Gojitmal
Lies
Obsahy(1)
Pověz mi lež, prosí titul románu korejského spisovatele Jang Jung Ila, který autorovi po svém vydání v roce 1996 vynesl půlroční nucenou stáž v jihokorejském vězení. Skandální kniha plná explicitní perverze se o tři roky později stala inspirací pro režiséra Jang Sun Wooa, jenž ji využil jako východisko pro svou kvazi-dokumentární utopii Lži, jíž definoval tím, o čem sníme (skoro) všichni: život, to je žrát a píchat. A nechodit do práce. Snímek je složen takřka výhradně ze sexuální akcí nabitých setkání osmatřicetiletého sochaře Y a osmnáctileté studentky-panny J v hotelových pokojích, odosobněných jako jejich jména. Postupná deflorace tří klíčových otvorů (doprovázená roztomilými cedulkami First Hole, Second Hole atd.) zvolna přechází ve festival slastně bolestivých praktik - tajným fetišem jihokorejské školačky jsou totiž rozličné formy bití. Úctyhodný arsenál bambusových tyčí, prutů, holí a násad během filmu nepřetržitě získává na objemu, vše se stupňuje, čerstvě protržená panna se mění v dominu a ze skulptorovy touhy se stává nezvladatelná obsese. Soft-coreový žánr se sadomasochistickými prvky pojímaný důsledně ve stylu cinema-verité, s místy epileptickou ruční kamerou a chladně pulsujícím techno soundtrackem ještě rozrušují řídké zcizovací efekty a sebereflexivní momenty: podivuhodné úvodní interview s oběma z představitelů (třiadvacetiletá modelka Kim Tae Jeon a třiačtyřicetiletý Lee Sang Hyun, povoláním opravdu sochař) nebo náhlý vstup režiséra do vypjaté scény. Sex a násilí se tu dobrovolně děje nejen pro zvrhlé potěšení samo, ale také proti minulým i budoucím cenzorům, kteří by je chtěli pokrytecky potírat. Lhářem tu není kamera, ani protagonisté a (vyjma samého závěru) dokonce ani postavy samy, nýbrž schizofrenní společenské klima, v němž sexuální perzekuce a skrytá perverze jedno zpocené tělo jsou. (Festival otrlého diváka)
(více)Recenze (13)
Zlatý Lev - výběr ()
"Při ochutnávání hovna se mi rozbušilo srdce." "Teď vím, že mě skutečně miluješ " "Nikdo jiný by nejedl mé hovno" ? ? ? ? ? ? ? ? ? ? Lies (거짓말, Gojitmal) aneb BDSM bez obojku mezi 38 letým sochařem a 18 letou studentkou. ()
Tak jihokorejské Poslední tango v Paříži se nekoná. Škoda. ()
Poselství filmu vyzařovalo celkem jasně, ať už význam názvu lži, nebo fakt, že snad 40% trvání snímku jde jen o to, že se něčím bijí. Asi holt nejsem otrlý divák, SM mi nedělá dobře a to se mi do tohohle filmu prostě projevit muselo. ()
Film, vedle jehož syrovosti se načinčaná "50 shades trilogy" jeví jako slabý čajíček - zde se skutečně postavy milenců mlátěj, až maj z toho na zadku samý jelita (obzvláště drsná je kupříkladu scéna, v níž dívka tetuje muže na stehno, a ten u toho řve bolestí). Osobně takovým filmům neholduji a Lži mi přišly jako veskrz nudný a asi i zbytečný film, který plyne odnikud nikam (děj zde v podstatě absentuje a film končí velice zvláštně, kdy dívka muže opouští, a to z toho důvodu, že odlétá do Brazílie za svou sestrou) a který je z většiny tvořen záběry na dost nechutného chlapa, který si to permanentně rozdává s o 20 let mladší studentkou a střídavě ji u toho něčím tříská nebo se nechává třískat sám - film je v tomto ohledu občas až (ne)chtěně vtipný, kdy postavy pronáší repliky jako například "Jako jarní květ. Rozkvétá. Určitě to chceš? Dobře. Připrav se... jdu dovnitř. Mysli na mého ptáka jako na hovno. Bude to snazší.", či - "Proč mi nelížeš zadek? Trochu výše." - "Wow, tahle vùně mě dorazí!" - "Máš rád vùni hovna?" - "Miluji ji!". Při sledování jsem si vzpomněl na jiný asijský bizar podobného ražení Korida lásky - jako jednou za čas se asi nebráním něco takového vidět, ale že bych to vyloženě vyhledával, se skutečně říct nedá. ()
Překvapuje mě, že syrovou, realistickou verzi Padesáti odstínů šedi bez veškerého pozlátka a kýče, natočili Korejci? Samozřejmě, že ne. Přesně takhle by těch Padesát odstínů mělo asi vypadat, kdyby tvůrci (ať už literární nebo filmoví) měli dost velké koule. Ženatý sochař a o dvacet let mladší studentka se milují a jejich láska má, jak se zpívá v jednom slovenském überkýč hitu "veľa podôb". Syrové, naturalistické, bez veškerých příkras. Film občas vystupuje z formy a mluví k divákovi sám za sebe (např. část s rozhovorem s herečkou hlavní ženské role). Jak lehké by bylo označit to za film o úchylkách a deviacích. Ne. Tohle je film o lásce a všem, co ta láska může znamenat. Natočeno podle románu, který se nestal bestsellerem (asi slabé PR), místo toho byl zakázán. Holt asi neměl tu správnou cílovku. Škoda. Rád bych si to přečetl. ()
"Máš rád vůni hovna?" Bij mě! Prosím, bij mě!" Teď vím, že mě opravdu miluješ. Nikdo jiný by totiž nejedl moje hovno." No není to roztomilé? Odpovím si sám: Ani ne:) A ne, Gojitmal není o fekálních radovánkách, žádný čokoládový sešn se nekoná... Gojitmal je totiž o bití. O plácání po prdeli vším možným, od prutů, desek, až po násadu od motyky. A ne, není to ani trochu zábavné, myslím že i ortodoxní masochista by u tohoto filmu usnul :-) Vezmeme to popořadě, osmnáctiletá J chce přijít o panenství a pojede svůj věneček dát Y, osmatřicetiletému sochaři, se kterým se před tím jen telefonovala. První setkání je rozděleno na tři otvory, doslova. Pak přijde druhé setkání, lehké plácání po zadku a pak... Ze začátku má film našlápnuto, především zpracováním, rozhovor s představitelkou hlavní role ještě před vznikem filmu, zásah režiséra do rvačky a obyčejný sex. Ale jak příjde na bití, stane se Gojitmal jen sérií záběrů na dva lidi pleskající se po prdeli. Ke konci filmu jsem ty scény přerychloposunul (a ne, nikdy jsem zastavovat nemusel). Film samozřejmě má nějakou "hlubší" myšlenku, ale v tom otravném stereotypním pleskání se jaksi vytratí. A to jsem ze začátku očekával, že to bude gradovat podobně jako Moju/Blind Beast, až k vrcholné extázi, smrti. Hovno, nestalo se. Úchylné? Mírně. Pobuřující? Ani ne. Nudné? Hrozně... ()
Kupříkladu takový OSTROV (2000) Kim Ki-duka je neméně drsný, ale ve srovnání s tímto, působí daleko lepším dojmem. // Festival Otrlého diváka 2006 ()
Za zmínku stojí krásně realistické líbání a legrační je, že Y se zásadně účastní sexuálních radovánek zahalena pouze do fuseklí. J se asi lynčováním zas tolik nevzruší, protože nikdy nemá erekci a po půlminutové kapitole nazvané 'Druhá dírka' jsem si uvědomil', jak se při psaní scénáře musel někdo královsky bavit. :) ()
Nejvetsi problem tohoto filmu je ten, ze se dejove nikde neposouva. Proste jen vztah dvou lidi, ktere od sebe deli dvacet let a od odpaneni hlavni hrdinky prechazeji az k SM. Nebudu pokrytec a reknu, ze jsem se na film tesil, dojem z filmu ale zustal jen na puli cesty. Svym zanrem film nemel sanci na uspech uz na zacatku nataceni, minimalne v Evrope. ()
Tohle mě nijak neoslovilo, podle mě docela zbytečný film, spíš na mě působil negativně než kladně... ()
Tá komická pesnička hrajúca pri záverečných titulkoch si zaslúži viac hviezdičiek než film. Vo filme išlo furt o to isté a prestalo to byť zaujímavé kdesi v štvrťke. Navyše som to ani nedopozeral - takový blábol. To si radšej pustite porno. ()
Film po první čtvrtině nemá žádný děj, když nepočítám posuv od vrbového proutku po násadu od motyky, ale to je pro všechny zúčastněné max level, po kterém vše končí. Jo a taky objev, že pro Y není větší důkaz lásky, než když J ochutnává její ho_no. Je to natočeno skorodokumentarictickou formou, což by ani u tohoto tématu nevadilo, ale je to celou dobu dost nuda. ()
Související novinky
Jste Otrlý divák?
Když nepočítáme sledování odpoledních telenovel, je jediný způsob, jako to zjistit: sebrat se a jít do pražského kina Aero na některé - a nebo rovnou na všechny - snímky uváděné v rámci přehlídky… (více)