poster

Planeta bouří

  • Sovětský svaz

    Планета бурь

  • Sovětský svaz

    Planeta bur

  • anglický

    Cosmonauts on Venus

  • anglický

    Planet of Storms

    (festivalový název)
  • Československo

    Planéta búrok

Sci-Fi

Sovětský svaz, 1962, 79 min

  • Bluntman
    **

    (SSSR) PLANETA BOUŘÍ je sci-fi, které mělo svůj nepopíratelný historický význam, protože dokázalo oslovit i "západní" diváky natolik, že pro ně vznikly hned dvě předabované a přestříhané verze s nově dotočenými scénami, jak uvádí "Alternate versions" na IMDb. V první, JURSKÁ PLANETA, je nahrazena ruská herečka Kyunna Ignatova americkou herečkou Faith Domergueovou a v druhé, vzniklé pod dohledem Rogera Cormana a v "režii" Petera Bogdanoviche, VOYAGE TO THE PLANET OF PREHISTORIC WOMEN, se celé vyprávění odehrává v retrospektvě a jsou přidány lepé mimozemšťanky s telepatickými schopnostmi. Nebudu se věnovat srovnání jednotlivých verzí a jejich odlišnostmi, protože jsem ty americké neviděl, ale chtěl jsem tím prokázat, že krom genderové nekorektnosti (opravené první, naopak umocněné druhou "předělávkou") nejde o zase tolik ideologicky nepřijatelný film - Rusové jsou sice první, kdo se dostanou na Venuši a objeví mimozemský život, ale Američané nejsou ti nejhorší (na lodi je dokonce americký robot i člen posádky, kteří mají své vady, ovšem nejsou vylíčeni primárně a prvoplánově negativně). PLANETA BOUŘÍ ovšem není něco, u čeho by měly být rozebirány významové roviny a analyzována formální stránka; naopak jde o provinilé potěšení, které poté, co se děj přemístí na Venuši a film přestane být statický a upovídaný, baví svou nepovedeností, kdy zvlášť pro Čechy mají triky - inspirované poetikou Zemana - své kouzlo.(22.1.2011)

  • sportovec
    *****

    To, co dnes na této rané filmové sci-fi vyvolává největší údiv, případně i odstup nebo nelíčený odpor, je "jen" důsledkem dobových sociokulturních "souřadnic", které jsou určující pro východiska a základ, z nichž tento film vznikal. XXII. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu (1961) přijal voluntaristický tzv. Program budování komunismu, odvážně tvrdící - netroufnu si napsat vědomě lhoucí - , že do r. 1970 budou v tehdejším Rusku vybudovány základy tzv. komunistické společnosti. Vlna následného optimismu přinesla s sebou vyvrcholení destalinizačních snah (mj. vydání světově proslulé novely Alexandra I. Solženicyna JEDEN DEN IVANA DĚNISOVIČE) a paralelně pocitů, že to všechno je opravdu na dosah ruky. Připočteme-li k tomu první vzlet člověka do vesmíru (Jurij A. Gagarin 12. dubna 1961), dotváří se prostředí, v němž konkurenční petrohradské (leningradské) filmové centrum sáhlo po novele-románu spisovatele Alexandra P. Kazanceva a také výchozí podněty, které výrazně spoluurčily celkový kontext a vyznění filmu. Asi s potěšením lze konstatovat viditelné vlivy klasického díla české filmové sci-fi CESTA DO PRAVĚKU režiséra Karla Zemana na použité triky i volbu prehistorických zvířat a obyvatel rovněž hypotetické tváře Venuše, kterou dostupné výsledky známých bádání dnes víc než spolehlivě vyvracejí. Určité spojovací můstky na druhé straně nalézáme k raným dílům amerického socialistického seriálu STAR TREK. Ploché pojetí postav je naopak vlastní raným sci-fi, v podstatě verneovským derivátům technicistních próz, v nichž pro prvoplánové okouzlení objevy nezbývá čas, vůle ani prostor na hlubší prokreslování charakterů hlavních hrdinů. Jsem přesvědčen, že dosadíme-li do mozaiky tohoto nesporně zdařilého sovětskoruského pokusu o sci-fi právě tyto kaménky, nemůže to nezůstat bez vlivu na jeho docenění. PLANETA se pak výhradně na půdě svého specifického žánru jeví jako dílo klasické, opravdu nadčasové.(18.9.2009)

  • Tom_Lachtan
    ***

    Trochu naivní sci-fi o přežívání na planetě s nepřátelským prostředím (mimochodem, tenhle subžánr by si docela zasloužil nějaký nový kvalitní přírůstek), který je komančiální ideologií protknut jen lehce a hle, v posádce je i zavilý amerikánec a není strůjcem všeho špatného! Triky jsou fajn (inspirace Zemanem a jeho saury je jasně patrná) a třeba takové kostýmy by se bez problémů mohli použít i v nějakém aktuálním filmu, vizuální podoba není to, co brání Planetě bouří stát se něčím víc, než jen jedním z řady zástupců "starejch scifi", jsou to neskutečně bizarní a dokonale hrůzné dialogy snažící se vypadat vědecky, ovšem s výsledkem působícím asi jako mongolský nájezdník s koněm nakaženým kulhavkou, který se snaží zvítězit v souboji s brigádou Té sedmdesát dvojek. A co teprv, když se zjeví záběry na hrdinného geroje sovětu, doprovázené zahloubaným monologem z vědcovi mysli o smyslu všehomíra, případně o architektonice ulic. " Může to pochopit robot... Ale ne žena.. "(19.4.2015)

  • dwi
    ***

    Mile infantilní sci-fi s ambicí světu dokázat, že nejenom imperialistický Západ, ale i širý Sovětský svaz dokáže vytvořit dobrodružnou kosmickou podívanou. Do jisté míry poutavý příběh o prvním přistání lidí na planetě Venuši je sice zatížen obligátními agitačními frázemi, na druhou stranu režisér implantoval do vesmírné posádky anglicky mluvícího Mr. Kerna, který jen občas utrousí skeptickou poznámku (nezastává tedy vysloveně negativní postavu). Triková podívaná je ovšem ošizena v plné míře, a tak když se na Venuši vyjeví forma života, škodolibě se uchechtnete. Komparsisté v gumových dinosauřích převlecích se mátožně hroutí pod pistolnickou (!) palbou, velcí ještěři na hrůze taktéž moc nepřidají. Svěží "otevřený" konec ale přeci jen tuhle grotesku povyšuje na právoplatné scífko.(8.9.2005)

  • Subjektiv
    *

    Scénář k tomuto šílenému kousku nemá na svědomí nikdo jiný než Alexandr Kazancev. To jméno má v jistých kruzích břink a né že né. Byl sice i vědcem a zřejmě i velmi dobrým šachistou, leč v souvislosti s Planetou bouří by nás mělo zaujmout spíše něco jiného. Chlapík to byl totiž plodný a plný fantazie. Krom tohoto veledíla oblažil lidstvo poznatkem, že Tunguzský meteorit byl havárií mimozemské kosmické lodi. Zjistil také, že Buzz Aldrin natočil, jak si ufouni prohlížejí v létajících talířích Apollo 11. Ostatně na zemi se mimozemští pánové a paní producírovali již od nepaměti, jak nám dokázal svým výzkumem Baalbeku apod. Jestli někoho náhodou, ale čistě náhodou, napadlo jméno Daeniken, tak to nebylo náhodou. Na výsledku se ideové pozadí Daenikena komunismu podepsalo více než zřetelně. Scénář se zaplnil naivním pseudovědeckým blábolením, budovatelskou filozofií proletariátu prodchnutou rudým duchovnem a došlo i na svého času populární teorie o vývoji planet, totiž Mars je starý a tak na něm sídlí (pokud nevymřely) prastaré civilizace, Venuše mladá a tudíž se po ní prohánějí dinosauři. Že se obě oběžnice od Země liší i ledasčím dalším, krom takového banálního faktu jako je rozdílná hmotnost a vzdálenost od Slunce třebas i složením, nejevilo se až tak podstatně. Směle tedy na onu planetu! Když se pronese pár frází o lidském životě, vítězství pracujícího lidu, dojde k bojím s masožravou (skafandrožravou?) kytičkou či veleještěry, porazí se záhadná pranemoc, robot bude legrační a ženština projeví lásku k jednotlivci i lidstvu, nebude to marné. Téměř odpad.(8.7.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace