poster

Povodeň (TV film)

Drama

Česko, 2005, 88 min

  • genetique
    ***

    V pár pohľadoch je film veľmi skromný. Sú nimi napríklad rozpočet, počet postáv a stopáž. To však nie sú rozhodujúce stránky filmu a ten je priam bohatý v tých hlavných. Určite medzi ne môžeme zaradiť herecký koncert obidvoch Jiřín, rozvitie ich charakterov a celkom slušný scenár. Najmä kvôli priebehu filmu počas jeho sledovania som čakal na konci väčší príval citov, no tých som sa nedočkal. Záver bol pomerne chladný, no ešte musím pochváliť úvodné zvládnutie priebehu „katastrofy“. 65%.(28.6.2007)

  • Tosim
    *****

    Zasloužené absolutní hodnocení. Jedna z nejlepších "vážných" prací Ivo Pelanta. Ze současnosti. Na naprosto odlišných charekterech obou žen (skvělé herečky) je předveden paradox a (ne)schopnost lidí tohoto světa se dorozumět. Josef Somr a Jiří Dvořák jsou taktéž výborní. Jiří Strach opravdu, opravdu umí. ŽIVOT JE JAKO ŽEBŘÍK DO KURNÍKU. KRÁTKEJ A PĚKNĚ POSRANEJ.(4.4.2005)

  • consuela1
    *****

    Příběh o tom, že bez rozdílu vzdělání, životní úrovně, zájmů a společenské vrstvy můžeme žít osamělé životy, které vyplňujeme důstojně- koncerty vážné hudby a jinými povznášejícími zájmy, nebo plným doznáním tíhy osudu a životních proher a méně důstojnou reakcí na ně. Ale v našich bezesných nocích jsou myšlenky stejně bolestné, ať zvolíme jakoukoli cestu vyrovnání se s osudem. Každému člověku je dána touha uniknout osamění a tak dramatická událost, jakou je přírodní katastrofa, umožní setkání dvou žen, které by si jinak jistojistě minuly a jejichž životy by tak byly, alespoň na čas, chudší o jeden rozměr. Příběh však vypráví i o tom, jak snadno může být zaměněna příčina a následek a proto by rozuzlení příběhu nemělo být vůbec překvapivé: většina by pronajala byt pro zisk a z nouze hledala útočiště u cizích. Zde tomu bylo naopak...(3.3.2011)

  • honajz
    **

    Pro mne docela zklamání, a nebudu hodnotit výš jen proto, že zde hrají dvě vynikající české herečky (kterým dobře sekundují Josef Somr a Jirka Dvořák). Tyhle vykonstruované a dopředu předvídatelné příběhy, dělané pro ceny a festivaly, fakt nemusím. Snaží se nám říct, že takhle to je, takový je život, ale přijde mi to jako pohled někoho přes sklo akvária na rybičky. Takový ten příběh, jak si nějaký člověk, který život strávil v kanclu, představuje život důchodců a jejich "podrazy" a prohry i drobné výhry. Je zcela jasné, kde přesně bude scénář citově vydírat, kde přesně budou holky kamošky, kde se podezírat, a vlastně je i jasné, jak to dopadne. Hezké lokace, ale celkově mi tenhle film rádoby o citu přišel bez citu a srdce. Takový povrchní. O životě obou žen zjistíme hrozně málo, kromě právě těch povrchních detailů, a ne, nestačí mi jako divákovi vědět, že žena je vdova, má málo peněz, přivydělává si úklidem, že ji sochal sochař, že kouká na ČT 2 a odmění se sem tam čokoládovým bonbonem. Proč třeba kouká na ČT2? Čte nějaké knihy? Jaký má vkus? Proč se nebavěj o politice, jako spousta důchodců? Proč nenadávají na poměry? Nebylo by to moc veřejnoprávně košer? Tyhle ženské prostě žijí ve vzduchoprázdnu, reagují jen na okamžité okolní podněty, ale ne na celkovou situaci. Ostatně, kdyby si normálně povídaly - o sobě, o životě, manželích, dětech, jak si běžně lidé povídají, tak bychom tu sice neměli ten dramatický závěr, ale zase by to bylo alespoň uvěřitelné, a nevypadalo jako násilně a na dojetí vycucané z prstu.(7.12.2013)

  • Terminus
    **

    Dvojí vyvrcholení (odhalení podvodu / dědictví a následné výčitky) je pro tento televizní film typické - najdeme v něm totiž jak vyloženě nosná a podnětná místa, tak - a to nezřídka - klišovité scény, které vycházejí z hubačovsky jímavého příběhu dvou stárnoucích, opuštěných žen. Nerozehrána zůstává nesourodost obou hrdinek (scénář se omezuje na zálibu té jednodušší v letácích ze supermarketů a té druhé v kultuře na ČT2), Jiřina Bohdalová navíc není ničím více neľ "naší Jiřinou" z receptáře Jak na to?. Rozsah, který byl tomuto televiznímu filmu dán, by vyžadoval méně tematických odboček a méně doslovnosti. Každá z obětí (přírodní) katastrofy má svůj příběh, mnohé z nich jsou neméně dramatické než ten, který napsal Ivo Pelant. Život však nepíše takto vykonstruované scénáře.(13.10.2005)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace