Hluboké hrdlo

Nejslavnější americký pornofilm všech dob vznikl v New Yorku a učinil pornostar z Lindy Boremanové, vystupující na filmovém plátně pod pseudonymem Linda Lovelace (1949–2002). V listu Variety ze dne 28. června 1972 čteme: „Hluboké hrdlo sice nedostálo pověsti ‚Bena Hura pornofilmů‘, která předcházela jeho premiérovému uvedení, ale každopádně je to nadprůměrný snímek, který o třídu převyšuje veškerou současnou pornoprodukci. Dílko, které mělo o něco vyšší rozpočet, než je v tomto žánru obvyklé, se vyznačuje sympatickým nadhledem a je důkazem, že jistá dávka humoru sexuálnímu filmu rozhodně neuškodí.
Děj se soustředí na mladou ženu, která je nespokojena se svým sexuálním životem, protože se jí dosud nepodařilo zažít orgasmus – obrazně řečeno – ,uslyšet zvony‘. Dotyčná navštíví svého lékaře, který odhalí, že si s ní příroda ošklivě zahrála – má totiž klitoris v krku. Díky praktické léčbě se nakonec dožije okamžiku, který jako by vypadl z Hitchcockova filmu ,Chyťte zloděje‘ s ohňostrojem, se zvony… Technická kvalita filmu je vzhledem k žánru překvapivě dobrá, včetně působivé barevné obrazové složky a satirického hudebního doprovodu, který zahrnuje mimo jiné též parodii reklamního songu na Coca-Colu. Herecké výkony jsou živé, za pozornost stojí především Linda Lovelace v hlavní úloze. Gerardu Damianovi se podařilo všechny filmové složky stylově perfektně skloubit.“ Dnes existuje na pornografickém trhu minimálně šest dalších dílů či variací legendárního opusu Hluboké hrdlo. (Festival otrlého diváka)