Želvy mohou létat

Ach, ty dětičky. Jsou to něco jako pejci, co? Jakmile je někam vrazíte, jste automaticky podezírán z podujatosti, když proti nim brojíte. I kdyby vše kolem nich bylo na efekt jako pěst na oko. O válce a umírání, ale studené, jak psí čumák. (25.03.2008)

Ach jo, děti v tomhle věku by si měli hrát, snít, radovat se ze života a ne přicházet o končetiny a brečet. Realistické, syrové, opravdové a s ohledem na téma velmi, velmi bolestné. (31.05.2016)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $258,578║Tržby Celosvetovo $1,075,553║ (21.04.2010)

Zapomeňte na Babel, film silný a vynikající, jelikož tam, kde Alejandro González Ińárritu ve svém synkretickém podobenství končí, tam někde začíná svůj příběh vyprávět Bahman Ghobadi. Optikou Evropana jen stěží uvěřitelný příběh malých kurdských dětí živících se tím, že sbírají nastražené miny. Děti bez nohou, bez paží, s torzy končetin, děti bez dětství, bez minulosti a hlavně bez budoucnosti. Toužebně čekající na Američany, kteří se symbolicky jen proženou v militárním konvoji kolem... Íránsko-irácký film nefunguje jako složitá metafora či alegorie, vyprávění je sice místy baladické a zvolenou hudbou a mizanscénou mnohdy skutečně připomene Babel, ale v Ghobadiho snímku hovoří především síla obrazu. Syrový, minimálně stylizovaný, rámovaný typickou scenérií blízkovýchodní krajiny. Velkým omylem je chápat tenhle film jako příběh z Iráku. Tohle je totiž příběh z Kurdistánu, příběh národa, který nikam nepatří, příběh národa násilně rozděleného hned do několika států (především ale do Turecka a Íráku) a v mnohém připomínající historické osudy Židů. Saddám Husajn páchal v kurdských vesnicích genocidu, Turci se na své straně hranice nechovali (a nechovají) o nic lépe a Kurdové jsou pomalu ale jistě bídačeni a vybíjeni. Hlavní postava filmu, přirozený vůdce přezdívaný Satelit, je doslova esencí lidskosti a kdybych takovýhle charakter viděl v americkém filmu, asi bych mu neuvěřil. V kontextu absurdního světa válkou a genocidou zbídačeného kurdského světa mi ale vyvstává ve své celistvosti. To je skutečný příběh skutečných lidí, tak jak ho západní média odmítají zachytit. Ve své bolestivosti a syrovosti je totiž mediálně neprodejný. Z tohoto pohledu totiž tahle válka bolí... (jedinou analogií zůstávají dokumenty válečné zpravodajky Petry Procházkové a Jaroslava Štětiny z Čečenska, v domácích médiích však dobře tabuizované...) Podobné filmy: Takhté siah, Lovec draků, Město bohů, Babel (24.12.2007)

"Come into my arms." největší nechtěná hláška filmu, který mě téměř po celou dobu vyloženě otravoval - scény, kdy se Agrin snaží zabít její malou slepou kouli u nohy jsou sice velmi silné a mají výbornou atmosféru, avšak vzhledem ke zbytku, který byl prostě podáván pro mě až příliš nesympatickým (vlezlým, prvoplánovitým, atp. ...už jen ten název) a jakýkoli spád postrádajícím stylem, to na 3* nevytáhnu asi ani kdybych pak měla zdrhat před pseudoFührerem Satelitem přes minové pole, sry... (objektivně 3,5*, subjektivně silné 2,5*) (26.10.2007)

,,JE TU NAPSANÉ: "JE KONEC BEZPRÁVÍ, NEŠTĚSTÍ A UTRPENÍ. JSME VAŠI NEJLEPŠÍ PŘÁTELÉ A BRATŘI. UDĚLÁME Z TÉTO ZEMĚ RÁJ. JSME TU, ABYCHOM ODŇALI VÁŠ ZÁRMUTEK…" /// Jak se žilo(?) na irácko-turecký hranici. Co dělaly, na co píčovaly, vo čem uvažovaly… děti, starci – ale hlavně ty děti. Síla příběhů z týdle části světa je neuvěřitelná! Kam voni na to choděj… Aha, voni to maj jednoduchý. Žádný vymejšlení… kurdský děcka prostě místo knoflíkový války… no prostě maj jiný starosti! Možná nemaj knoflíky, zato ta válka je opravdová! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu ukázat, jak si ,,doma“ žijem. 2.) Kdyby nebylo mě, byly by ty děti bez práce… (tož bacha na toho s tou textilkou!). 3.) Thx za titule ,,mironto, Principino“ a ,,Prince“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (19.10.2014)

Film z autentického, kurdského utečeneckého tábora, kde se vyskytují převážně děti s minimálním obsazením dospělých je celkem ojedinělá záležitost. Z toho je jasně zřejmé, že Bahman Ghobadi chtěl podtrhnout a upozornit na skutečnost, kdo je hlavně tou nevinnou obětí válek. Samozřejmě, že jsou to děti, které jsou v tomhle filmu vykresleny bez jakéhokoliv zjemňování, ale syrově, tak jak to odpovídá i faktům. Tenhle film mně připomněl i dokument Slzy Gazy. Želvy mohou létat je hodně silný snímek, kde byl stěžejní a hodně vyčnívající (i po té hlasové stránce) postavou Satelit, malý dospělý kluk, který se stal jakýmsi vůdcem a ochráncem ostatních dětí v táboře. A že tam hrály děti , které byly zmrzačené, mně naopak připadá zcela reálné, protože ono to tak přece opravdu je. Proč to tedy nějak ředit. Na mě osobně zapůsobil asi nejvíc klučina bezručka a smutné oči Agrin, které jakoby mluvily za všechny ty děti v podmínkách, které si neumíme ani vzdáleně představit. (18.01.2015)

Inu, nejen želvy mohou létat, tu možnost má každý, kdo aktivuje protipěchotní či protitankovou minu - a že se jich v Ghobadiho snímku objeví nespočetně. Tématicky nesmírně silný film o živoření válečných sirotků v odlehlé části Kurdistánu, kteří se živí sbíráním a zneškodňováním munice a minových polí v okolí místních osad. Kamera bez rozpaků ukazuje chybějící končetiny dětských mrzáků, snímá emoce z tváří dětských naturščiků a v téhle rovině funguje film dokonale. Na druhé straně, s tempem vyprávění a s filmařským přístupem režiséra i s plochým scénářem mám trochu problémy, stejně jako s herectvím většiny zúčastněných. Ano, ten film nevznikal lehce, ale čtvrtou hvězdičku bych mu přidával vážně jen z povinnosti. Celkový dojem: 65 %. Nejcennější je kamera, která zachycuje poválečný marasmus v zemi zasažené krizí. (30.08.2009)

Film, který asi nebudete hned chtít vidět znovu. Ale to neznamená, že na něm není cosi mimořádně působivého. (25.06.2009)

Želvy umí létat je snímek, který vyrazí dech! Příběh je tak děsivý, že Evropan sledující film pěkně doma v teple nebo v kině v měkkých sedačkách snad ani nemůže uvěřit tomu, co se ve světě děje. Dětské herecké výkony jsou neuvěřitelné; možná že ani hrát nemusely, jen předváděly svůj život. Film ukazuje krutost války, je velmi smutný a určitě pohne i s těmi citově nejotrlejšími. (09.12.2006)

Výborná depka, ktorá tak zo začiatku vôbec nevyzerá, skôr naopak. Príbeh zmrzačených detí bez rodičov, ktorí si zarábajú zberaním mín a vykladaním prázdnych nábojníc, je k záveru dosť depresívny. Na rozdiel od iných prispievateľov si nemyslím, že obsadením detí do hlavných úloh si autori premyslene a automaticky získavajú sympatie na ich stranu. Podobné filmy tu už boli a točiť filmy s deťmi je dvojsečná zbraň, jednoducho buď to funguje alebo nie. Buď príbeh je zaujímavý alebo nie je. Buď sú detský hrdinovia presvedčiví alebo nie sú. Tu našťastie všetko hovorí v prospech tvorcov. Film 80%. (07.03.2010)

Zlatá Praha:-) (05.08.2010)

Snímek, díky kterému si vážím svého „písečku“. Syrová ukázka toho, že může být setsakramentsky hůř. Vidíme děti bez rodičů těžko se vyrovnávající z jejich ztráty. Sirotky, z nichž jen malé procento nepřišlo o nějakou tu končetinu. Ti, kteří musí pod vedením chlapce přezdívaného Satelit sbírat nášlapné miny, což tvoří jejich jedinou obživu a vystavovat se tak každodennímu nebezpečí. Jsme zavedeni do míst, kde děti obstarávají práci za dospělé, předčasně dospívají a jejich dětsví je nenávratně odváto. Do žil je nám městnána krutá realita, která není nijak příjemná. Jsme v zemi, kde je vysoká cenzura a cena informací je nevyčíslitelná....Na trzích se místo chleba a jiných obvyklých potravin prodávají zbraně viděné v rukou dětí častěji než-li hračka. Objevuje se zde dívka se sebevražednými sklony, kdy mi při vzpomínkách na krutost vojáků doslova naskakuje husí kůže. Při scéně, v níž se Satelit pokouší zachránit malého chlapce před nášlapnou minou, mi v žilách tuhne krev. Obyvatelům nezbývá nic, než naděje, jenže po příchodu amerických vojsk záhy zjistí, že se nic nezmění. (01.03.2008)

Prý děti mívají šťastné dětství. To by ale nesměly žít v krajině, kde musí vytahovat ze země miny, aby se vůbec uživily. Film, který od začátku do konce hořkne v ústech. (06.08.2010)

Celkem jsem se bála, že film bude o hrdinném strýčku Samovi, který s laskavostí sobě vlastní přišel násilně christianizovat, tedy pardon, dnes se mečem šíří demokracie, do Iráku. Nakonec se z něj vyklubal romantický snímek s nádechem té zvláštní íránské poetiky. Romantika tedy spočívala v tom, že se jeden z mála kompletních chlapců (měl dvě nohy a překvapivě i ruce) zamiloval do jediné dívky v široširém okolí. Problémem je první třetina filmu, která je naprosto odtažitá, bez emocí, které se až postupem času proklubávají na povrch. (06.07.2012)

Mimořádně silný příběh z minových polí, vyprávěný prostřednictvím dětí s dospěláckým postojem k životu - bohužel jim ani nic jiného nezbývá. Moc se mi líbila ústřední postava chlapce s příznačnou přezdívkou Satelit, který nejen že zařizoval kontakt se světem, respektive s válkou, ale v podstatě řídil celý uprchlický tábor. Zatímco Satelit poskytuje filmu humorné odlehčení, lez snad říct i nadhled, pak jeho vysněná dívka se svým bratrem a dítětem plní ve filmu tu tragičtější rovinu. (24.03.2008)

Dosti dokumentární snímek, ne formou, ale obsahem. Emocionálně nabité, o 'hereckých výkonech' dětí nemá téměř cenu se zmiňovat, vůbec se o nic nesnaží, zkrátka žijí. Celý ten svět je až moc reálný, bylo mi z toho nedobře a zamyšleně.. (03.04.2008)

Film ponúka dva možné a pritom veľmi odlišné pohľady na zobrazovanú problematiku. Pohľad na zúfalo beznádejnú situáciu kurdských detí a vlastne aj Kurdov, ako dvadsaťmiliónového dlhé roky vyvražďovaného národa. Ten je pre Európana zničujúci a každý je v tej chvíli rád, že je tam kde je. Aj s predajnými politikmi a naničhodnými susedmi. A druhý pohľad je na korytnačky, ako film. Film mizerný, snáď s výnimkou zaujímavej kamery. A priemer medzi piatimi a jednou hviezdičkou sú obligátne tri. (06.09.2009)

Satelit je kluk, který mi velmi rychle začal lézt na nervy. Ale není těžké pochopit, že v daných podmínkách se choval naprosto logicky a pokud chtěl přežít, nemohl se projevovat jako žák nedělní školy. Mezi většinou zmrzačenými dětmi se stal samozvaným vůdcem, kterého ovšem poslouchali i dospělí. Bravurní neherecké výkony a suverénní režie netriviálního příběhu s odskoky mimo běžnou realitu. (18.03.2008)

Jedni kladou nášlapné bomby, které jiní vyrábějí, a spokojeně si pak svých výdělků užívají v teple svých domovů, dál se o to co vyrovili nezajímají. Vojáci nakladou "nášlapáky" pracně tam, kde je zase pracně sbírají tamní, aby si vydělali nějaký ten peníz za prodání je těm, co je ještě budou potřebovat. Nejen na Turecko-iránské hranici mají informace cenu zlata! Ještě že mají v utečenských táborech naději, že jim Američané pomohou, ale pokud nemají ropu, tak jim zase Američani nemohou nabídnout solidární akci - "Ropa za potraviny!". ***Kurdové jsou na Zemi nejpočetnější etnikum, které nemá vlastní stát. (1.10.2010.) (01.10.2010)