Dvaasedmdesátka
Drama
Československo, 1948, 75 min
Režie:
Jiří SlavíčekHrají:
Dana Medřická, Vladimír Šmeral, Eduard Dubský, Vladimír Řepa, Vítězslav Boček, Marie Burešová, Vladimír Hlavatý, Rudolf Deyl ml., Rudolf Deyl st., Bedřich Vrbský, Antonín Kandert, Helena Friedlová, J. O. Martin, Jan Stanislav Kolár, Emil Bolek, František Kulhánek, Karel Kastner, Jiří Těšík, Miloš Hájek, Radovan Lukavský, Josef Steigl, Miroslav Grác, Libuše Freslová, Emil Dlesk, František Marek, Jan W. SpeergerObsah
-
Český umělecký film podle stejnojmenné divadelní hry národního umělce Františka Langra, která v letech svého vzniku (1937) byla zajímavým uměleckým experimentem, předvádění divadla na divadle. Vypráví tragický příběh ženy, která je nevinně odsouzena pro vraždu svého muže a která trpí celých deset let ve vězení, aniž by prozradila pravého vinníka. Po těchto deseti letech podnikne ředitel věznice psychologický experiment: dá na vězeňském divadle předvést hru, kterou Marta Kulišová napsala v prvém roce svého pobytu ve vězení. Experiment se sice povede, protože se přihlásí pravý vrah, ale k obnovení procesu nedojde, neboť Marta Kulišová si uvědomí, že tím by se odsoudila k dalšímu zoufalství, když by ztratila toho, o němž celých deset let věřila, že zabil z lásky k ní. (FILMOVÝ PŘEHLED 38 / 1953) (oficiální text distributora)
Český umělecký film podle stejnojmenné divadelní hry národního umělce Františka Langra, která v letech svého vzniku (1937) byla zajímavým uměleckým experimentem, předvádění divadla na divadle. Vypráví tragický příběh ženy, která je nevinně odsouzena pro vraždu svého muže a která trpí celých deset let ve vězení, aniž by prozradila pravého vinníka. Po těchto deseti letech podnikne ředitel věznice psychologický experiment: dá na vězeňském divadle předvést hru, kterou Marta Kulišová napsala v prvém roce svého pobytu ve vězení. Experiment se sice povede, protože se přihlásí pravý vrah, ale k obnovení procesu nedojde, neboť Marta Kulišová si uvědomí, že tím by se odsoudila k dalšímu zoufalství, když by ztratila toho, o němž celých deset let věřila, že zabil z lásky k ní. (FILMOVÝ PŘEHLED 38 / 1953) Komentáře uživatelů k filmu (5)
-
ripo
Langrova „Dvaasedmdesátka" i jeho ostatní hry byly oblíbeny na našich scénách, protože se odlišovaly, zejména volbou námětu, prostředím, výběrem postav, jejich jazykem i řešením jejich osudů, od průměrných dramat své doby (dvacátá a třicátá léta). V „Dvaasedmdesátce" jde při inscenaci i o zajímavý experiment divadla na divadle. Rozuzleni příběhu Marty Kulišové nastává ve scéně, v níž herec (ve filmu režisér v podání Rudolfa Deyla st.) předvádí Trojanovi a Martě vyvrcholení jejich tragedie; nezainteresovaný herec vyjádřil to, co Marta nedovedla napsat ve své hře a co Trojan nedovedl při svém pozdním přiznání formulovat, protože „...umělec musí znát i to, co je za slovy — co už člověk nedovede říci, ale jen myslit. A někdy snad ani myslet, ale jen cítit a snít." Tato vrcholná scéna celé hry dopadá ve filmu chladně a nevýrazně. A tak je tomu s celou filmovou „Dvaasedmdesátkou". Zpracovatelům Langrovy hry, ani režiséru filmu, se nepodařilo vyzvednout to, co je v „Dvaasedmdesátce" kladné, uniklo jim Langrovo mistrovství dialogů, jimiž dovedl vykreslit celé hnusné prostředí falešných hráčů, podvodníků a jejich milenek, nepochopili velký otazník v závěru hry — co je to lidská spravedlnost, ani kritiku justičního systému, ani zoufalý výkřik Marty Kulišové, připravené o deset let života. Ve své filmové podobě svědčí „Dvaasedmdesátka" o rozpacích, filmové dramaturgie před r. 1948, kdy byla natočena. Filmový přehled 38/1953(27.11.2008)
-
FireTight
Aneb jak Dana Medřická šla do vězení, zahrála hlavní roli trestankyně ve vlastní hře napsané před devíti lety a zase šla domů (proč by vlastně šla hrát do vězení... jo, já zapomněl, 1948 (pokud to tedy tak nebylo i v původní divadelní hře)). Příběh určitě nebyl špatný, jen kdyby neměl ty logické díry okolo Marty Kulišové - bezhlavě bránit člověka, se kterým se znala ani ne celý den? Věřit, že se přizná sám? Proč by to proboha dělal? Z lásky? Vždyť se neznali ani celý den...Celkově vzato se tedy jedná o lehce podprůměrné drama, ze kterého si nejvíce zapamatujete právě mladou Medřickou a Šmerala (no, u toho to zas tak už neplatilo).(25.11.2010)
-
xaver
Pokus o drama, které ale není uvěřitelné. Zajímavý námět, který mohl být propracovaný daleko lépe, aby z toho bylo skutečné drama. Takto divák neví, co tím chtěl autor vyjádřit, leda to, že nevinná žena trpí desez let, aby potom trpěla dál. To člověk asi dokáže, ale měl by k tomu mít hodně silný podnět. Což tady postrádám.(27.4.2012)
-
Gekacuk
Film byl natočen v roce 1948, ale děj se odehrává v roce 1926 a 1936. Je to zajímavý film, ale bohužel má docela nereálný děj. Je třeba ho brát jako experiment s určitým nadhledem. Velice nepravděpodobné je zejména to, že Medřická trvá na své vině kvůli člověku, kterého viděla velmi krátce podruhé v životě. Přesto slepě věří, že se k vraždě dozná sám. Rovněž je zcela nepravděpodobné, že by ředitel věznice prováděl takové experimenty s divadlem. A k tomu vystoupení si ještě zvát renomované herce a dokonce členy poroty??? Nakonec při vší té smůle hlavní hrdinky relativně všechno dobře dopadne. Je naznačeno, že za rok bude propuštěna z vězení a zanedlouho také její platonická láska. Je ovšem otázkou, jak se pár vyrovná s tím, že vina z vraždy bude již navždy na bedrech Dvaasedmdesátky.(1.8.2010)
-
arpage
Langerova hra je mnohem kvalitnější a propracovanější. Několik verzí scénářů ale hovoří za vše. Premiéra filmu se měla konat v prosinci 1948, snímek byl ale zakázán a promítán až z odstupem času v roce 1953.(12.1.2010)
