Afrika aneb Češi mezi lidožravci

Hru uvádí velice dobrý seminář o exotickém tématu Cimrmanovy výpravy do Afriky a jeho vztahu k Vojtovi Náprstkovi (rozený Adalbert Fingerhut) a Josefu Václavu Sládkovi. Následuje výborný začátek hry se seznamováním publika o základních parametrech výpravy vzducholodí do neprobádaných končin Afriky. Válců máme dost, čili kdyby jeden kiksnul, tak to prakticky nepoznáme, protože to klidně poběží na jedenáct válců. Tak můžou samozřejmě kiksnout dva, to by to běželo na deset válců. Můžou kiksnout tři, no a můžou kiksnout i čtyři. - A tak dále Bohoušku. - Ovšem upozorňuju, že kdyby jich kikslo jedenáct, tak to ať se na mě nikdo nezlobí, to ten jeden válec prostě neutáhne. - No samozřejmě, to nikdo přece... - No, to po mě nikdo nemůže chtít, abych já s tou vzducholodí letěl na jeden válec! - To po tobě Bohoušku... - To jsme si nedomluvili! - Ale Bohoušku, to po tobě přece nikdo nechce... - To si ten krám řiďte sami, víte! - Bohoušku, přece nepoletíme na jeden válec. - No, to bych prosil, protože ten jeden válec bude mít co dělat jenom s tím, aby pohyboval těma jedenácti mrtvejma válcema. - Mohlo by se v krajním případě stát, že by kikslo všech 12 válců? - Tohle já nemám zapotřebí! Následuje také výborná pasáž hry z letu vzducholodí. Jak je krásné mít svoji rodinu... - Viďte. - ...takhle hluboko pod sebou. Ale po přistání v Africe začíná být hra poněkud slabší, s velmi jednoduchými vtipy a skoro bych až řekl primitivní jako vystupující africký kmen. Přesto, celkově vzato mi přijde, že oproti Švestce se kvalita trochu zlepšila. (21.03.2011)

Dialog o jmelí zná snad každý, ale teprve v Africe je oficiálně osvětlen. Dědové měli asi strach, že už se moc opakují a tak zbytečně zabředávají do moderních témat typu internet. A je to skutečná škoda, protože jeden z aspektů, který DJC, dle mě, dělá unikátním, je téma národnostní, připomíná Čechům, na co v historii máme být hrdí, dnes to skončilo u fotbalu a ledního hokeje a takový jsem z téhle hry měl tak trochu dojem. Hra 'Afrika' má lacinější humor a celkově je nevýrazná a slabá. Když jsem ji poprvé viděl, zpátky o zhruba dva a půl roku, choval jsem tehdy DJC v největší úctě a tak jsem jim sežral cokoliv. Ale, očividně, nové tisíciletí už pro cimrmanovce nebylo tak plodné, nebylo to to pravé ořechové. Jedna hvězda jde dolů. ____ (2002) 65% (03.03.2015)

Afrika, aneb Češi mezi lidožravci je další z mých oblíbených cimrmanovských her. První polovina patří k absolutnímu vrcholu. Po přistání v Africe už je to maličko slabší, ale opravdu jen maličko. Pořád patří k těm, které si můžu pustit prakticky kdykoli a kdekoli a vždy mi zvedne náladu. Zejména postavy menšího šlechtice barona Ludwiga von Úvaly a bratra otce Cyrila Metoděje jsou skvělé. Jak ty nejlepší hry i tahle obsahuje spoustu hlášek, které mě hned napadají a mohl bych je tady vypisovat. To mně ale přijde zbytečné, raději se sami mrkněte. (11.10.2023)

„Jak k nálezu došlo... Při velkých záplavách v roce 1997 byl zatopen i archiv ochotnického divadla v Železném Brodě. Při jeho sušení a třídění, místní učitel dějepisu Václav Kadavý, jednoho dne – ke svému velkému překvapení – objevil Afriku.“ Potom scénka na tému „házej!“. To by probudilo i vola! A pak sáhl Hrom do police... Tiež sa dozviete, že JC bol priekopníkom internetu (ako vznikla www, počítačová myš a prvý dôkaz zavírenia a dôkaz použitia – či skôr požitia zavináča). Český národ je prosíravý. (a nielen český)! Hádanka: „Co to je?“ Tásemnice se rozhlíží, jestli venku neprší.“ (17.05.2020)

Tentokrát budu asi za suchoprda. Čtrnáctá a posléze patnáctá hra byly bohužel velký úpadek. Pár dobrých vtipů (sestřelený sup - aktovka, žraní žab atp.) bohužel zastínilo spousta vtipů poněkud nevtipných a také hodně dost do očí bijících výpůjček z jiných her (jmelí dost připomínalo zvědavého invalidu Frantu Karáska, stejně tak jsme už ve Vyšetřování ztráty třídní knihy viděli nerudného technika; celý námět Čechů putujících do cizích krajin už tu byl v nesrovnatelně lepším Cimrmanovi v říši hudby). Mám takový pocit, že se po revoluci cimrmani snažili až příliš horlivě příbližit „průměrnému českému divákovi“, a možná že průměrného českého diváka trochu podcenili, i když reakce publika byla jako vždy kladná. Řekl bych, že Svěrák tomu dává 50 % zábavy, ale dokonce ani to tentokrát bohužel nestačí. (27.07.2011)