Rudá záře nad Kladnem
Drama / Historický
Československo, 1955, 90 min
Režie:
Vladimír VlčekHrají:
Josef Bek, Vlasta Chramostová, Jaroslav Průcha, Marie Ježková, Vlasta Fabianová, Jaroslav Vojta, Vilém Besser, Jarmila Kurandová, Eva Jiroušková, Josef Beyvl, Oldřich Lukeš, Rudolf Deyl ml., Vlastimil Brodský, Alena Kreuzmannová, Vladimír Leraus, Felix le Breux, Vladimír Řepa, Martin Růžek, František Vnouček, Václav Kyzlink, Oldřich Vykypěl, František Šlégr, Věra Kleinhamplová, Renata Borová, Karel Pavlík, Gabriela Bártlová - Buddeusová, Josef Bláha, Hynek Němec, Emil Bolek, František Holar, František Klika, Jan Stanislav Kolár, Bohumil Křížek, Svatopluk Majer, Karel Svoboda, Jiří Němeček, Miloš Willig, Libuše Zemková, Karel Hovorka st., Josef Bartůněk, Kamil Blahovec, Naděžda Blažíčková, Sylva Byšická, František Fišer, Věra Hanslíková, Karel Kocourek, Stanislav Langer, Josef Loskot, Richard Záhorský, Nina Goldscheiderová - Zvjagina, N. Ledererová, M. KubalováObsah
-
Český barevný film podle románu Antonína Zápotockého.
Rok 1918. Toník se vrací domů z fronty. Na Kladně, kam přijíždí, to vře nespokojeností. Sociální demokraté jsou sice ve vládě, ale nic se nezměnilo. Socialisace provedena nebyla, je hlad a s potravinami se dále keťasuje. Z Ruska přicházejí první zprávy o socialistickém státě. Na 1. máje manifestuje dělnické Kladno svou věrnost ideálům Velké říjnové socialistické revoluce. V prosinci 1920 je i na Kladně vyhlášena generální stávka. Dělníci se ozbrojují, dělnické rady přejímají do svých rukou správu města a ustavují se i v okolních obcích. Je připravováno ozbrojené povstání. Pravicové vedení soc. demokratické strany vpadlo však dělníkům do zad. Do Kladna je posláno vojsko. Stávka je potlačena, vedení zatčeno. Zatčen je i Toník. Avšak žalařování a persekuce dělníky nezlomily. Porážka způsobila, že poznali, že bez pevného vedení silné strany nemohou dojít k vítězství. Levice sociální demokracie, mající na své straně většinu členstva, žádá připojení strany ke III. Komunistické internacionále. Pravice a vedení jsou proti. Dochází k rozkolu ve straně. Na sjezdu sociálně demokratické levice 15. května 1921 je 562 hlasy proti 7 odhlasováno založení Komunistické strany Československa. (Filmový přehled)
Český barevný film podle románu Antonína Zápotockého.Komentáře uživatelů k filmu (52)
-
Tosim
odpad!Chvíli jsem přemýšlel, že téhle rudé sračce dám hvězdu za to, že mě tak moc neiritovala, jako jiné, ale pak jsem si uvědomil, co by to bylo za nesmysl.(4.1.2010)
-
Isherwood
odpad!První otázka po návratu z války: „Soudruzi, co je se socializací?“ Historická spolupráce: Ústav dějin KSČ. Široké úsměvy! Ještě širší ramena! Utlačovaný proletariát konečně na vzestupu! Politicky uvědomělé pětileté holčičky! Politicko-historicky relativně neškodné, ale ideový zárodek čtyřicetiletého zločinu tomu odpárat nelze.(3.4.2010)
-
Enšpígl
odpad!To radši sežeru vlastní koule než abych tomuhle svinstvu dal nějakou hvězdičku.(3.2.2011)
-
Karlos80
Stěžejní komunistické dílo, natočené podle známého románu svého (bohužel jsem ho nikdy nečetl!) času hradního pána, jak napsal Brouk, ano, často se mu přezdívalo právě Zápotockého pomník, film na který dnes určitá skupinka lidí pohlíží se značným despektem, ale na druhou stranu, být v té době, třeba zrovna na Kladně, být jen synem obyčejného dělníka, být v komplikované sociální situaci, asi by se všem přemýšlelo jinak. Ostatně to se němění, stejné smýšlení určité skupinky lidí vidíme i dnes. Parádní jiskrná byla např. scéna vdova Jarmila Kurandová vs. bohatý kapitalista! Film je vnímán jako osobní dobou značně idealizovaná autobiografie člověka-dělnického funkcionáře, který toto všechno zažil na vlastní kůži. Když si odmyslíme všechny ty komunistické žvásty např.o vzájemné socializaci společnosti (které dnes působí víceméně komicky), všechny ty dobové písně, atd, tak je to docela koukatelný příběh, obyčejných lidí, na pozadí historických událostí, které měnili republiku, tím že 15. května 1921 na sjezdu sociálně demokratické levice bylo odhlasováno založení Komunistické strany Československa a pak netřeba připomínat jak to šlo dál, tehdy ještě nikdo nevěděl ani netušil že bude nějaká 2. Světová válka a že bude zničeno skoro celé radikální jádro této strany.! K jednotlivým rolím: Pepík Beků jako Tonda, funkcionář SD, si opět střihl roli vůdce (veřejné plamenné manifestační projevy, ty mu vždycky šli), kterou znal už z předešlé Anny Proletářky, byl to tip příkladného dělnického hrdiny, který je svým vitálním herectvím, povýšil na ideální hrdiny, přímočaré, robustní a lidové..Po jeho boku se tu objevila a rovněž zazářila Vlasta Chramostová jako Toníkova milá (dnes s odstupem času na tuto svou roli asi moc ráda vzpomínat nebude a zřejmě bude nerada že tento film po letech vůbec spatřil světlo světa), zde jako velká soudružka (v civilním životě nejspíš také, ono to bylo těžké asi tak, kdo nešel s námi šel proti nám), později po roce 68' zřejmě už dávno po všech těch zvěrstev napáchaných v 50 letech prozřela (prvotní a původní nadšení bylo rázem pryč, ale to i u jiných) aby nakonec později podepsala jako jedna z předních signatářek Chartu 77! Zajmavá kariéra známé komunistobijky! Kdo se mi ještě líbil, byli dva prvorepublikový herečtí velikáni Jaroslav Vojta a Vlasta Fabiánová jako ta nadšená ideálu.Jejich rozhovor doma, stál zato.."Ty si důvěrnice"? Jakto? "Ty jedeš na sjezd"? Zas tak strašné to tedy v sumáru není, většina filmu se tu prozpívá, když to začíná bejt konečně zajímavé (ozbrojené povstání a zatýkání), jak rychle to začne, tak rychle to skončí a vše to dokončí vzájemná soudružská spokojenost za zvuku známé komunistické internacionály. Zajímavost: Film měl premiéru v únoru v roce 1956, uskutečnilo se 9 546 představení a návštěva byla na 1 524 455 diváků. Barva, kamera, některé herecké party za 2*.(19.5.2006)
-
Brouk
odpad!Zápotockého pomník.... brr(6.4.2006)
-
dobytek
odpad!Když jsem zjistil, že na kanálu CS film budou vysílat tuhle legendární ptákovinu, tak jsem měl velkou radost. Čekal jsem nějakou nechtěně zábavnou komunistickou propagandu a ono hovno. Ten film je prostě k uzoufání nudnej. V půlce jsem už na to neměl nervy a začal jsem se věnovat něčemu jinýmu a jenom tak na to občas mrknul a nakonec jsem to ani nedokoukal, protože mě to fakt vůbec nebavilo. Jinak já nejsem žádnej zarytej antikomunista, takže odpad (na rozdíl od některejch jinejch hodnotících) opravdu nedávám z politickejch důvodů.(4.5.2011)
-
Hellboy
odpad!Odporný film. Plný směšných momentů, ale zároveň tak mrazivých, že se tomu ani smát nedá.(15.1.2010)
-
ripo
Režisér Vladimír Vlček, jak sám potvrzuje, byl při filmově adaptaci románu „Rudá záře nad Kladnem" postaven před velmi odpovědný úkol, který měl možnost vyřešit dvojím způsobem. Zpracovat román Antonína Zápotockého jako mohutnou historickou fresku, kde by byly zachyceny události konce prvé světově války, počátky republiky a prvé boje dělnické třídy až k založení Komunistické strany Československa nebo předložit diváku výsek života několika kladenských dělnických rodin na pozadí těchto velkých historických události. Jak film prozrazuje, volil režisér Vlček druhou cestu. Pracující lidé Kladenska, havíři a hutníci, jejich rodinný život, jejich vzájemné vztahy, jejich cítění a jejich celý postoj k velkému revolučnímu hnutí — to je vlastně náplň filmu. Jako další úkol, který si tvůrčí pracovníci filmu dali, byl ten, aby co možná nejpravdivěji vystihli a ukázali postoj tehdejší sociální demokracie, vykreslili její vůdce a na jejich počínání ukázali zradu, které se dopustili. Tím zároveň je ve filmu přesvědčivě dokumentována nutnost vytvořit v Československu stranu nového typu, která by byla s to vybojovat lepší a spravedlivější život dělnické třídě. A právě zde v překreslení osob, jejich prostředí, v prokreslení poctivého a čestného boje proti nesprávnosti a nespravedlnosti, v prokreslení celého velkého zanícení kladenských dělníků neustoupit před nikým a ničím stává se film nejbližší našemu diváku. Hrdinové filmu stojí před námi jako odhodlaní lidé, cítíme přímo, že za žádných okolností neustoupí od svých cílů a že věří pevně ve své vítězství. To je to podstatné, co zůstává v diváku, když odchází z kina, co mu dává podnět k přemýšlení o všech těch lidech, s kterými se ve filmu setkal, a i k uvažování o významných událostech, jichž byli tito lidé nejen svědky, ale které, také přímo vytvářeli. Filmový přehled 2/1956(10.12.2009)
-
sportovec
Ač to pro řadu lidí zní neuvěřitelně, na Kladně, sociálně demokratické baště, byla opravdu vyhlášena republika rad (dobový překlad slova sovětský). Její efemérní trvání kolem 15.-20. prosince 1920 ovšem na rozdíl od ruských událostí nevedlo ke krveprolití, ale k pokojné kapitulaci do rukou prvorepublikové moci. Ne snad tolik ve filmu, ale ve stejnojmenné knize-předloze udivuje nelíčený autorův obdiv k TGM (myšlenka, že buržoazie dělníkům TGM prostě ukradla) a přes veškerou plakátovitost v měřítcích doby smysl pro realitu a minimum "budovatelského" voluntarismu. Stejně příznačné je, že při svých výletech do minulosti nejde Antonín Zápotocký nikdy za rok 1921. Té radostnosti by bylo pochopitelně podstatně méně. Ještě jedno je zřejmé: v tomto případě film zaostává výrazně za literární předlohou. Dnes je pro svou antikvovanost a myšlenkovou i hodnotovou kontextovou nepřijatelnost vhodný nanejvýš jako studijní badatelský materiál.(28.8.2007)
-
paascha
odpad!Dělnický prezident, spisovatel, harmonikář, odborář, kluk z lidu Tonda Zápotonda vyzvrátil ze své rudé kebule nejednu kaši, ale tahle je asi nejhustší. Mě tedy víc bavila Barunka, tklivě poutavý příběh o chudé Barunce, co měla místo panenek dvě polínka, místo blonďaté panenky měla březové, a místo hnědovlasé měla... dost už. Kladno, ty rudé Kladno, dodnes je to tam cítit. Na celém tom veledíle je nejzajímavější to, že v něm jednu roličku hrál i Vladimír Leraus, známý hlavně ze známého jazykolamu: Hlavní roli krále Leara hrál Vladimír Leraus:-)))))(11.2.2011)
-
NinadeL
"Ten Psilander, to je přeci jenom fešáckej mužskej." - "Já mám zas rád Portenku, vona je zas hezká zpředu i zezadu." aneb jak se nevypořádat s ostře sledovanou adaptací stejnojmenné knihy Antonína Zápotockého, který byl takový filuta, že sám sebe projektoval do postavy hlavního hrdiny tak, aby co nejlépe uctil výročí 30 let od založení KSČ (a to ještě ani nebyl prezident, tedy v roce 1951). Sám byl tou dobou (1921) na Pankráci, takže byl pouze čestným zakladatelem, ale byl. Při srovnávacím čtení předlohy jsem se ale až podezřele častokrát musela sama sebe ujišťovat, že nečtu Cimrmana. Takové to tedy skutečně je. Nikdy nekončící příhody horníka Šádka, který má filipa za každých okolností, kdykoli vám rád poví vlastní story o uhlí, které je měkké jako perník, a také to, jak se rád mačkával na Rozinu mezi futry, když ještě byl její manžel naživu ... a to je teprve začátek. Samozřejmě Toník sám je také chrabrý hoch a spořádaný partajník socdemáků, hrdý otec a kvalitní manžel. Nikdy nenechá své rodné Kladno ve štychu a z války ví, zač je toho revoluce. Protože jedině v Rusku to udělali dobře a to je, oč tu běží. Mezitím zabednění páni v Praze socializací pohrdají a dá-li Hitler, budou jí ještě dalších dobrých 25 let pohrdat. To už tedy v románu ani ve filmu není, to je historie. Vrátíme-li se ale k diváckému zážitku, zjistíme, že druhý takový ukázkový projekt nenajdeme. Kupodivu i Vstanou noví bojovníci ve srovnání s Kladnem připomínají film a nikoli plakát. Tak ono to sice bylo připravené vědecky, hodně se přepisovalo, hodně se stavělo nových exteriérů za Barrandovem, protože současné Kladno už bylo vhodné jen na prvomájové slavnosti s rohlíčky z nakeťasené mouky, ale což. Zřejmě Zápotockému mezitím byli v úřadu svázány ruce a ani jeho osobní dohled nedokázal poslat Toníka na opravdické moskevské nádraží, Mařku na kladenské a nakonec i chyběl kaktus jako suvenýr ze Světové války. Takže co nám zbylo? Feminizující Chramostová a Fabiánová a samozřejmě Míla Besserů a jeho Václavíček, který rozjasní den na celý týden dopředu, jak je upřimný a hloupý. "Je to pravda, tati, že Lenin je strašně veliký člověk?" - "Jistě, že je veliký." - "Tati, jak je veliký? Je větší než ty? Vešel by se k nám do dveří?" P. S. Kdo si všiml, že by logika některých událostí jako by byla šitá na delší období, než-li jsou jen roky 1918-1921, má recht. V knize se nám Tonouš rozepsal hluboko před rok 1914, ale soudruzi scénáristé zřejmě radši šli na oběd, takže vše, co nebylo vyškrtáno jen posunuli vpřed, bez ohledu na důsledky.(25.10.2009)
-
Fingon
Údajně to má být barevný film, ale barvy jsou tak vyšisované, že to ani není poznat. Dvacet let stará VHSka s ještě starším Zítra se bude tančit všude vypadá líp... Když ponechám stranou propagandu a povinné zpívání Internacionály, na kterou už opravdu začínám být alergický, zní minimálně v polovině filmů z té doby, iritují zde hlavně neustávající tancovačky a prozpěvování všeho možného. Snad jedinou pochvalu si zaslouží Stallich za kameru, záběry natáčené ze sedačky řetízkáče vypadají k světu. Na Rudou záři nad Kladnem se kouká hůř než na Botostroj, protože neobsahuje tolik zábavných momentů a je to prostě jen špatná nuda, nikoli "tak špatné, až je to zábavné." Nejzajímavější na celém DVD jsou filmografie tvůrců, především ta o režisérovi Václavu Vlčkovi - život zajímavější než všechny jeho filmy dohromady.(13.12.2009)
-
Jacinda
odpad!Fuj fUJ FUj FuJ fUj(20.11.2009)
-
HoneyBunny
odpad!"A uděláme to jako v Rusku! Tam taky nečekali a udělali si svojí vlastní revoluci!"(19.3.2007)
-
WANDRWALL
Film je o lidech, co se snažili zlepšit společnost po váleženém a buržoazním marasmu v naší zemi. Touha zlepšit společnost nešmakovala každému, takže asi proto není film nyní ještě tak populární, jak by si zasluhoval. Doufejme, že si ho oblíbí v budoucnu dost lidí, kteří ocení dobrou snahu filmařů přispět k společné práci všech poctivě smýšlejících. Sabotovat ho budou jen nepoctivci.(9.9.2011)
-
Spinosaurus
Jelikož zde už nějací lidé rozpitvali tento film hodně detailně a umělecky, tak asi čekáte, že to udělám taky. Ale ne. Protože na to nemám náladu, tak to vezmu po svým. Oproti Botostroji je tento filmy pravdivý. "pravdivý" z toho důvodu, že popisuje události, které se skutečně stali. Takže z filmu bychom si měli odnést, že támhle byli stávky, támhle tohle, nepokoje, vznik KSČ a konec . Za to co jsem teď řekl dávám jednu hvězdičku. Režisér Vlček není dobrý režisér a ke konci chybí jakákoliv gradace. Herci jsou perfektní - hlavně Bek. To je ale všechno,. Film se snaží říct, že za 1. republiky se žilo strašně, policie řádila jako gestapo, statkáři byli zlí a socani podlí slaboši (nedovedu si představit, kdyby ve filmu byli i pravičáci). Takže námět k připomenutí historie 1. republiky, obsah připomenutí totality. Filmařské kvality jsou nízké (nikoliv úplně špatné, ale ve srovnání s Vávrou nebo Zemanem - však to znáte). Barva příšerná.(31.12.2009)
-
amirgal
A všimli jste si jak soudružky ve Vlčkových filmech postupně hubnou?(26.7.2010)
-
dopitak
Takový hon na čarodejnice mezi uživateli ČSFD. RZNK je samozřejmě strašná pitomina, a dal bych krk za to, že o nic lepší nebude ani původní román "Tondy Zápotondy". Jenomže stejně tak bych vsadil i na to, že velká část "odpadovců" tohle celé vůbec neviděla. První polovina filmu je tragická, až když se začne chystat generální stávka, jakž takž. Pepa Bek byl skvělý řečník.(16.2.2010)
-
Marthos
Je nadmíru zajímavé sledovat zrod a vývoj Komunistické strany tak, jak ho čtenářům předkládá tehdejší funkcionář a spisovatel Antonín Zápotocký. Jeho romány se po Vítězném únoru staly vděčnými náměty pro vznik jejich celovečerní hrané podoby. V roce 1950 zfilmoval režisér Jiří Weiss (ten, který se o několik let později proslavil strhujícím dramatem Vlčí jáma) román Vstanou noví bojovníci, v němž jsou zachyceny první revoluční snahy autorových předků v osmdesátých letech devatenáctého století. O pět let později, v době, kdy se Zápotocký stal mezitím prvním mužem republiky, připravoval režisér Vladimír Vlček realizaci Rudé záře nad Kladnem. Píše se rok 1918, vzniká svobodná československá republika. Hlavním hrdinou se stává uvědomělý a věčně usměvavý agitátor Josef Bek, který po návratu rázně bouchne do stolu se slovy: "Jako v Rusku! Nemluvili na plano a udělali revoluci!" Na Kladně to mezi dělníky vře, jsou nám předkládány obrázky perzekuce a materiálního strádání. Emblematickým typem je stará posluhovačka Jarmily Kurandové, která se vzepře panskému správci a vysloví druhou revoluční myšlenku filmu: "Už s námi vorat jako s dobytkem nebudete! A s našimi dětmi teprve ne!" Objevují se i první neshody v sociálně-demokratické straně, reprezentované vlažnými a opatrnickými politiky v čele s ministrem Tusarem. Československá vláda, ministři a středočeský hejtman jsou ve filmu zobrazeni jako spolek kapitalistických buržoazních vlků, kterým jde jen o peníze a moc. Jejich stanovisko je vtisknuto do nadávek typu "Pakáž bolševická!" Kladenští horníci zvyšují nároky, organizují stávky a získávají nové členy. Plamenný projev na 1. máje nenechá nikoho na pochybách, že milované Kladno bude jednou rudé. Tlak mezi vládou a socialisty vyvrcholí zatčením ústředních členů výboru a nakonec v závěrečné slavnostní založení Komunistické strany Československa. Film je skutečně sám o sobě směšný, postavy ideologicky zprofanované, špatně zahrané a plné schematických klišé. Vedle neustálého řečnění a schůzování se najde čas i na lásku. Zvláště vztah vdovy Réziny (Vlasta Fabianová) a starého horníka Šádka (Jaroslav Vojta) na pozadí vysněného kanape z biografového představení »miláčka žen« Psilandera je nadmíru zábavný. Úsměv na rtech ovšem vykouzlí i nezkušený troubelín Míla Besser a jeho překažená iluze dělnické stávky uprostřed zimy nebo »bodrý táta strany« Jaroslav Průcha se svými moudrými radami, které jako by byli vytržené z rudého lexikonu Marxe a Engelse. Všechny ovšem korunuje patetická Vlasta Chramostová, která se později stane jednou ze signatářek Charty 77, tady ovšem se slzami v očích zpívá Internacionálu a vykřikuje: "Nám patří budoucnost! Nám patří svět!" Dnes už je filmová ZÁŘE víceméně nudnou čítankou, pokřiveným dějepisem pokřivené doby, která popírala sebe samu. Vše, co činilo z původní myšlenky ušlechtilý ideál blahobytné utopie pro osobnosti z řad umělecké avantgardy kolem Devětsilu a dalších person domácí kultury, bylo záměrně umlčeno, pranýřováno nebo zdeformováno do vyhovujícího patvaru. Je pouze na současnících, jak se s touto mršinou minulosti vyrovnají a jaké vůči ní zaujmou stanovisko. Zda ji odsoudí nebo pochopí.(29.10.2009)
-
Snorlax
Jak vidno, u filmu je důležitý i námět. Olbrachtova Anna proletářka je zajímavou výpovědí o své době. Zápotockého Rudá záře nad Kladnem se o to sice snaží, ale rukou neumělou natolik, že nezbývá, než dát dvě hvězdičky za zdařile humorné dialogy. Zvláštní je i to, co se podařilo udělat Vlčkovi s Bekem, který hrál i v jiných agitkách (ať již zmiňovaná Anna proletářka, Žízeň, nebo Hudba z Marsu). V těch ostatních byl Bek přirozený, bodrý chasník. Pod Vlčkovým režijním dozorem se z něj stalo prkno s jiskrou v oku a úsměvem přes troje ústa.(30.6.2011)
