Želvy mohou létat
-
Lakposhtha parvaz mikonand
-
Korytnačky môžu lietať
-
Turtles Can Fly
-
I želvy létají
(festivalový název)
Drama / Válečný
Írán / Francie / Irák, 2004, 98 min
Režie:
Bahman GhobadiHrají:
Soran Ebrahim, Avaz Latif, Hiresh Feysal RahmanObsah
-
Všechny války a násilí přinášejí smrt, utrpení a ničí budoucnost. Kdekoliv se lidé na sobě dopouštějí násilí, jsou kolem vždy i bezmocní svědkové a oběti zároveň - děti. Jejich šokující příběhy média nezaznamenají, z bombardérů, tanků a vojenských velínů nejsou vidět. Ony však, pokud přežijí, tyto strašné zkušenosti s sebou nesou do budoucnosti.
Film jednoho z nejpozoruhodnějších íránských režisérů současnosti Bahmana Ghobadího Želvy mohou létat byl natočen v autentickém prostředí kurdského utečeneckého tábora na irácko-tureckých hranicích v roce 2004 a vrací se do období několika týdnů před americkým útokem na Irák. Ghobadí, sám kurdského původu, se rozhodl jej natočit poté, co těsně po skončení americko-irácké války přijel do Bagdádu a stal se osobním svědkem otřesných dětských osudů, které za sebou poslední konflikty zanechaly. "Děti jsou totiž v každé válce jejími prvními oběťmi. Každému to bylo ale úplně jedno. ... Rozhodl jsem se natočit protiválečný film."
Děti, které v Ghobadího filmu vystupují, jsou samozřejmě neherci. Jejich výkony však působí nesmírně autenticky. A ve světě neexistuje režisér, který by dokázal s takovou znalostí a přesvědčivostí odhalit skutečný život obyvatel těchto krajů, známých v západní Evropě jen z populistických hesel, jimiž se ohání světová politika.
Film, který je prvním iráckým filmem natočeným po pádu Saddáma Husajna, viděli diváci rekordních osmdesáti filmových festivalů! A o tom, že Ghobadího nemilosrdná, syrová výpověď zapůsobila po celém světě, svědčí řada čtyřiceti mezinárodních a tří národních cen. (oficiální text distributora) -
V utečeneckém táboře na turecko-irácké hranici, kam se stáhli Kurdové z okolních vesnic, to vře. Všichni čekají, kdy se tu konečně objeví Američané. Ve vyprahlé pustině, kde není téměř žádný rádiový či televizní signál, mají informace cenu zlata kdyby ovšem bylo čím platit. Tady přežívají den za dnem ti nejchudší z chudých. Třináctiletý Kak, přezdívaný Satelit, se stává nepsaným vůdcem skupiny místních dětí, jejichž domovem jsou táborové stany. Většina z nich jsou zmrzačení sirotci, kteří mají paradoxně jedinou možnost, jak si vydělat trochu peněz sbírají a prodávají zbylé nevybuchlé nášlapné miny, jimiž je zdejší oblast doslova zamořená. V táboře se jednoho dne objeví i bratr a sestra z vesnice za kopcem, kteří prožili kruté trauma. Tohle je ta odvrácená tvář války, plná krve, strachu a bolesti, jež dětská srdce proměňují v kámen. (MFF Karlovy Vary)
Komentáře uživatelů k filmu (110)
-
fantomas19
Korytnačky môžu lietať (Lakposhtha parvaz mikonand, 5.9.2008, Charlies, 20.00) Iracko-iránska koprodukčná dráma o skupinke detí v utečeneckom tábore na turecko-irackých hraniciach je z roku 2004 a režisérom je Bahman Ghobadi. Pád režimu Saddáma Hussajna a začiatok vojny v roku 2003 sledujeme na okraji krajiny, medzi deťmi, ktoré sa snažia prežiť. Na ich čelo sa dostáva veľmi agilný Satelit (Soran Ebrahim), ktorý zabezpečuje prísun správ o blížiacej sa vojne a rozdeľuje prácu na čistení mínových polí medzi deti. Príjemný film pripomína milú atmosféru detského filmu, kde sa skupina detí hrá na život, vojnu, rešpektuje vodcu, na filozofické otázky príčin ľudských tragédií ešte nemá rozum a ani čas. Deti v táboroch a dedinách, často dokaličené mínami, bez rúk, bez nôh, neupadajú do márnomyselnosti, ale pridŕžajú sa každej kvapky nádeje. Satelit s pomocníkmi Pashowom (Saddam Hossein Feysal) a Hengovom (Hiresh Feysal Rahman) dokáže prežiť a dočkať sa vytúžených amerických vojakov, zažiť sklamania, zranenia a náznaky lásky k utiahnutej Agrin (Avaz Latif), ktorej osobná tragédia sa tajomne nesie celým filmom. Zaujímavá výpoveď bez žiadnej konkrétnej obžaloby, či výčitiek. Podľa dostupných zdrojov sú všetci detskí herci skutočnými deťmi z utečeneckých táborov. "Korytnačky môžu lietať" sa premieta v rámci Projektu 100.(11.4.2012)
-
Fíma
Dlouho jsem přemýšlel, co mi ten film připomínal, a konečně jsem si vzpomněl na Spielbergovu Říši slunce (1987). Musím tedy říci, že ta mě chytla asi víc (byla přeci jen kvalitněji zpracována a hlavně Evropanu srozumitelnější). Každopádně to nic neubírá na tom, že mě tento film dostal. Hlavně osud maličkého dítěte, které jeho matka (kolik jí mohlo být? 13???) zabila. Ale vrátím-li se k podobnosti s Říší slunce, tu vidím v chlapci zvaném Satelit, který se svým chováním a způsobem přežívání ve světě, kam se děti nehodí, hlavní postavě Říše slunce dost podobá. Jenže tam to byl chlapec mezi dospělými, zde jsou dětmi všichni. A o to je to hrůznější.(28.8.2009)
-
Káčule
Asi ještě hodně dlouho se mi bude zdát o utopeném chlapečkovi. Film je fakt síla ale už ho nikdy nechci vidět(29.8.2009)
-
kersten
Na to, koľko bol film toľko ospevovaný je naozaj slabý. Nespravil na mňa žiadny dojem. Neviem či som taká necitlivá, ale ani tie deti na mňa nezapôsobili ľútostivo. Nudila som sa, postavy nesympatické...a všetko to pôsobilo akosi umelo, nedopomohla k tomu ani tienistá atmosféra, ktorá síce k vojnovým filmom patrí, ale tu ešte podčiarkovala celý zlý dojem.(28.4.2011)
-
damned
Je to silný film... a opravdu nemůžu říct, že je umělý, prvoplánový... vždyt aktéři skutečně jsou utečenci a skutečně jsou poznemenaní tak, jak ukazuje film.(27.2.2008)
-
corax8
Film, ve kterém vítězí síla osobnosti a je jedno, že to je malý kluk. Paradoxně je dospělejší než dospělí, kteří jsou na něm vpodstatě závislí. Děti jsou schopnéřešit situaci, ve které se ocitly a do kterých je dostali jejich rodiče. Válka je pro děti těžší než pro dospělé ale vyrovnávají se s ní lépe. Jako šílený vidím příběh znásilněného děvčete, které vlastně porodí vlastního bratra a celý film se ho snaží zbavit. br ještě teď mi běhá mráz po zádech.(15.2.2009)
-
Jurcekk
Pan Satelit je môj hrdina.(6.8.2010)
-
Misabarry
Nějak jsem se pořád koukala, čekala, koukala, kluk přišel ke zranění a byl konec. není to lehké, je to vnitřní pohled dovnitř, asi jsem se minula s významem, výpovědí, nebo jsme trošku kulturně shiftlí, na každého působí jinak.(15.7.2011)
-
Trepak
Mám nejakú slabosť pre národy Blízkeho Východu - hlavne pre ich jazyk a aj preto ma tento film zaujal viac, ako by to bolo s dabingom. Viem, že sa tam majú určite horšie než ja tu za notebookom, ale staviť len na deti...(23.10.2011)
-
Vize
Ghobadi úspěšně navázal tímto dílem na svůj první film A Time For Drunken Horses, vrací se k tématu iráckých dětí, jež se staly oběťmi otřesných osudů. Zobrazený svět je bohatý na obrazové metafory (př. krvácejících rybiček), které přibližují světu dospělých dětské vnímání reality propletené s jejich fantaziemi a sny. Narativní styl zastupuje záměrně volené hledisko vnímání dvou typizovaných postav, v nichž hraje důležitou roli trauma Agrin a příběh Kaka Satelita. Emocionálně vyhrocené záběry - dívčiny sebevražedné sklony, batole sedící uprostřed minového pole a Satelit, který se ho pokouší zachránit za cenu vlastního života, jsou filmovou rekonstrukcí skutečných prožitků zdejších dětí. Autorův postup volby dětských postav jako hlavních hrdinů vypovídá o to důrazněji o odvrácené straně války, v níž pokud neumírají, pak jsou zmrzačeni na těle či na duši. Ačkoli ve výsledku dílo nevyznívá pro- či protiamericky, je zřejmou kritikou působení Saddáma Husajna v Iráku. Bezútěšná situace kurdského národa, kterou se režisér snažil divákům přiblížit, má jasný motiv promluvit jako protiválečné dílo.(5.5.2012)
