spíše úsměvně (maximálně zajímavě), než seriózně. Nejsem astronom ani nadšenec v této oblasti, přesto mojí fascinaci nad technicky téměř dokonalým snímkem začal průběžně doplňovat osobní problém být plně pohlcen příběhem, jak Dánové v roce 1918 vzlétají před nadšeným davem do vesmíru, aby prozkoumali Mars a navázali kontakt s tamnějšími bytostmi, kterým se narozdíl od pozemšťanů podařilo vytvořit dokonalý jazyk. Když jsem si pak pustil Mélièsovu Cestu na Měsíc (1902 !), dokázal jsem si jí kupodivu užít bez podobných výhrad. Nejspíš to bude tím, že Méliès dokázal těch 13ti minut vyplnit nesmírnou dávkou fascinující invence natolik, že nebyl čas ani možnost pozastavovat se nad případnou naivitou obsahu. Holger-Madsenova Cesta na Mars měla 80 minut a základní struktura příběhu od návrhu akce, přes vzlétnutí, kontakt s cizími bytostmi až po návrat a uvítání nadšením davem je Mélièsovu filmu až nápadně podobná. Jasně, byla taky rozvita o několik dalších motivů + utopickou myšlenku, nemuselo jít o inspiraci či "vykrádání", s tím, že podobnou zaužívanou strukturu sci-fi třeba tenkrát mívaly běžně. Přesto dávám za sebe jen 3 hvězdičky jako filmu, který mi i přes jisté zalíbení zůstal příliš vzdálený. Nicméně ty 3* pozitivně podtrhují vynikající aranže scén i promyšlená kamera, což jsou v němé filmové tvorbě severských krajin vždycky aspekty hodné obdivu... 55% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (10.03.2020)

Sice je to jeden z nejstarších sci-fi snímků, navíc se zabývá setkáním s mimozemskou rasou, která má pacifistickou společnost, ale to nic nemění na tom, že je přece jen vidět, jak je tenhle kousek zastaralý a že už mu něco chybí. Přesto je to zajímavá ukázka toho, jak se sci-fi vyvíjelo i z hlediska toho, jak byly různé technologie zobrazovány. (02.02.2015)

Dánské průkopnické sci-fi NEBESKÁ LOĎ dle fascinujícího románu Sophuse Michaelise zapůsobí obrazovou složkou a myšlenkou Marsu, která vyzní skoro metaforicky, jako součást meditativního zamyšlení na téma ideální lidská společnost. Dnes již zapomenutý snímek měl na svou dobu velkou a nákladnou produkci, může se chlubit úchvatnými obřími scénami a marsovskými exteriéry, které se točili v kamenolomu poblíž Kodaně. Diváky překvapí, že obyvatelé marsu jsou vegetariáni a pacifisté. Jejich společnost řídí mudrci a filozofové v tógách pohybujíc se na vyšší morální úrovni. (08.03.2014)

Vzniknout film se stejným scénářem dnes (a samozřejmě zmodernizovaný), vysmál bych se mu a označil ho za trapnou newage agitku. Jenže to vzniklo v roce 1918 a to tehdy žádné pošahané UFO sekty, hippies a nejspíš ani vegani neexistovali a tak to dokážu vnímat jako milé poselství o míru, resp. touze po světovém míru. A je fuk, nakolik je nebo není reálný, tehdy se až tak hluboké filmy opravdu netočily. On je to jinak pěkný film, který se mi hlavně líbil ve své první polovině stavby rakety, cesty na Mars a prvotního poznávání Marsu, kdy na to tvůrci dokonce nešli až tak naivně a při samotné cestě se dokonce projeví ponorková nemoc. Mars je ale naprosto ideální utopií, takže hned po poznání jejich kultury jsou ostatní scény z Marsu dlouhé a zbytečné, jelikož se v nich buď jen tancuje nebo očumují kytky (snad jen pohřeb byl zajímavý) a tolik mě neoslovil ani závěr, který sice je pro němé filmy tradiční, ale až na pár povedených efektů už mě tolik nebavil. Natočené je to ale solidně a už od pohledu to vypadá, že tehdy v Dánsku to dost pravděpodobně byl velkofilm, vzhledem k početnému komparzu a počtu velkých scén. A jelikož mi to i přes jisté mínusy stále přijde sympatické a povedené, rád tomu dám i slabší čtvrtou hvězdu. Koneckonců, němý film, který mi většinu času rychle utíkal, by si to měl zasloužit tak jako tak. Slabé 4* (11.11.2023)

Malokedy narazin na nemy sci-fi film o dobyvani vesmiru. Natocil to tuna hodne neznamy dansky reziser Holger Madsen, a natocil to tak, ze vyborne. Pozemstania su barbari, Martania zas vegetariani - proste vyborne, vrele odporucam, starinky maju stale to svoje v sebe - a hlavne su bez zeleneho platna a CGI bordelu, ze jo . 84 % (08.09.2019)