Henri Charriére (1906-1973) byl odsouzen na doživotí a deportován do nechvalně proslulé věznice na Ďábelských ostrovech ve Francouzské Guayaně, kde si odpykávali trest nejhorší zločinci. Tamní podmínky byly nelidské, režim tvrdý a naděje na únik prakticky neexistovala. Charriére, podle tetování přezdívaný Motýlek, však odmítl rezignovat. Myšlenka na útěk byla to jediné, co ho udržovalo při životě. Získal pro ni i dalšího vězně, slabošského, intelektuálně založeného Degu, jenž se do trestnice dostal za padělání peněz. Několik nezdařených pokusů Motýlkovi vyneslo přísnou samotku a kruté zacházení, přesto bojoval dál. (oficiální text distributora)
Viděla jsem Motýlka jako malá a dobře si pamatuji noční můry, které mě pak děsily: chodící mrtvoly s černýma očima, usekané hlavy, Steve honící po cele housenky, rozpáraná břicha.....fuj. Dnes už mě to neděsí, jsou jiné věci, které tenhle film dělají skvělým a vůbec mi nevadí, že kniha pokračuje mnohem dál. Podstatná je myšlenka touhy po svobodě a TO TU BYLO.
Steve McQueen projde během filmu takovou fyzickou proměnou, že když vidím jeho propadlé tváře a zchátralé tělo, jsem ochoten uvěřit, že ta léta na samotce skutečně strávil. Celý film působí syrově a velice věrohodně. Když si odmyslím Darabontův Shawshank a Zelenou míli, je Motýlek nejlepší film z vězeňského prostředí, co kdy vznikl. Fakt, že vznikl podle skutečného příběhu, jeho kvalitu ještě umocňuje.
Kniha je asi lepší, ale i filmové zpracování údajně skutečného příběhu Henriho Charriera je (také díky skvělému hereckému obsazení) hodně vydařené. Myslím, že tenhle film ani po letech neztrácí nic ze své působivosti.
V kině se mi to líbilo,pak jsem si přečetl knihu a film u mě dost klesl,je to povrchní,těch utěků je v knize několik a postavy jsou vykesleny s detaily,tady je to postavené jen,že hrají dvě hollywoodské hvězdy,režie stojí za prd,stejné je to se stejným režisérem v případě Planety opic,i když jí každý vyzdvihuje
„Vypadá to tak… tak beznadějně“ Motýlek měl všechny predispozice stát se filmem, ke kterému se budu rád vracet: silné „vězeňské“ téma, Dustin Hoffman, solidní knižní základ, oscarový režisér… a taková pitomost z toho. Série občas zábavných výjevů, které nedrží při sobě a tudíž je těžké u nich udržet pozornost. Zdlouhavé scény, neobratně gradované, jakoby předznamenávaly příchod něčeho velkého, třeba závěrečné katarze, která se v mém případě stejně nedostavila. Nikdy vyloženě excelující McQueen zde nemá co hrát víc než kdy jindy. Na začátku špinavý, nejspíš i zapáchající vrah s obrovským štěstím a touhou být svobodný, na konci špinavý, nejspíš i zapáchající vrah s obrovským štěstím a touhou být svobodný. Nepřál jsem si, aby přežil, nepřál jsem si, aby zemřel, byl mi úplně ukradený. U knihy jsem si alespoň říkal „tohle je fakt humus, něčím podobným projít“ a přál si, aby z toho „Motýlek“ vyváznul živý. Schaffner se sice snaží o nepřikrášlené vykreslení děsivých podmínek, jenže ty uťaté hlavy, breberky ve vodě a malomocní vesničané dnes již nikoho nevyděsí. Něco málo zachraňuje Goldsmithova hudba a Hoffman, opět úplně jiný než v kterékoliv předchozí roli a opět strhávající většinu pozornosti na sebe. Motýlek mě hodně zklamal. Přišel mi nudný, neaktuální (to téma možná je nadčasové, jeho zpracování nikoliv), hloupý, hollywoodsky nepravdivý (v kraťoučkém making of se skutečným Chariérrem bylo víc pravdy a emocí než v celém filmu), směšný na nepatřičných místech – celkově nezvládnutý. Ze všech těch klasických filmů, o nichž se hodně mluví, bych na tento rád zapomněl co nejrychleji. Apendix: Ještě jeden cynický poznatek závěrem - kde sehnal Motýlek na samotce odbarvovač vlasů? 45% Zajímavé komentáře: kleopatra, genetique, Andreas, Bukiet
Společně s Darabontovo Shawshankem nejlepší film z vězeňského prostředí. Nedovedu si na místě věznů představit jiné duo než Dustina Hoffmana a Stevena McQueena. Navíc Steve McQueen během filmu projde takovou fyzickou změnou, že jsem mu všechna ta léta na samotce věřil do puntíku. Režie Franklina J. Schaffnera je celkem spolehlivá, ale určitě jsem viděl lepší. Co ještě celkový pocit umocňuje je fakt, že příběh je podle skutečné události a navíc celým filmem nás provází krásná hudba. Kdo tenhle film neviděl, měl by fofrem napravit.......
Nezdolná touha po svobodě aneb jedna z nejlépe převedených knih na stříbrné plátno. Sice tuze moc pokrácená a očesaná až na kost, ale to hlavní zůstalo. A to se cení.
Silný filmový žážitek z vězeňského prostředí. Výborné herecké výkony, jaké jen tak někde neuvidíte. Asi nejsilněji na mě zapůsobila scéna, kdy byl Steve McQueen zavřen půl roku ve tmě na samotce. Jeho totálně zdevastovaný výraz jsem mu prostě nemohl nevěřit. Steve spolu s Dustinem Hoffmanem tvoří výbornou dvojku. Motýlek je takový filmový vězeňský klenot, který se může hrdě postavit do řady spolu s Shawshankem nebo Zelenou mílí.
MOST CEZ RIEKU KWAI, strihnutý so SHAWSHANKOM (aj keď Andy prišiel samozrejme roky rokúce neskôr). Franklin J. Schaffner nie je režisér, s ktorým by sa divák nudil. Samotka, krokodíl, rodina malomocných, kláštor, nahé Indiánky, pašovanie kokosových orechov a nechtiac komické dochodcovské finále. A stále mám v pamati, ako Steve McQueen podáva ruku malomocnému. To bol chlap.
