poster

Planeta bouří

  • Sovětský svaz

    Планета бурь

  • Sovětský svaz

    Planeta bur

  • anglický

    Cosmonauts on Venus

  • anglický

    Planet of Storms

    (festivalový název)
  • Československo

    Planéta búrok

Sci-Fi

Sovětský svaz, 1962, 79 min

  • Flipnic
    ***

    Po výtvarné stránce se jedná o absolutní skvost! Neuvěřitelně nádherné "retro", prostředí Venuše, pravěké potvory a vše kolem je úžasně provedené, opravdu nádhera. To se mi strašně líbilo. Navíc nechybí klasicky robot v týmu výpravy, který se nakonec pomátne a obrátí se proti týmu kosmonautů ... Ale ty kecy a dialogy, to se prostě nedalo ... A do toho ještě sovětské písničky. Fakt ne, chtěl jsem dát čtyři hvězdy, ale ty rozhovory a neustálé narážky na tehdejší východní politiku mne pak už nadzvedávaly každou druhou minutu ... Nejlepší je část přistání na Venuši a střet s místní faunou a flórou. To je paráda a zabírá naštěstí podstatnou část filmu. Ale začátek a konec je fakt něco příšerného a kdyby byl ten film němý, bylo by to mnohem lepší ...(6.5.2009)

  • zelvopyr
    ****

    Každý za socíku věděl, jak nakrmit vlka a nějak si zachovat i ty kozy. Povrchně se žvaní, nejlépe v předmluvě, o milované komunistické straně a hrdinném sovětském lidu, nejlépe odcituje nějaké úplně nesouvisející Leninovo dílo, což uspokojí cenzory... a přitom předkládané ideje jsou často velmi podvratné. Zde kromě přímočarých fantasmagorií dílko zavánělo nikoli marxistickou verzí dialektiky, ale fenomenalismem jak podle výcucu z Heideggera. Trklo mě to ale zhruba v prostředku (pokusím se moc nespoilerovat), kdy se chlapi vydají všichni na planetu, zatímco jediná žena zůstane na oběžné dráze a má za povinnost čekat. Když ztrácí nervy, a chce se vydat dolů, je to celé po lopatě hlasem shůry opakované dokola a dokola. Jde o úplně učebnicový příklad transcendence a imanence (je obvykle rozebírán na příkladě Odyssea létajícího po všech čertech a Penelope, která na něj 20 let neměnně tupě čeká a čeká). Krom toho je tu hezky rozmázlá teorie panspermie, a dokonce má kladnou roli i buržozní pavěda, kybernetika. No, nechci být jako Shadwell, tak to raději utnu :) Jen dodám, že výtvarná stránka a výprava jsou obé bombastické...(4.2.2012)

  • DaViD´82
    ***

    советский красный карлик. A sic smrtelně vážný, tak ve výsledku o nic méně zábavný (v tomhle případě tedy spíše směšný). Navíc je tu i špetka Cesty do pravěku (prehistorická havěť) a politika je zde vedena ve stylu Republican Space Rangers. Také se tu střílí po všem co se hýbe. A ostatně raději i po tom co se ani nehýbe. Holt sovětští vědci jsou gerojové jakým není rovno a nečiní jim sebemenší problém ani takový odběr krve z brontosauřího ocasu. A když jim k tomu na konci ještě mužný hlas zapěje oslavnou budovatelskou píseň, tak je zasloužený status filmového kultu dokonán.(21.4.2009)

  • sportovec
    *****

    To, co dnes na této rané filmové sci-fi vyvolává největší údiv, případně i odstup nebo nelíčený odpor, je "jen" důsledkem dobových sociokulturních "souřadnic", které jsou určující pro východiska a základ, z nichž tento film vznikal. XXII. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu (1961) přijal voluntaristický tzv. Program budování komunismu, odvážně tvrdící - netroufnu si napsat vědomě lhoucí - , že do r. 1970 budou v tehdejším Rusku vybudovány základy tzv. komunistické společnosti. Vlna následného optimismu přinesla s sebou vyvrcholení destalinizačních snah (mj. vydání světově proslulé novely Alexandra I. Solženicyna JEDEN DEN IVANA DĚNISOVIČE) a paralelně pocitů, že to všechno je opravdu na dosah ruky. Připočteme-li k tomu první vzlet člověka do vesmíru (Jurij A. Gagarin 12. dubna 1961), dotváří se prostředí, v němž konkurenční petrohradské (leningradské) filmové centrum sáhlo po novele-románu spisovatele Alexandra P. Kazanceva a také výchozí podněty, které výrazně spoluurčily celkový kontext a vyznění filmu. Asi s potěšením lze konstatovat viditelné vlivy klasického díla české filmové sci-fi CESTA DO PRAVĚKU režiséra Karla Zemana na použité triky i volbu prehistorických zvířat a obyvatel rovněž hypotetické tváře Venuše, kterou dostupné výsledky známých bádání dnes víc než spolehlivě vyvracejí. Určité spojovací můstky na druhé straně nalézáme k raným dílům amerického socialistického seriálu STAR TREK. Ploché pojetí postav je naopak vlastní raným sci-fi, v podstatě verneovským derivátům technicistních próz, v nichž pro prvoplánové okouzlení objevy nezbývá čas, vůle ani prostor na hlubší prokreslování charakterů hlavních hrdinů. Jsem přesvědčen, že dosadíme-li do mozaiky tohoto nesporně zdařilého sovětskoruského pokusu o sci-fi právě tyto kaménky, nemůže to nezůstat bez vlivu na jeho docenění. PLANETA se pak výhradně na půdě svého specifického žánru jeví jako dílo klasické, opravdu nadčasové.(18.9.2009)

  • jonyyy
    *

    30%(26.6.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace