Režie:
Jiří BělkaScénář:
Irena CharvátováKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Zdeněk LukášObsahy(1)
Lucie (I. Andrlová) je dívka před maturitou, bez rodičů a s nesmírnou touhou zpívat. Marta (J. Adamová) je naopak stárnoucí zkušená zpěvačka. Žije se svým manželem (E. Cupák) bez dětí v krásné vile, občas koncertuje. Když ji Lucie navštíví, Martu její zpěv okouzlí. Poskytne jí bydlení a začne se jí plně věnovat. Dívka se podřizuje tvrdému režimu, je Martě za všechno vděčná, ta ale postupně začne její život řídit… (Česká televize)
(více)Recenze (12)
„Nechť sebepotrhleji mošt se chová, přec vínem bude naposled.“ (Johann Wolfgang von Goethe) Velmi komorní koncert pro dvě ženy, které přes veškerou rozdílnost povah mají stejný cíl, přestože jedna z nich je na začátku cesty a druhá na jejím konci. A navzájem pro sebe představují naději, na nový život, na pokračování cesty. Muži zde hrají doslova druhé housle, ale, jak to bývá, doprovodná melodie dokáže jasnou hlavní linku podbarvit a vést ji jiným směrem. Luciina přímě nalinkovaná cesta se tak začíná klikatit, aby snad víno mohlo nakonec dozrát. Brilantnímu výkonu Jaroslavy Adamové sekunduje neméně výborná Ivana Andrlová. A Eduard Cupák. ()
Herecký koncert - a to doslova. ■ Od začátku čekáš, kdy jedné z nich rupne v kouli, ale vždy když se k tomu schyluje, tak se to rozplyne v dálavu a hitchcockovská atmosféra opět pokračuje... až do poslední scény, která však končí trochu jinak, než by člověk čekal a grandiózní dramatické rozuzlení se nekoná, ba naopak. Film končí de facto v poklidu, až komorně a smutně. ■ Pro milovníky TV inscenací, které se dnes již bohužel vlastně netočí, je toto zajímavý, tak trochu zapomenutý, kousek... ■ Škoda, že Eduard "Falkor the Luck Dragon" CUPÁK nedostal více prostoru. ■ (R) [80/100] ■ (K) [70/100] ■ (V) [66/100] ■ (H) Jaroslava ADAMOVÁ [90/100] ● Ivana ANDRLOVÁ [88/100] ● Eduard CUPÁK [95/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Alfred Hitchcock Presents (1985) ● Shindô (2007) ● AMAchan (2013) ● Značka: Na dožití (1989) ● Tma (1991) ■ (Č) 1 ■ (P) [Čtvrtek, 3-VIII-2017; 23:52] [ϿϾ] [PZ] [77/100] ■ (CSFD) helianto ■ (C) [77/100] ()
Herecký koncert Jaroslavy Adamové a Ivany Andrlové. Vše se odehrává v jednom bytě, klidně by se mohlo jednat o drama na divadle. Příběh je uváděn trochu útržkovitě. Sledujeme jednu scénu poté, co uplynul opět nějaký čas. J. Adamová jako žena, nemajíc vlastní dítě, ovšem toužící dosáhnout s někým toho, co se jí samotné nepodařilo. I. Andrlová jako dívka, která by ráda dosáhla úspěchu s pomocí někoho, kdo ji bude vést, ale zároveň ji pouze navede na cestu a nebude ji pak organizovat život. A zatímco jedna si jde za svým cílem tvrdě a nekompromisně, druhá má i své zájmy. A zde se střetávají. Je to zajímavý duet a zároveň duel starší a mladší generace herecké školy. Mě jen trochu vadily ten sborový zpěv v pozadí. Chápu, že měl podtrhnout dramatizaci situace, ale zároveň je to trochu dobová hudba, typická pro osmdesátá léta. ()
Poněkud tezovitý příběh o podstatě talentu a ceně za tento talent zaplacené doslova rozžívá vynikající Jaroslava Adamová v roli stárnoucí divy, kterou svírá vnitřní osamělost a strach z vlastního selhání. ()
Komorní inscenace o dvou herečkách, kterým děla křoví Eda Cupák. Marta, dřívější úspěšná zpěvačka, která nyní dostává jen samé štěky, vyučuje na zpěv mladou Lucii, která se jako samouk chce naučit zpívat profesionálně. Mezi oběma ženami vzniká zvláštní pouto a prolínají se zkušenosti života Marty s vlastním vidění světa Lucie. Jiří Bělka vsadil karty na Jaroslavu Adamovou a na Ivanu Andrlovou a v obou případech se trefil (i když jsem Andrlové zpočátku moc nedůvěřoval). Jako kontrast ke zpěvu snímek podkreslují vyloženě ženské chorálové partitury, které napsal skladatel Zdeněk Lukáš (autor hudby ke Kulovému blesku). Co mě však rušilo byly ukvapené střihy, které scénu zbytečně mátly. ()
Reklama