Kouzelný most

"milé, vtipné, svěží, pěkné, nápadité, melancholické, civilní, ucelené..." se nám tu opakují v komentářích tyhlety přívlastky a těžko bych proti nim něco namítal, bylo to opravdu příjemně strávených 12 minut... nojo, Hanka byla vždycky hezká holka a Radomil Uhlíř - jako i další sklepáci - stačí, aby otevřel pusu... nebo ne! vždyť on ani nemusí mluvit - tomu se říká komika charismatu... (10.09.2008)

Nádhera. Kratká úvodní scéna je milou expresionistickou vzpomínkou na starší české filmy, ale především zbytek je neotřelou kouzelně působící romancí. Živí a bezprotřední herci, detailní a osobní kamera jsou příčinou, že té lásce uvěříte. Stejně jako začnete věřit, že ona svatba se zázračným způsobem děje. Film nechybí smutné zakončení, které vrací do reality bez kouzel, a hořké rozuzlení vztahu hlavních protagonistů. Za vším hledej batoh. (29.08.2008)

z jedný strany dobrý...je vidět, že Chramosta umí točit ( jsou tam některý formální věci, který se mi nelíbí - subjek´táky např., ale narozdíl od Víly je to daleko míň manýristický - už jen dík tý černobílý...ale i tak by mi vůbec nechyběl ten měkej filtr )...ale na druhou stranu - kdosi tady na csfd napsal, že autor bude mít problém, protože točí hezké poetické filmy...pominu, že tahle kategorie mi přijde jako trochu papundeklový, bezpohlavní přežitek.... hezké poetické filmy se ale dají točit i bez toho, aby byly literárně toporné a kýčovité...z hlediska hereckých výkonů, dialogů i výstavby situací... umisťování deziluzivních point to moc nevytrhne... přijde mi, že autor by ve světě kouzelných slepců a hejn kroužících racků spočinul velice rád... (15.01.2012)

Dílo těžící z originálního nápadu u diváků vyvolá spoustu různých asociací, především díky černobílému ladění, které skrývá výhody a nevýhody HD kamery. Atmosféru divadla Sklep zde zmíněnou bych sem nezatahoval, i když jisté postupy (přehrávání herců, slyšitelné ale zároveň nerušící postsynchrony) jsou zde ať chtěně či nechtěně patrné. Jedná se tedy o příjemný kompromis mezi řemeslem a příběhem s pokusem o přesah. Zdejší zmínka o možném kandidátovi do //Prague, I love you// je rozhodně namístě. (09.02.2011)

Moc pěkné. Může se zdát, že černobílá kamera je výhrou sama o sobě, ale ne, když s ní neumíte „malovat“, což tvůrci tohoto snímku zvládají. Umí zachytit magii místa i okamžiku s takovou nenuceností, že mi ani moc nevadila nesehranost sympatické ústřední dvojky (jednoduše jsem mezi nimi cítil obrovskou propast ještě před odhalením pointy). Jestli by časem měl vzniknout povídkový film po vzoru Paříži, miluji tě, věnovaný Praze, jeden zcela regulérní příspěvek do něj již existuje. (Svou "poetikou" mi to připomnělo některé rané krátké filmy Divadla Sklep.) (18.08.2008)