Lži (festivalový název)
-
Gojitmal
-
Lies
Drama
Jižní Korea, 1999, 112 min
Režie:
Sun-Woo JangHrají:
Sang Hyun LeeObsah
-
Pověz mi lež, prosí titul románu korejského spisovatele Jang Jung Ila, který autorovi po svém vydání v roce 1996 vynesl půlroční nucenou stáž v jihokorejském vězení. Skandální kniha plná explicitní perverze se o tři roky později stala inspirací pro režiséra Jang Sun Wooa, jenž ji využil jako východisko pro svou kvazi-dokumentární utopii Lži, jíž definoval tím, o čem sníme (skoro) všichni: život, to je žrát a píchat. A nechodit do práce. Snímek je složen takřka výhradně ze sexuální akcí nabitých setkání osmatřicetiletého sochaře Y a osmnáctileté studentky-panny J v hotelových pokojích, odosobněných jako jejich jména. Postupná deflorace tří klíčových otvorů (doprovázená roztomilými cedulkami First Hole, Second Hole atd.) zvolna přechází ve festival slastně bolestivých praktik - tajným fetišem jihokorejské školačky jsou totiž rozličné formy bití. Úctyhodný arsenál bambusových tyčí, prutů, holí a násad během filmu nepřetržitě získává na objemu, vše se stupňuje, čerstvě protržená panna se mění v dominu a ze skulptorovy touhy se stává nezvladatelná obsese. Soft-coreový žánr se sadomasochistickými prvky pojímaný důsledně ve stylu cinema-verité, s místy epileptickou ruční kamerou a chladně pulsujícím techno soundtrackem ještě rozrušují řídké zcizovací efekty a sebereflexivní momenty: podivuhodné úvodní interview s oběma z představitelů (třiadvacetiletá modelka Kim Tae Jeon a třiačtyřicetiletý Lee Sang Hyun, povoláním opravdu sochař) nebo náhlý vstup režiséra do vypjaté scény. Sex a násilí se tu dobrovolně děje nejen pro zvrhlé potěšení samo, ale také proti minulým i budoucím cenzorům, kteří by je chtěli pokrytecky potírat. Lhářem tu není kamera, ani protagonisté a (vyjma samého závěru) dokonce ani postavy samy, nýbrž schizofrenní společenské klima, v němž sexuální perzekuce a skrytá perverze jedno zpocené tělo jsou. (Festival otrlého diváka)
Pověz mi lež, prosí titul románu korejského spisovatele Jang Jung Ila, který autorovi po svém vydání v roce 1996 vynesl půlroční nucenou stáž v jihokorejském vězení. Skandální kniha plná explicitní perverze se o tři roky později stala inspirací pro režiséra Jang Sun Wooa, jenž ji využil jako východisko pro svou kvazi-dokumentární utopii Lži, jíž definoval tím, o čem sníme (skoro) všichni: život, to je žrát a píchat. A nechodit do práce. Snímek je složen takřka výhradně ze sexuální akcí nabitých setkání osmatřicetiletého sochaře Y a osmnáctileté studentky-panny J v hotelových pokojích, odosobněných jako jejich jména. Postupná deflorace tří klíčových otvorů (doprovázená roztomilými cedulkami First Hole, Second Hole atd.) zvolna přechází ve festival slastně bolestivých praktik - tajným fetišem jihokorejské školačky jsou totiž rozličné formy bití. Úctyhodný arsenál bambusových tyčí, prutů, holí a násad během filmu nepřetržitě získává na objemu, vše se stupňuje, čerstvě protržená panna se mění v dominu a ze skulptorovy touhy se stává nezvladatelná obsese. Soft-coreový žánr se sadomasochistickými prvky pojímaný důsledně ve stylu cinema-verité, s místy epileptickou ruční kamerou a chladně pulsujícím techno soundtrackem ještě rozrušují řídké zcizovací efekty a sebereflexivní momenty: podivuhodné úvodní interview s oběma z představitelů (třiadvacetiletá modelka Kim Tae Jeon a třiačtyřicetiletý Lee Sang Hyun, povoláním opravdu sochař) nebo náhlý vstup režiséra do vypjaté scény. Sex a násilí se tu dobrovolně děje nejen pro zvrhlé potěšení samo, ale také proti minulým i budoucím cenzorům, kteří by je chtěli pokrytecky potírat. Lhářem tu není kamera, ani protagonisté a (vyjma samého závěru) dokonce ani postavy samy, nýbrž schizofrenní společenské klima, v němž sexuální perzekuce a skrytá perverze jedno zpocené tělo jsou. Komentáře uživatelů k filmu (8)
-
Houdini
Zlatý Lev - výběr(23.1.2006)
-
NinadeL
Tak jihokorejské Poslední tango v Paříži se nekoná. Škoda.(15.5.2011)
-
Sysel_CZ
Poselství filmu vyzařovalo celkem jasně, ať už význam názvu lži, nebo fakt, že snad 40% trvání snímku jde jen o to, že se něčím bijí. Asi holt nejsem otrlý divák, SM mi nedělá dobře a to se mi do tohohle filmu prostě projevit muselo.(8.7.2007)
-
Dragoni
"Při ochutnávání hovna se mi rozbušilo srdce." "Teď vím, že mě skutečně miluješ " "Nikdo jiný by nejedl mé hovno" ? ? ? ? ? ? ? ? ? ? Lies (거짓말, Gojitmal) aneb BDSM bez obojku mezi 38 letým sochařem a 18 letou studentkou.(22.7.2011)
-
TheCaelos
"Máš rád vůni hovna?" Bij mě! Prosím, bij mě!" Teď vím, že mě opravdu miluješ. Nikdo jiný by totiž nejedl moje hovno." No není to roztomilé? Odpovím si sám: Ani ne:) A ne, Gojitmal není o fekálních radovánkách, žádný čokoládový sešn se nekoná... Gojitmal je totiž o bití. O plácání po prdeli vším možným, od prutů, desek, až po násadu od motyky. A ne, není to ani trochu zábavné, myslím že i ortodoxní masochista by u tohoto filmu usnul :-) Vezmeme to popořadě, osmnáctiletá J chce přijít o panenství a pojede svůj věneček dát Y, osmatřicetiletému sochaři, se kterým se před tím jen telefonovala. První setkání je rozděleno na tři otvory, doslova. Pak přijde druhé setkání, lehké plácání po zadku a pak... Ze začátku má film našlápnuto, především zpracováním, rozhovor s představitelkou hlavní role ještě před vznikem filmu, zásah režiséra do rvačky a obyčejný sex. Ale jak příjde na bití, stane se Gojitmal jen sérií záběrů na dva lidi pleskající se po prdeli. Ke konci filmu jsem ty scény přerychloposunul (a ne, nikdy jsem zastavovat nemusel). Film samozřejmě má nějakou "hlubší" myšlenku, ale v tom otravném stereotypním pleskání se jaksi vytratí. A to jsem ze začátku očekával, že to bude gradovat podobně jako Moju/Blind Beast, až k vrcholné extázi, smrti. Hovno, nestalo se. Úchylné? Mírně. Pobuřující? Ani ne. Nudné? Hrozně...(4.1.2011)
-
gibbon
Za zmínku stojí krásně realistické líbání a legrační je, že Y se zásadně účastní sexuálních radovánek zahalena pouze do fuseklí. J se asi lynčováním zas tolik nevzruší, protože nikdy nemá erekci a po půlminutové kapitole nazvané 'Druhá dírka' jsem si uvědomil', jak se při psaní scénáře musel někdo královsky bavit. :)(28.12.2005)
-
5150
Kupříkladu takový OSTROV (2000) Kim Ki-duka je neméně drsný, ale ve srovnání s tímto, působí daleko lepším dojmem. // Festival Otrlého diváka 2006(23.2.2006)
-
haushinkaa
Tohle mě nijak neoslovilo, podle mě docela zbytečný film, spíš na mě působil negativně než kladně...(12.5.2010)
