Tout est calme

Mocky často natáčí originální a zajímavě „divné“ filmy, má skvělé absurdní nápady na úrovni vybraných scén (zde třeba k závěru hudební bál invalidů, kde i živá dechovka na pódiu je složena výhradně z vozíčkářů), jako i v rámci ústředních námětů, který zde tvoří tajná, léta udržovaná zločinecká sekta mající na svědomí spoustu záhadných atentátů politických a jiných vlivních osob. Ukrývá se v tajných nedobytných prostorech v podzemí za lesem, přičemž její členové působí jako chudí, trošku svérázní vesničtí občané, provádějí rafinovaně promyšlené vraždy s často posléze těžce objesnitelnou příčinou úmrtí a každý, kdo přijde na jejich stopu, si může vybrat jen jedno: stát se jejich regulérním členem nebo v opačném případně má zajištěno, že se mu velmi brzy přihodí něco velmi nepěkného. Skvělý potenciál! A zpracování? Trochu promarněné. Za což z mého pohledu můžou v první řadě nepříliš přesvědčiví a nevhodně vybraní neznámí herci ve většině hlavních rolí. A zřejmě ani Mocky neměl při natáčení nejlepší dny, protože některé ty scény s mizernými herci ještě ke všemu postrádají patřičný spád. Jiné pasáže jsou přitom skvělé a jak se nepovedl výběr většiny ústředního obsazení, Mocky nezapomíná naplnit svůj film řádkou vedlejších postav a společně s herci si vyhrát s jejich nezaměnitelnou charakteristikou – hlavně Noël Godin a Jean Abeillé můj dojem hodně zachraňovali. Za ty klady včetně Demarsanovy hudby, kterou jsem si též užil, to vidím aspoň na slabé 3*, ale jinak doufám, že takto promarněných a nevýrazných filmů uvidím od Mockyho z dosud neviděné části jeho tvorby i nadále minimum. [55%] (09.11.2023)