poster

Guernica

  • Francie

    Arbre de Guernica, L'

  • slovenský

    Guernica

  • anglický

    Tree of Guernica

Drama / Válečný

Francie / Itálie, 1975, 110 min

Scénář:

Fernando Arrabal

Komentáře uživatelů k filmu (5)

  • Crocuta
    *****

    Originální pohled na španělskou občanskou válku od provokativního režiséra, který svou osobní zaujatost nijak neskrývá. Snímek je mnohdy až příliš levicově didaktický, jindy jako by mu na tempu ubíral vypjatý symbolismus. Přesto se na osudech městečka Villa Ramiro ukazuje celá tragika krutého válečného konfliktu. Je tu zobrazena situace těsně před vypuknutím povstání, radikální antiklerikalismus lidových vrstev, nesmiřitelnost vzájemné nenávisti uvnitř společnosti, nacionalistické represálie i nechutná role katolické církve, kterou v nich hrála. Vyznění filmu - naděje, kterou, stejně jako onen strom z Guerniky, nedokázala porážka zahubit - si zaslouží uznání, stejně jako osobitá atmosféra, na jejímž budování se značnou měrou po celou dobu podílí vynikající hudba.(8.2.2009)

  • Rosana
    **

    Místy surrealistické, ale až moc politické. Mrzí mě, že neznám španělskou historii, jinak by mi byl film asi jasnější. Hlavní hrdinka mi přišla naprosto okouzlující a smyslná.(31.1.2009)

  • fragre
    ****

    Španělská válka v magickorealistickém rouchu. Republikánské slavnosti nesou se zde v duchu karnevalu, tedy všeobecné rovnosti a radosti. Frankistické rituály jsou spoutány násilným řádem, vyjádřený zde pochodováním, a prováděny v opulentní barokní církevní formě, která zde vládne i u poprav inscenovaných jako krvavé divadlo odkazující svou ikonografií na obrazy umučení světců, což vlastně odpovídá heslu frankistického generála Astraya Viva la muerte! Vložky dobových dokumentárních záběrů krotí snad až přilišnou obraznost filmu.(15.5.2016)

  • Dionysos
    *****

    V úvodní snově-obrazné scéně běží svátečně oděné děti s rudými a černými prapory. V následující sekvenci sledujeme tradiční lidový svátek, svého druhu jakýsi místní masopust. Vztah mezi těmito dvěma scénami pak tvoří náplň hlavního aspektu celého filmu: odvěká lidová/ lidská touha po radosti, rozkoši, kolektivním veselí, zábavě byla v r. 1936 v podobě republikánské revoluce přetavena do konkrétní historické podoby - karnevalu rudých praporů, kolektivismu, konfiskací půdy a rušení jha pánů i církve. Tato lidová touha po slasti a svobodě tvoří náplň kolektivního nevědomí všech skutečně lidských postav ve filmu a nachází své dva hlavní protagonisty: Vandale a Goyi. Vandale jako čarodějnice (odvěký antropologický způsob, jímž se lidstvo spojovalo s onou nevědomou touhou formou mystiky atp.) i Goya jako surreální anarchista jsou symboly různého přístupu ke stejné kolektivní touze. Symboly možného spojení lidu i všech pokrokových bytostí v revolučním aktu Republiky. Proti nim se však postaví pravý opak lidskosti, nelidskost - fašisti jsou jen bezduché síly mučení, armády, kléru (tento motiv k dokonalosti dovedl Picasso, ale ne v Guernice, ale v Masakru v Koreji z r. 1951). Tento konflikt lidského a nelidského je jádrem surrealistických sekvencí, v nichž Arrabal demaskuje a zesměšňuje fetiše odcizeného lidstva, od uniforem machistických tupců po svátosti katolické církve.(14.12.2014)

  • babka
    ***

    Film byl uveden ve Filmovém klubu ALFA Sokolov s sezoně 1980/81.(3.6.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace