Reklama

Reklama

Jedenačtyřicátý

  • Sovětský svaz Sorok pervyj (více)

Obsahy(1)

Sovětský barevný film z občanské války. Zbytek rozprášeného rudoarmějského oddílu se vydal na pochod pouští Karakum k svému štábu. Mezi nimi jde i nejlepší střelkyně oddílu Marjutka, která zastřelila už čtyřicet bělogvardějců. Po cestě zajali mladého poručíka, kterého Marjutka dostala za úkol střežit. Po velkých ztrátách dorazili k Aralskému jezeru. Marjutka se vydala na lodi s poručíkem do štábu. Bouře je však zahnala na pustý ostrov. Oba mladí lidé se zde do sebe zamilovali a prožili šťastné dny. Bělogvardějci, kteří usilovně hledali poručíka, se přiblížili k ostrovu. Poručík poznal své druhy, rázem zapomněl na Marjutku a vrhl se jim radostně vstříc. Statečná Marjutka, jejíž vlastenecký cit zvítězil nad láskou, bere pušku a jedenáctýřicátý nepřítel padl mrtev do vln jezera. (Filmový přehled 47/1956) (Filmový přehled)

(více)

Recenze (12)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Natočeno podle stejnojmenné novely Borise Lavreňova, od které se dějem a tragickým koncem prakticky neodklání. Na svou dobu je to natočené citlivě, velmi slušná režie - Čuchraj patřil k talentům 50. let. Tohle komorní drama o střetnutí milostných citů a vojenské povinnosti má ale v mých očích určitý propagandistický rozměr a tak to za víc než 50 % celkového dojmu nebude. ()

M.E.J.L.A. 

všechny recenze uživatele

Propagandistický rozměr nemá ani tak samotný film, jako spíše zde uveřejněný (a v posledních dvou větách značně zkreslený) popis děje převzatý z Filmového přehledu. Čuchrajův film byl natočen až poté, co Chruščov veřejně odsoudil stalinský kult osobnosti, což se ve filmu a umění obecně projevilo výrazným uvolněním poměrů. O pět let dříve by snímek zobrazující románek zapálené rudoarmějky a sympatického bělogvardějce určitě neprošel. Co ale film dělá ještě zajímavějším, je úžasná práce kameramana Sergeje Urusevského. Vizuální slast. ()

Jirka_Šč 

všechny recenze uživatele

Štěstí, že jsem nedočetl oficiální text distributora, prozrazující děj až do konce. Netušil jsem, jak to dopadne. Působilo to velmi pravdivě. Petrxx11 má podle mě pravdu, když hovoří, že se jednalo o podmíněný reflex (nečtěte, pokud nechcete znát spoiler). Maximum, protože Jedenačtyřicátý si zaslouží víc, než aktuálních 72%. Docela zážitek. ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Grigorij Čuchraj to svojim debutom rozbalil naplno. Jeho šťastím ( a našim tiež ) bolo, že sa v dobe vzniku filmu mierne uvoľnila situácia v Sovietskom zvaze a mohol tento film vzniknúť. Jeho ďalšiu históriu nepoznám, doležitá je skutočnosť, že snímok spĺňa všetky náročnejšie kritéria. V takomto prípade sa dá odpustiť aj nutná dávka propagandy. Príbeh mladučkej naivnej zápalistej zastankyne budujújeho sa komunistického Ruska je natočený s citom pre obraz, farby sú príjemne tlmené a v romantických scénach ozaj estetické. Jej láska k mladému bielogvardejcovi, ktorý je jej vazňom, je náhly, ale ľudsky čistý. Ich politické presvedćenie je natoľko silné, že ponúka vynikajúce konfrontácie až do výšin antickej tragédie. ()

Volodimir2 

všechny recenze uživatele

Film je o Ruskej občianskej vojne a konkrétne o červenoarmejskej ostreľovačke Marjutke a jej 41. obeti. Táto vojna prebiehala v rokoch 1918 po rozpade Ruského impéria až do vzniku Sovietskeho zväzu. Bojovalo sa všade v Rusku, na Ukrajine, na Sibíru ale aj na Ďalekom východe a bojoval každý s každým. Dôrazom boli boje červenoarmejcov so zostatkami cárskej armády bielogvardejcami. Tí nakoniec boli vytlačení cez Ďaleký východ, kde bojovali aj naši československí legionári. Dňa 30.12.1922 vyhlásil vznik nového štátu Zväzu sovietskych socialistických republík, predseda ľudových komisárov Vladimír Iľjič Lenin, ktorý zotrval na funkcii až do svojej smrti v roku 1924. Išlo o Bielorusko, Rusko, Ukrajinu a Zakaukazsko. Po ňom nastúpil a zotrval v úlohe prvého muža štátu už Josif Vissarionovič Stalin až do roku 1953. ()

fragre 

všechny recenze uživatele

Krasnoarmějská Julie a bělogvardějský Romeo, kteří mohou svou lásku prožívat jen v krátkém mezidobí, kdy jsou mořskou bouří vyvrženi na pustý ostrov a tím i mimo velké dějiny. Jen tady mohou být jen ženou a jen mužem. Na svou dobu nestandartní dílo, které asi mohlo vzniknout v tom krátkém období ideologického tání po XX. sjezdu KSSS. Film, který je hodně dobře režírováný a fenomenálně natočený. Tlumemé barvy, dramaticky nasnímané písečné bouře, mořské bouře, roztrhaná a větrem hnaná oblaka, jezdci divoce se ženoucí na obzoru. Přechod jednotky přes poušť Karakum k Aralskému moři (nyní už jen jezeru) je prvotřídní dramatické dobrodružství, které by ani v Holywoodu lépe nesvedli. Ale trochu tam té propagandy přece jen je, která mi zabraňuje přidat pátou hvězdičku. ()

petrxx11 

všechny recenze uživatele

Natočeno podle - rovněž vynikající - povídky Borise Lavreňova. Pokud se pamatuju, prakticky doslova. K tomu "oficiálnímu textu distributora" - ani ne tak vlastenecký cit, jako spíš podmíněný reflex. Jo, kdyby v lodi byli rudoarmějci, do vody by se vrhla Marjutka... a poručík Govorucha by ji nejspíš nezastřelil, nakonec ani neměl čím. Ale nedlouho předtím ještě oba spřádali plány, co a jak po válce. Ona velmi naivně a spontánně skládala veršíky, on ji zasvěcoval do kultury, která se jí zatím vyhýbala obloukem... a milovali se velice. Ten film není svědectvím nějakého "vlastenectví" ať jednoho či druhé, i když oba to mysleli velmi vážně, každý na jedné straně ozubeného kola dějin. Je prostě svědectvím o době, vymknuté z kloubů. O době, kdy hluboce zamilovaná prostá dívka zastřelí svého milého, protože tak jí to léta vtloukali do hlavy. Podvědomí reagovalo rychleji, než srdce a rozum dohromady. A ona pak stojí ve vodě, objímá mrtvého milého... fuj, nechtěl bych to zažít. Bohudík příběh nevypráví, co dělala potom, jestli se s tím kdy dokázala srovnat. ()

sibskyn 

všechny recenze uživatele

Škoda jenom tě propagandy, co se tam vyřvávala co 5 minut. Jinak jde o velice slušný film, který je velice dobře natočen. ()

StaryMech 

všechny recenze uživatele

Neviděl jsem starší Protazanovovu verzi, ale soudě podle té Čuchrajovy bych řekl, že Lavreňovův příběh měl zůstat na papíře - film do jisté míry takřka zákonitě tíhne k limonádě, bližší Hollywoodu než své předloze, a na tom nic nemění ani přínos Urusevského, bez něhož by nestálo za to se k snímku vracet. (Možná jsem vedle jak ta jedle, ale s jiným, střízlivějším a chytřejším hudebním doprovodem...) ()

Reklama

Reklama