Režie:
Jan MatějovskýScénář:
Bedřich KubalaKamera:
Alois NožičkaHrají:
Otto Šimánek, Josef Vinklář, Petr Čepek, Zlata Adamovská, Vladimír Ráž, Ondřej Pavelka, Libuše GeprtováObsahy(1)
V komorním příběhu rodiny domovníka a jeho mladé dcery, do jejichž života zasáhne nový majitel domu, v souboji kultivovanosti a primitivismu nakonec zvítězí vědomí lidské důstojnosti. Starobylý malostranský palác patří stárnoucímu profesorovi (V. Ráž). O jeho domácnost se stará domovník Matas (O. Šimánek) s dcerou Julií (Z. Adamovská), kteří také spolu s Juliiným milým – Rudou (O. Pavelka) hrají s profesorem klavírní kvarteta. Toto společenství je jakýmsi přežívajícím starosvětsky kultivovaným světem. Profesor však náhle umírá a jeho majetek se dostává do rukou jeho hrubého a primitivního příbuzného… (Česká televize)
(více)Recenze (19)
Střet primitivní nevzdělané a zřejmě i nekultivovatelné arogance s jemností a kultivovanou noblesou má kratinký televizní formát, přesto dokáže propracovat charaktery obou hlavních postav do naprostého detailu. Buranský domácí v podání výborného Josefa Vinkláře celou dobu připravuje svého spíše intelektuálsky založeného domovníka, kterého skvěle ztvárnil Otto Šimánek, na neodvratný fakt konfliktu, který mezi nimi musí vzniknout. ()
Tento film stojí na výborných hereckých výkonech zejména Josefa Vinkláře a Otto Šimánka, skvěle jim sekunduje Petr Čepek. Až téměř do konce se daří udržovat psychologické napětí, které spěje k předvídatelnému konfliktu. Ten ale bohužel působí poněkud odbytě, závěrečná katarze postrádá větší hloubku a gradaci a význívá tak poněkud ploše a rozpačitě. Jinak bych dal o hvězdičku víc. ()
Film, který od samého začátku hrozí konfliktem mezi dvěma outsidery (Šimánek, Vinklář), byť oba zcela jiného rázu, končí po odchozu obou mileneckých dvojic smírem (oba, jak dobře ví, zůstali sami a sobě na úkor). Kamenný orchestr sice dosud zní každému jinak, ale jak Havlíček jemně naznačuje, jejich hrany se časem otupí: Šimánek zhrubne a Vinklář se zjemní. Pokud nezaloží knihařství, tak alespoň hotel, pány ale nebudou nikdy. ()
Šaty (ne)dělaj člověka. Zoufalý zápas o zachování lidské důstojnosti i určitých kulturních hodnot se zdá být v souboji s omezenou, surovou bezcitností předem prohraný. Ale co když je to všechno ještě jinak? Fatálně nedoceněný Havlíčkův román a neprávem přehlížený televizní film. Herecký koncert Otto Šimánka a Josefa Vinkláře, který si tentokrát střihl parádního dacana. ()
Jako kdyby měla inscenace utržený ocásek, násilně useklý konec. Snímek zavání sice tak trochu morálním klišé, ovšem nad vodou ho drží herecké obsazení. Vinklář tu defacto charakterově "vykrádá" svou dřívější postavu bývalého boxera ze seriálu "Byl jednou jeden dům", kteréžto úlohy mu jdou výborně, tzv. od huby. ()
Reklama