Reklama

Reklama

Tropická nemoc

(festivalový název)
  • Thajsko Sud pralad (více)
Trailer

Obsahy(1)

Tropická nemoc jsou vlastně filmy dva. První z nich je dosti naturalistický milostný příběh dvou mužů, vojáka Kenga, který slouží na severovýchodě země, a jeho venkovského nevzdělaného přítele Tonga. Idylický vztah zahrnuje návštěvy biografu, procházky přírodou a dialogy, ve kterých úsporným jazykem promlouvá velká láska. Tong však náhle zmizí. V druhém filmu se Keng ocitá v džungli, kde má ulovit nadpřirozeného a děsivého tygra. Temná džungle je však domovem duchů a dalších tajemných bytostí. "Tropická nemoc je pro mě filmem, díky kterému jsem se spojil s panenskou krajinou a jejími mystérii. Je to vzpomínka na lásku a temnotu zároveň", říká k filmu režisér. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (13)

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Prvá časť sleduje homosexuálnu lásku v rozpuku ( teda prezentovanú v pohľadoch a náznakoch, úsmevoch a školáckych otázkach). Prostredie Thajska a hlavne jeho osady a lesy dodávajú tejto časti romantický nádych a hoci sledujeme len určitý neukončený fragment Weerasethakul pracuje s jemnocitom pri vykresľovaní detailov a jeho odťažité mesto akoby vypadlo z filmov Tsai-ming Lianga. Druhá polovica je meditatívnou štúdiou o ľudskej duši, kedy vojak hľadá tajomného tigra požierajúceho duše, aby ho oslobodil z jeho prekliatia. Pomalá.. takmer ničím zaujímavá juxtapozícia všednosti a drobných objavov( stopy v blate, škrabance na kôre stromu), pomaly smerujú k výraznému spirituálnemu vrcholu. Konfrontácia s Tigrom a rozprava s ním ťahá film do sféry duchovna a polemizovanie nad čistotou duše a myšlienok tu zostáva skryté, ale predsa prítomné. Zvláštny film, ale po všetkých stránkach aj napriek ignorácií príbehu, formálne a myšlienkovo veľmi bohatý. K dokonalosti chýbalo naozaj máličko. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Malárie. I film, který je technicky úplně stejný jako většina ostatních, může být kulturně naprosto odlišný. Tu je kulturně odlišné všechno, v jednotlivostech ne příliš, ale zato všechno: Po krátkém exposé, v němž se seznamujeme s vojákem a duchem, se dostáváme do města, kde se tyto rozdíly dokonale stírají. V závěrečné části (filmově nejlepší) už jde jen o to, zda duch pozře vojáka či voják udolá ducha, protože navozená jednota chce být nadále zachována. Samozřejmě ani homosexualita tu nehraje tu roli, kterou zaujímá třeba v Evropě, zde je spíše sjednocením dvou (či více) složek (skandha?) jednoho člověka. Protože se nacházíme v zemi buddhismu (samozřejmě opět jiného než ho běžně známe), může se jednat i o hledání "střední cesty". ()

Reklama

DJ_bart 

všechny recenze uživatele

Pozoruhodná lyrická skladba o dvou dějstvích: první akt je idylická romantická rozprávka, zatímco akt druhý je temnou lucidní baladou o přímé konfrontaci vůči strachu, v níž hrdina čelí svým nejniternějším nočním můrám. To vše na pozadí fantazijních machinací a podivuhodných mystérií vně Thajské džungle. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

„Tropická nemoc jsou vlastně filmy dva,“ tvrdí začátek obsahu a přesně pocit volného spojení dvou delších, pomalu plynoucích povídek jsem i měl. Ta první mě nejvíc zaujala dvoupísňovým vystoupením zpěvačky, mezi tím se objevily ještě poutavé realistické záběry na nějakou tu pracovní činnost a pár jiných záběrů z přírody aspoň přišlo s náznaky neurčitě tajemné atmosféry. Ale jinak mě místy až nulovým dějem často těžce nudila a nevzešlo z ní o moc víc než mdlá gay romance vrcholící mj. bizarně nevkusnou scénou vzájemného lízání si rukou. Pak přijde ale druhá povídka, jíž otevírá stará legenda o tygrovi a zde sledujeme jednoho z dvou hrdinů předchozího příběhu coby (snad) vojáka v džungli, který v pralese, často ve tmě a chvíli i s černou maskou čeká na tygra, kterého by ulovil a to už bylo opravdu zajímavé sledovat po celou dobu, navíc atmosféra míchá napětí velmi pomalé akce až s lehce poetickým nádechem prostředí. Fantaskní závěr kdesi mezi nebem a zemí – nebo spíše mezi skutečností a bludnou představou pod vlivem oné tropické nemoci, jak jsem to spontánně vnímal já – neberu vůbec jako špatné zakončení, když se navíc nevšedním způsobem navrátí k prvnímu příběhu a záchvěvem vnitřních pocitů naváže na osudový zásah a osamění po onom náhlém odloučení. Druhá polovina hodně povýšila mé dojmy z filmu, který mi však stylem a obsahem té první a do jisté míry i celkovým konceptem zas tolik nesedl. Tudíž ani třetí návštěva thajského filmu (opět fantaskního a opět přesto zcela odlišně laděného) u mě neskončila nadšením, byť jistý potenciál přinést za jiné kostelace i mimořádný zážitek u pana režiséra do budoucna vnímám. [60%] ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Normálně bych se na film o lásce dvou gayů dobrovolně fakt nepodíval, už jenom kvůli tomu, že mě přitahuje jiné pohlaví, ale z obsahu mě hodně, ale fakt hodně zaujal popis druhé poloviny, navíc to na natočil Apichatpong Weerasethakul, tak jsem to risknul. A dopadlo to překvapivě celkem dobře. První polovina je opravdu čistě zamilovaná, ale jak zde hrozí obsah o dosti naturalistickém milostném příběhu, můžou heterosexuálové zůstat klidní - nejodvážnější scénou celého filmu je to, že si ti dva budou vzájemně lízat ruce. K sexu nedojde a (pro mě díky bohu) ani ho neuvidíme. Všechna ta láska vojáka Kenga a Tonga je zde podávána pouze v náznacích. A s tím přichází to, co se mi na tom filmu líbilo nejvíc - filmařsky je opravdu perfektní a vypiplaný. Spojuje skvěle poetiku thajských exteriérů s milostným příběhem, je promyšlený i obrazem (tady se právě skvěle projevují ony milostné náznaky) a celkově je ten film svižnější, než ostatní Apichatpongovi filmy, tím pádem se na to i dobře kouká a ani to moc nenudí. Po tajuplném zmizení Tonga začne druhá polovina, ve které voják Keng má za úkol ulovit nadpřirozeného tygra. Tady ten film začne chvílemi celkem nudit, jelikož Keng pochoduje po džungli (jejíž prostředí je ale poetické, to musím uznat) a kromě toho pochodování tam nic moc jiného nedělá. Teda jo, najde stopy tygra a napadne ho nějaký duch. Až v posledních 20 minutách to zase nabere grády, objeví se mluvící opičák a až tajuplná scéna se stromem světlušek a duchem mrtvého býka (btw, tuhle scénu považuji za nejlepší z celého filmu) a taky se zde objeví onen nadpřirozený tygr, na kterého celou druhou polovinu čekáme. Pak přijde zvrat, který je po přečtení obsahu celkem odhadnutelný, trochu nedotažený, ale i tak zajímavý. S tím vším se i ukáže, že celý film je vlastně o smíření se s odchodem svojí životní lásky, o možnosti se s ní naposledy rozloučit a díky tomu najít ten vnitřní smír. To samé by se dalo natočit i v heterosexuální verzi, což se bohužel nestalo, ale vysvětluji si to tak, že buď je Apichatpong gay (což si úplně nemyslím), nebo se jen svezl po modní vlně. Být možnost 1 správně, toleruji to, u té druhé moc ne, každopádně lhal bych, kdybych řekl, že ten film nebyl působivý. Je. A naštěstí zde ta homosexuální láska zde není až moc naturalistická. 4* ()

Galerie (11)

Reklama

Reklama