Man die zijn haar kort liet knippen, De
Man Who Had His Hair Cut Short, The
Režie:
André DelvauxKamera:
Ghislain CloquetHudba:
Frédéric DevreeseHrají:
Beata Tyszkiewicz, Arlette Emmery, Hilde Uitterlinden, Paul S'Jongers, François Bernard, François Beukelaers, Vic Moeremans, Luc Philips, Senne RouffaerObsahy(1)
Surrealistický a alegorický film podle románu vlámského spisovatele Johana Daisneho.
Učitel na dívčí škole (Senne Rouffaer) se zamiluje do jedné ze svých studentek Fran (Beata Tyszkiewicz). Poté, co dívka ze školy odejde, s ní ztratí kontakt, přestěhuje se a najde si jinou práci. Pracuje pro soudní oddělení a jednoho dne je při řešení případu pozván k soudní pitvě, při které se zhroutí. Zaměří se znovu na lásku k Fran a snaží se s ní za každou cenu opět setkat.
(ČSFD)
Recenze (9)
Pokušení ironie zde bylo silnější než ochota vyprávět, a tak z celé biografie muže, který si tak dlouho zkracoval vlasy, až přestal vnímat svět, zbyl jen nečitelný, počmáraný slabikář gest, úkonů a kynů, který astenického hadrového maňáska vycpal dřevitými konvencemi a pohodil ho – na déšť. Netrvalo to dlouho a měl jsem dojem, že jsem konečně objevil ten první tón, jehož echem se rozezněl po řadě let Studený bufet. Fráze se preparovaly jak o život a když se začaly pranýřovat i iluze, kapituloval jsem. Vše se najednou zdálo zbytečným a povrch zvítězil - a snímek prohrál... ()
Pronikavá studie nutkavé posedlosti zbožňovanou osobou. Delvaux minimalisticky prozkoumává pohnutky a spojitosti vedoucí k sebezničující obsesi, k uvěznění ve vlastním vnitřním světě a nevyhnutelnému vstupu za bránu šílenství. Imaginace a skutečnost nepozorovaně splývají v labilní mysli hlavního charakteru i v racionálním vnímání diváka, který má jedinečnou příležitost nahlédnout do intimity narušené psychiky a tím jí i částečně porozumět. ()
Ďalšie memento toho, že veľké diela 60. rokov podľa jednej knižnej publikácie, sú z valnej väčšiny bezduché, akousi návykovou látkou nasiaknuté exponáty hodné zabudnutia. ()
Govert Miereveld, který se nechal oholit a už to pro něj bylo děsivé, je podobně (kafkovsky) vláčený situacemi, (sur)realitou, životem/neživotem a vlastní slabostí jako třeba Leopold Kessler z Trierovy Evropy. Nejsilněji do mě krom pitvy, která aspiruje na to být nazvána kultovní, zůstaly vepsány scény z maturitní besídky - nese je vynikající, lehce dekadentní hudba Frédérica Devreeseho. ()
Zajímavý, belgický film, pro mě jeden z mála, které jsem z téhle země viděl, možná první, který není koprodukční. Forma je zajímavá, hlavně to, jak je využíván hlas vypravěče. Celé to má pak takový zvláštní, mimotělesný nádech. Forma a styl jsou bohužel tak nějak to hlavní, co mě zaujalo. Příběh sám nikoli. ()
Maturantka Fran (třetí nejlepší ze třídy) má jiné představy o lásce než Govert (muž ostříhaný na krátko). Na rozdíl od její bezbřehosti, mu jeho maniakální fetišizující vášeň zamlžuje okolní svět i jeho mysl. Hrůza (ničení krásy) a krása (hrůza ze zániku) se v něm nutně spojuje do patologického tvaru, v němž představy začínají převládat nad skutečností. Co se skutečně stalo na "pitevním" výletě? A konal se vůbec? A jaké je řešení? Je vůbec nějaké kromě sebezničení? Ano! Film ho nabízí celkem explicitně. Práce na zahradě. Asi také začnu víc nosit holínky (manžestrové kalhoty a sako už mám). ()
2,5 Pri takýchto (dosť častých) príbehoch o posadnutých zúfalcoch sa vždy cítim akýsi nesvoj, keďže väčšinou je to stále o tom istom - zúfalé a nezmyselné činy týchto úbožiakov vedú k samým trápnym situáciám a spôsobujú, že sa ponárajú hlbšie a hlbšie do bahna. Tento film je ešte ozvláštnený tým, že má divák možnosť nahliadnuť do mysle hlavného hrdinu, pričom kvôli jeho narušenosti často nedokáže rozlíšiť, či ide o realitu, alebo len o jeho predstavy. Film neustále mení svoju povahu - chvíľu sa tvári ako psychologická dráma, potom ako kriminálka (scéna pitvy), potom zase ako surrealistický film. Do toho hraje celkom vydarená znepokojivá hudba, ktorá evokuje predstavu, že sa deje niečo napínavé (ako v nejakom thrilleri od Hitchcocka), lenže pritom sa v podstate nič nedeje. Ešte aj tie snové scény sú akési nevýrazné, málo nápadité, rovnako ako celý film. Takže okrem hudby by som mohol pochváliť už len peknú kameru. Inak som prekvapený, ako mi tá holandčina pripomína švédčinu. ()
Pocit naproste nostalgie po necem, co hrdinovi neni a vlastne nikdy nebylo souzeno. Sceny ucitele na vecirku jsou za hranici geniality. Andre Delvaux je od zhlednuti tohoto mistrovskeho dila pro me jednim z nejlepsich filmaru. ()