Vrány

Trochu depresívny film ale je som ho pozeral po polhodinovom behu v lese a tak mi endorfíny zaplavili mozog a teda som tú depku vnímal pomerne veselo. Mňa depka chytá spravidla, ked' dej okolo hlavnej hrdinky či hrdinu sa odohráva v čase, ked' sú všetci zrovna v robote, v škole alebo neviem kde, a teda sú všetky ulice opustené, prázdne a vyľudnené. Zábery potom zachytávajú len to decko ako sa nudí na malom dvore niekde uprostred ošarpaných pavlačových domov zatuchlých od šťánky a psích hovien. Okrem takýchto záberov sú tu i zaujímavejšie. Mne sa bohovične páčil ten s tým vypusteným balonom na svatbe, alebo i ten spoza okna v električke. Kedže filmy o outsajderoch a vydedencoch mám rád, ani tento nie je výnimkou, avšak ku koncu som sa už i nudil, takže jednu hviezdičku si dovolím ubrať. (26.04.2012)

Dorota Kędzierzawská je zatím mým posledním režisérským objevem (08/2010). Točí výhradně minimalistické filmy někdy s až banálním dějem, přesto dokáže na malém prostoru, s minimem herců odvyprávět sugestivní příběhy, které vyvolají silné emoce. V každém ze snímků, které jsem doposud zhlédl, vystupuje jedinec "odstrčený" na okraj společnosti, v níž si obtížně hledá místo. Film Wrony odkrývá osud mladé dívky, jíž se nedostává lásky a pochopení od vlastní matky. Rozhodne se proto k útěku a s sebou přibere i "rukojmí". Rozvláčný a nepříliš postupující děj je upozaděn, film se špetkou psychologického podtextu sází především na silnou atmosféru a kvalitní herectví. Cit režisérky pro vedení dětských herců je neuvěřitelný, ve výrazu tváří mladých představitelů hlavních rolí je možno vyčíst velké množství emocí, které ve mně jako v divákovi vyvolalo neskrývané nadšení. Ještě malý dodatek. Jak ve Vránách, tak i v ostatních filmech hlavní (anti)hrdina plánuje nějaký čin, kterým sám sebe a v podstatě i diváka jakoby vytrhává z reality (podobnost snovým sekvencím), krátce poté je čin buď přímo hlavní postavou (v tomto případě), anebo něčím či někým shůry "utnut" návratem zpět do skutečného světa skutečných lidí. Proces percepce je tím ještě zesílen. Zasloužených 5*. (05.10.2008)

Devítiletá holčička "Vrána" žije jen s matkou, která na ni nikdy nemá čas a zanedbává ji. Sousedé také mají dívenku, ale tříletou, kterou naopak milují. "Vrána" jednoho dne využije příležitosti a maličkou odvede pryč. Toulají se spolu po městě, až přijdou k moři, kde je zakotvená malá loď. Rozhodnou se odplout na druhý konec světa. Ve filmu je vidět, jak moc malá "Vrána" trpí matčiným nezájmem a jak je doma častována nelichotivými jmény. Zpočátku se zdá, že v ní už nezůstaly žádné city a nikdy už nebude schopna projevů lásky. Moc hezký film. (10.07.2020)

Film, či spíš studie chování, která se pomalu rozjíždí a - i přes krátkou stopáž - není dlouho jasné, jakým směrem se bude ubírat. O to je překvapení větší a napětí vyšší... Pojem "mladá maminka" (kterou je možná třeba z tohoto důvodu i zplnoletnit), a podobně "mladí rodiče", jsou dnes obsoletní pojmy, ale koukejte, jak si šestiletá "matka" se svou tříletou "dcerkou" rozuměly, jak plný den prožily. Samozřejmě je přitom třeba skutečnou matku a její dcerku postavit do kontrastu (první polovina filmu). A taky se nesmíme ptát, jak se to líbilo jejím (té tříleté) skutečným rodičům. Proto se raději neptejme, kdy si děvčata zas někam společně vyrazí... (03.02.2016)

Naturalistický snímek o tom, jak důležitou roli hraje výchova a jak hluboké šrámy může na dětské duši zanechat nedostatek potřebného zájmu a náklonnosti. Je schopen lásky ten, jemuž byla v raném období života odepřena? --- Snímek přináší přesvědčivý sugestivní příběh o dívce, která se v neradostném a odmítavém prostředí s prakticky nulovým rodinným zázemím rozhodne opustit domov a odvede s sebou malou dívenku, která má to zázemí, již se jí nedostává. Námět ne nepodobný snímku Fish Tank. Během celé stopáže pak sledujeme, jak se vyvíjí jejich vztah, jak se proměňuje vzájemná důvěra a vytváří se mezi nimi pevné pouto. Zajímavý je aspekt, kdy dějové zvraty mění divákův úhel pohledu, role se posouvají a dívka, o níž má divák starost, s níž soucítí a vnímá ji jednoznačně jako oběť, se následně stává tím, kdo zlo dále rozmnožuje a plodí. Tak jako v reálném životě - kdo je čím vinen? Celé lidstvo, společnost anebo vůbec nikdo; zlo plodí zase zlo. V nalomené napůl dětské, napůl dospělé duši se mísí potřeba být milován, milovat, ochraňovat a snad i pocit viny s osamělostí, záští, pocitem křivdy a kruté nespravedlnosti, s níž je nucena se vypořádat. Dějová linie je nevýrazná, dominující jsou především realistické herecké výkony dvou hlavních rolí a působivá atmosféra. Oceňuji obratnost a cit, s jakým je snímek natočen, je zřejmý důraz na vizuální stránku, záběry přírody, andělské tvářičky hlavních představitelek a silnou stránkou je rovněž hudba. Není co dodat – až jednou natočím film, Bože dej, ať má kvality tohoto. (20.08.2012)