Čapajev
-
Chapaev
-
Chapayev
Drama / Válečný
Sovětský svaz, 1934, 93 min
Režie:
Sergej Vasiljev, Georgi VasiljevObsah
-
Film Čapajev byl natočen podle novely Dmitrije Furmanova, který u tohoto legendárního bolševického veletele 25. střelecké divize sloužil jako komisař. Film ve své době patřil k vrcholu historicko-revolučného žánru. (oficiální text distributora)
Film Čapajev byl natočen podle novely
Dmitrije Furmanova, který u tohoto
legendárního bolševického veletele
25. střelecké divize sloužil jako komisař.
Film ve své době patřil k vrcholu
historicko-revolučného žánru. Komentáře uživatelů k filmu (18)
-
Ej Hlemýžď
Film Čapajev podle stejnojmenné novely Dmitrije Furmanova, který u tohoto legendárního velitele rudých sloužil jako komisař. Film ve své době patřil k vrcholu historicko-revolučního žánru. Nyní ten film vyznívá komediálně až směšně. Jako dítě jsem ho měl rád, proto za 4*.(2.5.2005)
-
sportovec
Furmanovova literární předloha, stejnojmenná novela, vyniká stejně jako film v dobové produkci obvyklého propagandistického standardu třicátých až padesátých let minulého století svou syrovou věcností. Lidsky složitá Čapajevova povaha má v tomto líčení velmi daleko ke komunistickému vzorovému hrdinovi bez háně a hany na svém sněžně bílém charakteru podobně jako divize Rudé armády, které velel. Dlouhá léta vyčerpávajících válečných konfliktů, první světové i občanské války, doléhala na civilní obyvatelstvo stále tísnivěji. Zejména občanská válka se svým tiktakovitým pohybem front ze severu na jih, z východu na západ splývala do šedi jistot, které nabízely jediné: nejistotu všeho obživou počínaje a ochranou holého života konče. Tuto apatii film zachycuje s až pronikavou dokumentárností stejně tak jako členitost levice kolem Leninovy vlády s významnou váhou anarchistů. Měla uplynout ještě řada let, než se strádající sovětská společnost dočkala alespoň relativního blahobytu nové ekonomické politiky, po němž nastoupila další desetiletí strádání a válek občanských i zahraničních. Kdybychom k tomuto nevšednímu dílu v ruské kinematografii hraného filmu hledali paralelu, vybavila se nám téměř jistě tvorba Ejzenštejnova, Dovženkova a v novějším období například Šukšinova. Filmy jako ČAPAJEV usnadňují svou nevšední uměleckostí nelehký vhled do ruské, od tradiční Evropy tolik odlišné skutečnosti. Výčet jejich viditelných i zprostředkovaných kladů tím jistě zdaleka není vyčerpán.(6.3.2008)
-
Ducharme
Čapajev mě nezaujal. Teatrální výstupy Babočkina mi Čapajeva spíš zprotivily, než že by ho nějak glorifikovaly. Ozvučení je tragické a hodně ubírá na kvalitě soubojů. Nejzajímavější pro mě zůstává posledních cca 10 minut, kde děj začne konečně ocípat...(9.9.2009)
-
sinp
Glorifikace mu jedině škodí… Čapajev je fenomén své doby, co po letech působí bezmála jako vyžilý artefakt. Veškeré formálně zajímavé se zdá překonané a ta tolik vyzdvihovaná charakterizace hlavní postavy je pro nezaujatého jedince spíš komická. Základní idea, tedy zobrazit realističtějšího hrdinu, se daří, ale prostředky jsou vesměs lapidární. Příklad – když se Čapajev nahlas ptá, která z internacionál je správná, působí takový dotaz nutně násilným dojmem (stačil by letmý pohled). Obdobně přehnané vyjadřování obklopuje celý film. Dle metod socialistického realismu člověku připadá, že i vrcholné utrpení v sobě nese jistou nevšední „krásu“ či minimálně dialektické sbíhání a na konci boje protikladů jediné vítězství. Určitě nemožno popřít, že výborná práce s prostředím a davovými scénami činí film po většinu času zajímavým a o působivosti mnoha scén bych nepochyboval. Snaha ztotožnit se s chybujícím hrdinou však dle mého nevyšla a to bez ohledu na konkrétní ideologii. Příliš kompromisních postav (stranický komisař) či rovnou davů (robotničtí Bílí) nebudí důvěru. Dílo, které muselo působit jako záchytný bod v určité chvíli, se postupem času stává nezaslouženě karikaturou sebe sama i svého úspěchu. Čapajeva je mi vlastně líto, skutečně realisticky se na něj pohlíželo jen málokdy (stranická nekritičnost a dnešní výsměch jsou dvě strany téže mince).(14.4.2011)
-
erl
Jak si vykračují Inteligenti:-)) No řádně jsem se pobavil! Čapajev vypouští z úst moudra které pošlou do kolen nejednoho mužika. Ale ke konci už filmu dochází dech. Rudí už jen pějí chorály a konec mi přišel značně nedotažený. Ale jinak jo.(29.12.2009)
-
Morloth
I z mužika se může stát jenerál, aneb když neznám Alexandra Velikého, tak mi o něm vyprávěj. Sonda do sovětské filmové propagandy je nejen poučná, ale velmi zábavná. Při scénách mezi dívkou, chlapcem a mašinkvérem si člověk nemůže nevzpomenout na Freuda.(29.5.2011)
-
fuckme
Ačkoliv film svým pojetím postav a celého konfliktu ční vysoko nad dobovou jednorozměrnou sovětskou produkcí, nějak mě osudy charakterů neoslovili a bojové scény mě nestrhly, spíše unavily. Některé okamžiky, jako dívka s kulometem byly na hraně směšnosti. Ale i tak zajímavý historický artefakt.(22.5.2009)
-
mortak
Kterak si tradiční typ ruského vojevůdce se stranou ruce podal a štafetu boje za lepší budoucnost jim předal. Bolševická propaganda dobře věděla, že musí navázat na minulost, na tradiční vidění vojevůdce, a tak stvořila legendu o Čapajevovi. Ten sice nemá vzdělání, občas se chová jako malé dítě, ale srdcem je celý Leninův. Film je sledem výchovných (zákaz rabování, bramborová a jablková lekce z vojevůdství, Čapajevova touha po vzdělání, moudrost komisaře ve spojení s Čapajevovou odvahou) a propagandistických (žena miluje kulomet, na sex bude čas až v budoucnu, čapajevův příklon ke Straně) scének a též se pokouší o primitivní charakteristiku postav (kulometčík, bílý vojevůdce a jeho sluha). Zajímavé připomenutí, kde čerpal O. Vávra inspiraci pro své filmy.(18.10.2009)
-
zette
Film ma obrovskou historickou hodnotu, je i celkem dost slusne natoceny. Jen ty dialogy, ty dialogy...(10.3.2010)
-
Adam Bernau
Téměř první slovo tohoto filmu je „Češi“. Ano, Češi, rozuměj českoslovenští legionáři bojující na straně bílých proti rudým. Neručím za dokonalou správnost, ale jsou úvodní slova zhruba přeložena tato: „-Stát! Kampak? –Češi nás vytlačili z osady, Vasiliji Ivanoviči. –Češi? A pušku máš kde?“ (Po následné scéně, v níž jsou rozprášeni bezradní obránci jakéhosi mostu, se však už s „našimi“ nesetkáme.) Film o legendárním rudém vojevůdci zřejmě dokonale splňoval, čeho měl u sovětského diváka dosáhnout. Aniž by se nadýmal komunistickou ideologií (když, tak spíše kovanou stranickostí, která je nenápadně vplétána do motivu vojácké disciplíny), předkládá mu romantický obraz chrabrého válečníka, hrdiny, který bojuje za tu „správnou“ věc. Události i postavy jsou podány plakátově a lhavě probolševicky zkresleně, naštěstí však bez nevkusné idolatrické strnulosti – a to se týká i titulní postavy samotné. Čapajev je sice plakátová figura, představuje jistý propagandistický prototyp, nepředkládá se nám však nadživotní idol, nýbrž zajímavá svérázná osobnost. Odzbrojující je upřímnost, s jakou je představován coby hysterický primadonidní ředitel zeměkoule (přičemž to tvůrci zřetelně považují za vlastnosti hodné obdivu, stejně jako na druhé straně až dětskou prostotu a naivní víru v Lenina). Nevěrohodně zní, jak má sám sebe plná ústa („Čapajev, čapajevci“), ale u Rusů bych se nedivil, kdyby to odpovídalo skutečnosti. To vše je ovšem uvedeno na pravou míru, jakmile si uvědomíme význam postavy přiděleného komisaře Furmanova: tento rudý oldšetrhend je tím, kdo živelného Čapajeva vychovává, tento nejen zástupce, ale i ztělesnění Strany je mu oporou a rádcem, také však krotitelem; Čapajev velí, ale je to Furmanov, kdo v posledku určuje pravidla. Skrze něj je divák upozorňován na to, že skutečným strůjcem „vítězství pracujícího lidu“ (pánbůh mě netrestej) je především KSSS(b). Čapajev je pak představen nejen jako hrdinný geniální vojevůdce, ale také jako ten, který v očích Strany obstál. (Ostatně nejsme takřka nikde seznamováni se způsobem, jakým dosahuje svých vítězství a věhlasu, zato však neustále s jeho přístupem k vnitřním záležitostem, byť většinou apoliticky.) Scény, které mají nést jakési silné sdělení, jsou vždy obohaceny krátkým záběrem dvojice pozorně sledujících a naslouchajících anonymních představitelů lidu (bojujícího či pracujícího). Film končí působivými obrazy a za mimořádně zdařilé považuji jakoby náhlé lapidární zakončení prostě sdělující, jak občanská válka skončila. Krásné ruské zpěvy, třeba „Cerný havran“. Vzhledem k nastíněné charakteristice velitele Čapajeva nelze si nevzpomenout na film Unaveni sluncem: oslavný film o Čapajevovi vzniká pouhé tři roky před Stalinovým rozputáním masivních čistek v Rudé armádě, které by, jak lze předpokládat, ani Čapajev nepřežil. Pro milovníky (vážné i recesistické) starého sovětského filmu bude film Čapajev asi vděčnou podívanou. Ale i když těmto radovánkám neholdujete, pokud máte základní ponětí o ruštině a slabost pro ruský způsob mluvy, budete si Čapajeva vychutnávat. Ostatním ho doporučit se neodvažuji. K nalezení je na youtube pod titulem Chapaev (1934) (English subtitles). Mohu dosvědčit, že i velmi chabá znalost ruštiny a angličtiny umožňuje pohodlně rozumět, aniž by se muselo příliš často nahlížet do slovníku. Tři hvězdičky jsou nouzovým řešením, ježto takovýto film neumím ohodnotit.(11.12.2011)
-
SoolenJV
V dnešní době spíše komické, ale na svou dobu velmi dobře natočené, mnohem lépe než např. Československý Zborov ze stejné doby. Výborný Babočkin v roli samolibého velitele v několika scénách připomínal Vlastu Buriana, ale jinak Čapajeva ztvárnil perfektně. Bitevní scény jsou kvalitní, jejich problémem je, že jsou točené na němou kameru na kliku, takže jsou podivně zrychlené a divně nazvučené (kulomet zněl jako "šicí stroj"). A zbytečně protahovaná druhá půle zpěvem ruských cajdáků. Ale jinak dobré.(31.8.2009)
-
lukasd
Na dobu vzniku je tam až překvapivě málo propagandy. Ano, najde se tu dívka milující kulomet atd., na druhou stranu hlavní hrdina třeba netuší v jaké internacionále je Lenin a výrok "přijdou bílí, kradou, přijdou rudí, kradou..." mě docela šokoval. Je škoda, že technická stránka je už velmi zastaralá, protože jinak se jedná o velmi kvalitní historický film. 70%(21.3.2010)
-
arcticsky
Co napsat? Tento film mi přišel komický už jako dítěti. Ale škoda, že to opět nedávají občas v TV, rád bych se na to po letech podíval....(13.4.2011)
-
Brejlil
"Soudruzi, jak chcete, aby se náš lid stotožnil se stranou a přijal nové hrdiny sovětského Ruska, když mu předložíte tohle! To nemyslíte vážně?" Čapajev je vylíčen jako frajírek, který si myslí, že mu patří Rudá armáda a nakonec na to ošklivě dojede. Dokud má "svého" oblíbeného komisaře, je jakžtakž držen na uzdě, ale v okamžiku, kdy je komisař vyměněn, dojde k nejhoršímu a Čapajev se bídně utopí na útěku. To snad může být i historický fakt, ale Čapajev je hrdina, a takhle zobrazen být nesmí. Právě tato skoro deglorifikace Čapajeva a relativní civilnost snímku jsou největší klady. Práce se zvukem je poplatná době a zemi vzniku (takže není žádná) a kamera a střih jsou určitě poučeny kritikou formalismu Ejzenštejnovy školy, takže ani tady si oko diváka na nic nepřijde. Herecké výkony veškeré žádné a tak zbývají jen nechtěně komické výjevy ("Raněn?" - "Raněn, Vasile Ivanyči." - "Hlupák jsi.") a památný výrok ruského mužika "Přišli bílí, kradou, přišli rudí, kradou..."(2.11.2009)
-
wata
Taký ľudový príbeh, ktorý kedysi mohol fungovať výborne, dnes nemá čo povedať..(25.3.2010)
-
Jezinka.Jezinka
Dobrá, je tam mnoho úsměvných momentů, stejně jako technických nedokonalostí. Ale hodnotím to, nebo se pokouším, z hlediska doby vzniku. Každá doba potřebuje své hrdiny a každá strana a hnutí nakonec taky. A osobní odvaha se Čapajevovi ber jak ber upřít nedá. Člověk se neubrání úsměvu, když hlavní hrdina rozjímá o Alexandrovi Makedonském, jenže tehdy, z rolnické rodiny, oni mu takové věci opravdu neměli kde říct. Anka nadšeně leštící kulomet by byla k popukání, když by za tím člověk neviděl, že to byla asi nejdražší věc, kterou kdy měla v ruce a navíc to, že byla u kulometu a ne u škopku s nádobím byla dost zásadní skutečnost. Ohromující je ovšem hudební nadání Rudé armády, i když dokonalá souhra hvizdu v Mostu přes řeku Kwai si s tím příliš nezadá.(14.9.2010)
-
Všežrout
Anka a její Maxim...ve scéně, kdy ho přelešťuje se zaujetím bezmála fetišistickým, jsem se bavil věru královsky :D(27.8.2009)
-
lenzi
Bol som prekvapený, ako nakoniec vyznela oná "glorifikácia" slávnej boľševickej legendy a aj ostatnej červenej čvargy. Bolo to možno nechcené a možno v tej dobe mohol byť len jeden boh - Stalin.(25.6.2010)
