Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Eevi je poněkud zvláštní dívka, zmítaná vnitřními démony a emoční nestabilitou. Když jí sestra Ami řekne, aby se odstěhovala, protože chce mít více prostoru se svou lesbickou přítelkyní, zhrzená Eevi ujede v Amiině autě. Poté, co nabere svého prvního stopaře, se věci poněkud zvrtnou. Finský thriller, inspirovaný stejnojmennou knihou Johna Fowlese i její americkou filmovou adaptací od Williama Wylera, ve svém minimalistickém ději tematizuje pnutí v jedné nešťastné duši i společenské problémy a po vzoru amerického nového Hollywoodu využívá žánrové vyprávění k hlubším záměrům. V kontrastu k líbivým lidovým finským písním směřuje toto drama k drsnému závěru. (Febiofest)

(více)

Recenze (1)

radektejkal 

všechny recenze uživatele

S Fowlesem a se sběratelem má tento film společného velmi málo až vůbec nic, ale určitě ne tolik, aby ho zde bylo třeba zmiňovat. Sbírku motýlů má kdekdo. Originální (finský) název filmu "Neitoperho" znamená česky babočka paví oko, z finštiny (výklad z druhé ruky) "perho" nebo "perhonen" znamená motýl a "neito" dívku. Silnici z Helsinek do Jyväskylä znám (jel jsem tudy nedávno dvakrát, i na to jezero si dobře pamatuji). V Helsinkách také začíná a někde u Jyväskylä končí film o dívce, u které se v raném mládí (zřejmě vlivem výchovy) nevytvořily v mozku neuronové spoje postihující sociální vazby a (podle Freuda) se jí nepodařilo přejít z principu slasti do principu reality. Na veškerá odepření (frustrace) reaguje neúměrnou agresí, která ji následně uspokojuje (až orgiasticky). Leea Klemola hraje svoji roli velice důvěryhodně (od mimických svalů až po způsob chůze), režii se zřejmě podaří vtáhnout do děje i běžného diváka. Film je "podmalováván" staršími hity v romantickém "finském" podání, přičemž zvláště písnička od Garyho Brookera (Procol Harum) je šílená, a tak si ji poslechneme ještě v závěrečným titulcích. A pokud jsem se navezl do kritiky recenze z Febiofestu, pak ani děj není minimalistický ani nejde o žánrové vyprávění. ()

Galerie (7)

Reklama

Reklama