Der verlorene Sohn

Tie všelijaké oslavy slnovratov a spol. som asi celkom nepobral, ale mimo toho úchvatná záležitosť. Stratený syn Luisa Trenkera. Inak, moje prvé stretnutie s Marian Marsh. A Luis ju hneď zavesil voľakde na aplský štít, haha. Marian, tomu hovorím filmovanie s pravým človekom. Pravda, tentoraz to bude o ceste za americkým snom. Pripomenulo mi to môjho pradeda. Tiež sa za 1. ČSR vydal na skusy za veľkú mláku. Uchytil sa na niekde farme a farmárova dcéra ho učila anglicky. Aj mu ju núkali za ženu, ale volanie domova bolo silnejšie a napokon to vyhralo Slovensko. Ale veru, keby bol ostal a keby som sa ja dajme tomu narodil v USA, tak po tých rokoch by už asi na učenie slovenčiny nedošlo. My only language would be English, I think. (07.09.2021)

Dobrodružná dráma o márnotratnom synovi nemeckých veľhôr, ktorý okúsi klasické "Domov, sladký domov". Jednoznačným ťahákom je sympaťák Luis Trenker, ktorý to pred kamerou vie...a nestratí sa v akčných, humorných ani dramatických scénach. Scény zo života v júesej sú veľmi hodnoverne natočené. (08.02.2016)

Mladučký výškový New York – obľúbené a často volené prostredie mestských noirov 40. rokov, Dassinovych detektívok, Melvillových trilerových drám, rannej aj súčasnej Scorseseho tvorby, nie však frekventovane a v jednotlivých scénach aktívne využívané v rokoch tridsiatich, kedy sa zväčša všetko točilo v štúdiách. Tu ale na scénu prichádzajú Nemci, ktorí sa na začiatku 30s vybrali do Ameriky a na natáčanie v štúdiových interiéroch zvysoka kašlali, čo potvrdili hneď po prvej polhodine, kedy sa príbeh presúva z domovskej Otčiny do veľkomesta, rodiska amerického sna. Z rukáva vytasili mnoho impozantných statických exteriérových záberov (pohľad z vrcholu mrakodrapu dole na ulicu / záber na svitanie z vrcholu mrakodrapu / snímanie neónov), no aj scén ako takých (lavička v Central Parku / pohľad protagonistu z vrcholu mrakodrapu na tie ostatné / prechod cez Times Square niekedy nadránom / scény zo staveniska výškovej budovy s výhľadom na horizont Manhattanu). Som z toho absolútne hotový... Jedinú smutnú výhradu mám len voči tomu, že tieto pasáže trvali krátkych 25 minút. Byť tak hodina, mám orgazmy... #1 Druhá smutná "výhrada" je zistenie, že niečo podobné natočili aj Maďari o 4 roky neskôr, no zhliadnutie sa zrejme nikdy neudeje, za čo by som ale určite obetoval aspoň jeden semenník... #2 Kiežby toto malo remaster vo vysokej kvalite...  #3 Veľká vďaka šéfkovi menom Šuplík za (nepriamy) tip na film, veľmi cením x) (6.9.2021) (24.10.2022) (24.10.2022)

ocenenia : MFF Benátky 1935 - Súťažný výber (04.11.2014)

S tvorbou německého herce a režiséra Luise Trenkera jsem se seznámil loni na podzim díky filmu Hora volá! (1938), který ve mě zanechal hluboce příjemný dojem. Se Ztraceným synem to mám z části podobně, jen jsem se nedokázal místy vyhnout rozpačitějšímu dojmu: kromě přehnaně sladkého závěru, který bych s ohledem na dobu vzniku snad i odpustil, narážím hlavně na zpracování výstavby příběhu. Tonio cestuje z Evropy do Ameriky a později zpátky, ale vůbec nevidíme, jak ta cesta probíhala – vypadá, že mohl mít cestující společnost v podobě Lilian, s níž se seznámil na lyžařském večírku a setkává se s ní pravidelně i Americe, ale když se ocitne v USA a než dojde k společnému setkání, bloudí New Yorkem hodně dlouho sám? Jel do USA dlouhou plavbou lodí nebo letěl letadlem? Jak takovou (pro německého vesničana z 30. let určitě ojedinělou) cestu prožíval? Film nejenže veškeré informace o průběhu cesty do Ameriky vynechává, ale ještě i seřazuje scény (včetně prolínacího střihu mezi sněžnou horou a newyorskou metropolou) tak, až to budí dojem, jakoby se Tonio dostal z Německa do USA (i zpátky) prostě tím, že přelezl jednu vysokou horu... To jsem se nestačil divit. :o) Uznávám, že jde o film starý 88 let, ale bohužel mi jen potvrdil, jak tyto „pohlednicové“ filmy stavěné na exkluzivní možnosti natáčet se štábem v exotické oblasti měly zároveň odpradávna často velmi slabý scénář, v domnění, že možnost nabídnout divákovi podívanou z exotického prostředí vše zachrání. Také ne všechny scény mě zaujaly stejnou měrou a kouzlo lidových oslav a rituálů slnovratu či závěrečné maškarády mě minulo. Na druhé straně jako film s výletem do cizí země dýchá Ztracený syn pořád nesmírným kouzlem a dívat se, jak Luis/Tonio bloudí autentickým prostředím New Yorku 30. let mě těšilo. Už jen důvodu, že samotní Američané tehdy točili hrané filmy převažně ve studiích, mi tento filmový výlet připadal unikátní. Ty scény, kdy se Tonio loudá starým velkoměstem, setkává a dává se do řeči s cizím mužem na lavičce, přijímá nabídku pracovat na stavbě či navštíví boxerský zápas jsou možná úplně banální, ale tou atmosférou mě chytly za srdce. Úžasně jsou nasnímané i pasáže ze začátku z domoviny, které zachycují práci drvoštěpů v lesích u vody za doprovodu sborových písní. K 4 hvězdičkám tak mám hodně blízko, ale zatím je z důvodu onoho vypravěčského zkratu + těch méně zajímavých částí nedokážu dát. [70%] (04.11.2022)