Džoóbači to daigaku no rjú

Rozšafná robinhoodovská pohádka o jakuzácích coby ochráncích japonského národa proti gangsterům ze „třetích“ zemí a zrádcům v pohnuté době americké okupace po druhé světové válce přináší klukovsky naivní obraz gangsterských pletich a bojů. Při hromadných rvačkách a přestřelkách nikdy nikdo neumírá, když už dojde na smrt, je to projevem patetického hrdinství a hlavní záporáci jsou místo smrti potrestáni tím, že se musejí veřejně omluvit lidu za to, že ho zradili či ohrožovali. Jednou ze dvou ústředních postav je voják vycvičený na pilota kamikaze, který vystupuje jako lidový hrdina, sjednotitel Japonců a vzor pro mládež své doby – žádná dívka mu neodolá, všem pouličním rváčům a grázlům imponují jeho bojové schopnosti, takže se k němu přidávají, když je přemůže nebo když jen prochází ulicí, a vedle toho ještě bezelstně pomáhá obyčejným lidem (dokonce zaskočí i za nemocného převozníka, aby mohli lidé jezdit do práce). Druhou hlavní postavou je dcera šéfa jakuzy, která v porovnání s ženami z jiných dobových filmů studia Šintóhó představuje až nečekaně emancipovanou hrdinku. Vystupuje jako aktivní hybatelka děje, umí bojovat, má svůj vlastní gang složený z žen, využívá své ženské přednosti k přemožení mužů, ve finále je zvolena šéfkou jakuzy a vede armádu jakuzáků ze spojených rodin do boje proti cizákům a zrádcům. Dokonce i v úplném závěru, kdy dle tehdejších norem začne nad hlavní dvojicí znít svatební hudba, je to ona, kdo rozhodne, že si hrdinu vezme. (15.05.2010)