Já, černoch (festivalový název)
-
Moi un noir
Dokumentární / Drama
Francie, 1958, 70 min
Režie:
Jean RouchHrají:
Oumarou GandaObsah
-
Trechville je chudé předměstí Abidjanu, hlavního města Pobřeží slonoviny, a také cíl cesty dvou protagonistů v dokumentárním dramatu Jeana Roucha. Tito dva muži jsou původem z Nigérie a mezi sebou si říkají Eddie Constantine a Edward G. Robinson – jasný důkaz toho, kdo jsou jejich hrdinové. Věčný konflikt mezi tradičním a ze západu přejatým způsobem života se projevuje již během toho, jak oba muži pokračují v denní rutině a částečně odhalují své naděje do budoucnosti. (LFŠ 2006) (oficiální text distributora)
Trechville je chudé předměstí Abidjanu, hlavního města Pobřeží slonoviny, a také cíl cesty dvou protagonistů v dokumentárním dramatu Jeana Roucha. Tito dva muži jsou původem z Nigérie a mezi sebou si říkají Eddie Constantine a Edward G. Robinson – jasný důkaz toho, kdo jsou jejich hrdinové. Věčný konflikt mezi tradičním a ze západu přejatým způsobem života se projevuje již během toho, jak oba muži pokračují v denní rutině a částečně odhalují své naděje do budoucnosti. (LFŠ 2006) Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
Rob Roy
Prolog francouzské nové vlny. Český název - Já, černoch(2.11.2006)
-
Radko
Mladí chlapci odchádzajú pracovať z krásnej ale na pracovné príležitosti chudobnej Nigérie do Trechville, predmestia Abidjanu, hlavného mesta Pobrežia Slonoviny. Vytvárajú tu spoločnú komunitu, spiacu v jednom dome. Štvorica chlapcov z nej tvorí hlavnú postavu filmu. Kamera farebným obrazom zachytáva typický týždeň z ich života Nejde len o mechanický popis zväčša manuálnej práce pomocných robotníkov. Počas zobrazenia výsekov zo života sú vyslovené ich pochybnosti o zmysle ťažkého života, sny o dome, aute, založení rodiny, spomienky na rodnú Nigériu, africky tepaný rytmus, alkoholové opojenia, dievčenská krása a túžba po nej. Ťažké sú pracovné dni v horúčave a krásne africky uvoľnené víkendy plné tanca, kúpania sa v mori, alkoholu. Film vznikol počas polročného zachytenia života mladých černochov, pričom obsah filmu bol určovaný hlavnými aktérmi. Z množstva natočeného materiálu (touto kvantitatívnosťou je Jean Rouch typický) vybral pri konečnom zostrihu tie najtypickejšie scény, určil rytmus snímku. Dynamický obraz podfarbil (okrem hudobných a tanečných čísiel) neustále prítomným autorským „ja“ komentárom hlavných hrdinov filmu. Čas vyhradený filmu prebehne veľmi svižne a rýchlo. Umocneniu zážitku z nevšedného, a predsa zdanlivo tak obyčajného dokumentu napomôže snaha vcítiť sa do myslenia a konania hlavných aktérov. Metóda kinematografického tranzu, ktorou zrejme Rouch tvoril, inšpirujúc sa tranzovými stavmi šamanov afrických domorodých kmeňov, sa vyplatila. Je založená na neustálom opakovaní točenia istých scén, pri ktorej sa filmár veľmi silno sústredí na film a vypustí z mysle čokoľvek iné, pričom tento stav sa snaží uchovať nielen počas točenia ale až do záverečného zostrihu.(5.3.2005)
