Bohem zapomenuté děti

Vynucený spoiler: Film, který klade na diváka požadavky: vžít se do (role) učitele řeči nebo do jeho hluchoněmé milenky nebo do obou. Zkusím to tedy u Sáry: V mládí ji matka dala do útulku pro hluchoněmé, přesto se obě naučily posunkovou řeč, to znamená, že to nemohlo být v útlém mládí, a navíc ani v pubertě, kdy fungovala jako těžko říct co (snad nymfomanka). Dalo by se tak říct, že ji matka "poslala do učení". Sára se ale učit odmítá a tak pracuje (už jsme ve filmu) jako uklízečka, přesto je považována za velice inteligentní. (Její) učitel řeči ji však z tohoto prostředí, v němž se cítí spokojená, vytrhne a naučí ji hrát poker. V pokru je dobrá, ale pokr hrát nechce, chce jít na vysokou školu, a tak učitele opouští a vrací se k matce. Všichni se jí neustále omlouvají, zvlášť když ji posedne záchvat běsu a začne sprostě posunkovat. Nejlépe je jí ve vodě, do níž se snaží strhnout i učitele. Nakonec je jí bez něj smutno a tak se k němu vrací. Jejich společná budoucnost je přesto velmi nejistá.  ... Možná lehká písnička Boba Dylana v tom udělá více jasno: But I can’t respond / To your sign language / You’re taking advantage / Bringing me down / Can’t you make any sound? - Nevím co si počít / s tvou posunkovou řečí / jsi ve výhodě / a jám z toho depku / což nevydáš ani hlásku? (17.01.2024)

Film se jmenuje Bohem zapomenuté děti. Je to hezký název a právě scény s těmito dětmi považuji za to nejlepší, co film přináší. Je to jakási variace na Společnost mrtvých básníků, můj nejzamilovanější film; při scéně, kdy (SPOILER!) hluché děti tančí na školní akademii na hudbu, mi běhal mráz po zádech. Tato příběhová linie ale bohužel tvoří jen odhadem takových 20% celkové stopáže, po zbytek filmu sledujeme už nikoli tak silné ani zajímavé nadbíhání učitele hezké hluchoněmé dívce Sáře. Herecké výkony Hurta a Matlinové jsou výborné, a tak se i na tuto linii dá dívat, ale ze slibně rozehraného dramatu o výchově postižených dětí se vyklube typicky romantické ,,má ho ráda? / nemá ho ráda?". A hluchoněmé děti jdou jaksi stranou, jejich příběh není ani důstojně uzavřen, což si určitě nezasloužily. (24.01.2012)

Jeden z nejkrásnějších filmů, klasickým způsobem klade důraz na význam tolerance a porozumění v lidských vztazích. Nedefinuje tělesný handicap jako cosi, co by mělo vyvolávat soucit, naopak představuje své hrdiny jako plnohodnotné lidi, jejichž postižení je jen jedním ze znaků jejich osobnosti. Pro hluchoněmou Marlee Matlinovou byla role Sarah filmovým debutem a získala za ni oskara. (26.12.2016)

Tento film jsem viděl teď po třetí po asi roční pauze a líbil se mi stejně tak, jako na poprvé. Možná je to tím, že k neslyšícím lidem, respektive k těm, kteří umí znakovou řeč, cítím veliký obdiv. Ať už to byla hluchoněmá Japonka z filmu Babel nebo děti z filmu Dogani, prostě mě toto téma baví. A pokud se k tomu přidají perfektní herci a ne úplně blbý scénář s hezkým hudebním doprovodem, tak si nemám na co stěžovat. Super odpočinkový film. (19.03.2015)

Tento film považuju za "perlu".Pamatuji, že mě zaujal už jako -náctiletou a i dnes na mě dýchá stejnou dávkou preciznosti a skutečnosti.Neuvěřitelné výkony hlavních rolí, tak skutečné, že jim věřím i ticho.Vtáhnou vás do děje a přinutí vás ho poslouchat.Přinutí vás pobrukovat si tu hloupou písničku a sáhnout si na reprobedny... Vždycky se k němu ráda vracím a vracet budu. (14.05.2011)