Titicut Follies

Neobyčajná divácka extrapolácia s okrajovou časťou spoločnosti. To, nakoľko je to kontroverzné a odvážne dielo svedčí jeho cenzúra a súdne spory. V mnohých portrétových okienkach sa ale tvorcovia viac spoliehajú na čistú observačnú metódu pozorovania a menej spracovaných vizuálnych techník. Za tie jediné by som považoval estetiku direct cinema, ostrosť obrazu a linkovanie s intimitou priestoru pozorovacích subjektov. A krásne spirituálne prepojenie "koncertného spevu" s vážnosťou témy v nápravných zariadeniach. Nie náhodou sa práve v Amerike nachádzajú tie "najšialenejšie" prípady okraja spoločnosti a duševných deviácií... (13.06.2021)

Odvážný pohled za stěny psychiatrické léčebny s neuvěřitelnou galerií pomatenců. Některé "scény" mohou působit zdlouhavě, jako například neunavitelné politické výpady zapřísáhlého revolucionáře, jiné silně zaujmou (přijímací pohovor pedofilního otce) až fascinovaně znechutí (hadice s výživou). Nakonec nic jiného od přísného cinema direct ani nešlo čekat. Zajímavá je i komická nadsázka v postavě hudbymilovného a sebestředného ředitele. Trochu "nečistým" postupem je konfrontace podvyživeného pacienta s jeho posledním pomázáním, jež je jedinou střihovou manipulací trochu ztemňující náhled na docela přívětivě působící instituci. (19.11.2010)

Cinema direct je estetika priezračne čistá, podobne ako Wisemanovi protagonisti, ktorí sú vo svojej odlišnosti a detskej jednoduchosti absolútne krásni. Po prvom zhliadnutí mi však v tejto observácii strhujúcich výjavov niečo chýbalo k piatej hviezde, možno silnejší konflikt (ktorého absencia je nepochybne autorským zámerom). Skvelý záverečný titulok (26.11.2022)

Cinema direct v čisté formě. (07.09.2010)

NFR 2022 (27.12.2023)