poster

Skafandr a motýl

  • Francie

    Scaphandre et le papillon, Le

  • slovenský

    Skafander a motýľ

  • anglický

    Diving Bell and the Butterfly, The

Drama / Životopisný

Francie / USA, 2007, 107 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Shushika
    ***

    Je pravda, že Skafandr a motýl je oproti Hlasu moře a Invazi barbarů mnohem, mnohem soudržnější, čistější, vtipnější a zvoleným "úhlem pohledu" nápaditější. Stále však řeším otázku, proč vlastně vznikl. Vím, co říká, co odkrývá, kam nás vede, ale stejně nechápu. 70% (záběry na starobylé podvodní skafandry a motýly si Schnabel mohl klidně odpustit - natáčí film, kde má být jediné mrknutí oka za celé dlouhé dialogy a zároveň tam jako úlitbu původní předloze nacpe tak průhledné metafory? Ha-hum. Přitom krásný závěrečný záběr na "formující se kry" je z úplně jiného soudku)(15.2.2008)

  • Aky
    ***

    Při vší úctě k námětu, skutečnému příběhu, který sloužil jako předloha, i k autorům, tenhle film mě nevzal. Hry se subjektivní kamerou jsou zajímavé chvíli, ale postupem doby jsou pořád stejné až do fádnosti a hlavně unavují. Jestli člověk odmítne bezmála dvě hodiny permanentně žasnout nad předváděným uměním a zachce se mu sledovat film, tak zjišťuje, že mu to tvůrci jednoduše neumožňují.(18.4.2009)

  • Webb
    ****

    Julian Schnabel, zatím mně neznámý zručný režisér a vypravěč, tu zrekonstruoval život člověka, který se stal vězněm svého vlastního těla když kompletně ochrnul od hlavy až k patě. Snímkem provází zajímavá kamera dokreslujicí a dokonale spolupracujicí, u které je krásně vidět pochopení kameramana dané látky.(23.12.2008)

  • Snorlax
    ***

    Vynikající námět a mimořádná kamera stejně nedokáží z tohoto snímku udělat nic jiného, než neotřelou nudu. Nepopírám, je v něm pár zajímavých nápadů, jenže ty se několikrát zopakují, takže i tomu nejvděčnějšímu divákovi zevšední. Naštěstí se Američanům nepodařilo zasáhnout do kvality filmu a nespáchali z něj slzavou trapárnu, jak bývá jejich špatným zvykem. Ale tentokrát mne zklamala i má nejoblíbenější filmová země, Francouzi nedokázali z působivého příběhu vykřesat vlastně vůbec nic. A tak ze všeho snažení zbyl jen snadno zapomenutelný film s vykrádačkou Verneuiliho nápadu z Melodie podzemí (1963).(9.12.2011)

  • Matty
    ****

    Jedno oko otevřené. Druhé otevřít nejde. Tělo paralyzované. Verbální komunikace nemožná. Vidět, slyšet, žít…Žít? Co je to za život poznáme skoro na vlastní kůži, kdy se ocitáme uvnitř hlavy Jeana-Dominiquea. Svět vidíme jeho levým okem, slyšíme, co si myslí, co by rád sdělil lidem, jež ho opatrují. Nemůže nic dělat a my s ním. Není to ani trochu příjemné, a ač by v zájmu ještě silnějšího efektu mohl být takto natočen celý film, stejně bychom nikdy nepochopili, jaké to je. Být vězněm vlastního těla. Julian Schnabel proto po sugestivním úvodu od striktně subjektivního pohledu sem tam upouští a dává prostor své imaginaci výtvarníka. Za nekýčovitě nádhernými výjevy odpoutané mysli spoutaného těla jsem až do konečně, definitivně a nepopsatelně osvobozujícího závěru cítil zvláštní znepokojení. Stále, nejvíce po odhalení příčiny hrdinova stavu, se vnucuje otázka „Proč?“. Proč zrovna on, proč vůbec někdo? A pocit ze všech nejhorší byl pochopitelně nejvíc egocentrický – vždyť se mi to klidně může stát taky. Kdykoliv. 85% Zajímavé komentáře: charlosina, Radko, mrksik, Martyr, ZkuKol(13.4.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace