Tajemný předmět o polednách (festivalový název)
-
Dokfa nai meuman
-
Mysterious Object at Noon
Dokumentární / Experimentální
Thajsko, 2000, 83 min
Režie:
Apichatpong WeerasethakulObsah
-
Celovečerní debut thajského umělce Apichatponga Weerasethakula se stal, společně s totálně odlišným barvotiskovým retrowesternem Wisita Sasanatienga Fah talai jone (Slzy Černého tygra, 2000), jedním z prvních thajských filmů uvedených na některém z velkých evropských festivalů (zde konkrétně MFF Rotterdam). Již tímto prvním filmem si režisér získal mezinárodní uznání a Tajemný předmět o polednách zároveň v mnohém naznačuje témata a styl jeho pozdějších hraných děl.
Snímek se pohybuje na pomezí hraného filmu, dokumentu a pseudodokumentu, přičemž mezi těmito třemi základními vyjadřovacími formami neustále osciluje. Dokumentární záběry thajského venkova a dialogy s obyvateli země se prolínají s mystickou aurou prostupující celým filmem, který je zároveň záměrně značně nestabilní i co se žánru týče (pohádka, road-movie, horror, sci-fi, muzikál). Dichotomii každodenního života v současném Thajsku a tajemných prvků zakořeněných v dávných pověstech či animistických příbězích (která bude jedním z dominantních témat Weerasethakulovy filmografie) naznačuje již název, v němž se propojuje nejasná formulace („tajemný předmět") s jasně daným časovým určením („o polednách", tedy v poledne). Název je zároveň autorovým „darem" kritikům, kteří všechny jeho další filmy rádi a často označovali termínem „tajemné předměty".
Film byl natočen v amatérských podmínkách na černobílý 16mm materiál (poté byl překopírován na 35mm) a jeho příběhu dominuje princip improvizace. Štáb cestuje Thajskem od severu k jihu a vyzývá protagonisty k improvizovanému rozvíjení ústředního příběhu paraplegického chlapce a jeho domácí učitelky Dogfahr (její jméno se dokonce objevuje v původním názvu filmu). Tajemný předmět o polednách tak navazuje na surrealistický princip exquisite corpse, který praktikovala skupina kolem André Bretona a Marcela Duchampa. Jednalo se o hru, v níž každý zúčastněný rozvíjel dané téma bez vědomí toho, jak toto téma pojal předchozí hráč. Na konci hry vznikl text složený z jednotlivých příspěvků tvořících koláž na dané téma. - Jan Jílek (oficiální text distributora)
Celovečerní debut thajského umělce Apichatponga Weerasethakula se stal, společně s totálně odlišným barvotiskovým retrowesternem Wisita Sasanatienga Fah talai jone (Slzy Černého tygra, 2000), jedním z prvních thajských filmů uvedených na některém z velkých evropských festivalů (zde konkrétně MFF Rotterdam). Již tímto prvním filmem si režisér získal mezinárodní uznání a Tajemný předmět o polednách zároveň v mnohém naznačuje témata a styl jeho pozdějších hraných děl. Komentáře uživatelů k filmu (5)
-
fauxthum
Funguje tak trochu jako Příběhy tisíce a jedné noci. Vyprávěcí koncept je naprosto otevřený a volný. Dokument je především nositel arbitrárních podnětů k fikci. Skutečné příběhy se prolínají s bláznivými nápady a sny. Pamět a kolektivní nevědomí si nevybírá - všechn je stejně relevantní materiál ke zpracování.(2.8.2011)
-
Jansen
Tajemný předmět o polednách v sobě zahrnuje všechna témata, kterým se Apichatpong Weerasethakul ve svých pozdějších filmech věnuje. Určitou formu nemoci, iluzornost vnímání, symbol božstva, prezentovaného ať už jako ducha, osoby nebo nehmotného fluida. V podstatě se dá Tajemný předmět chápat jako manifest jeho tvorby. Mnohem hlubší a výživnější čtení jeho filmů zpřístupňuje alespoň povrchní znalost buddhismu. A jako buddhisté mají možnost svým chováním ovlivňovat svoje budoucí vtělení, tak i Weerasethakul kontroluje tok jednotlivých vyprávění. Ač se to na první pohled nemusí zdát, propojenost a kompaktnost vyprávěných příběhů v Tajemném předmětu je až zarážející.(4.8.2011)
-
Sarpele
Velice zvláštní film, obzvlášť pro člověka s malou diváckou zkušeností. Něco, co zpočátku vypadá jako běžný hraný film na motivy trochu neobvyklé legendy o invalidním chlapci a jeho učitelce, se brzy ukáže být experimentem na hranici dokumentu, kde spíš než o samo vyprávění příběhu (které je postupně svěřováno nejrůznějším lidem a příběh tak nabývá na bizarnosti) jde o co nejvěrnější zachycení současného Thajska.(20.1.2006)
-
NeosinneR
[Letní filmová škola 2011, Uherské Hradiště] V skratke ide o prerozprávanie legendy o chlapcovi na vozíku a jeho učiteľovi viacerými ľuďmi, pričom každý má trošku inú verziu. Každopádne, prvý dojem, druhý a dokonca aj tretí je jedno obrovské WTF. Miestami som proste absolútne nechápal, chvíľkami sa strácal a keď začali odchádzať ľudia zo sálu, moc som sa im nečudoval. Potom nastala nejaká vtipná chvíľka, napr. keď príbeh prerozprávavali deti (a zakomponovali tam tigra), no proste veľmi experimentálny film. Na dlhšiu dobu stačilo takýchto kúskov.(22.7.2011)
-
jitullaa
Film jsem viděla v rámci LFŠ v Uherském hradišti. Jde o černobílou road movie napříč Thajskem plnou bizarních úkazů a příběhů. Lidé z různých koutů Thajska nezávisle na sobě vyprávějí příběh o klukovi na vozíčku a klukovi z vesmíru. Některé výpovědi jsou uvěřitelné, některé bláznivé, jiné velmi zvláštní, další fakt divné a děsivé, ale všechny dohromady jsou dokonale autentické a plné života. Příběh nabírá na rychlosti a nabývá opravdu nečekaných rozměrů. Divákům nezbývá než jen nevěřícně zírat na plátno s otevřenou pusou. Velmi nevšední zážitek.(13.8.2011)
