Krize
-
Krize - film o nacismu
-
Crisis
-
Crisis - Film of "the Nazi Way"
(USA)
Dokumentární / Válečný
USA, 1939, 67 min
Hudba:
Jaroslav JežekHrají:
Jiří Voskovec, Jan WerichObsah
-
Krize - to je název unikátního amerického dokumentu z roku 1939, který má v podtitulku film o nacismu. Unikátního hned ze dvou důvodů, jednak proto, že nám přináší bezprostřední pohled na politické i společenské dění u nás i v Evropě roku 1938 a další jeho unikátnost spočívá ve vzácně objektivním pohledu amerických dokumentaristů - v jejichž týmu pracoval i český tvůrce Alexander Hackenschmied, na politické okolnosti, jež vedly k "Mnichovu" a okupaci Československa roku 1939. (oficiální text distributora)
Krize - to je název unikátního amerického dokumentu z roku 1939, který má v podtitulku film o nacismu. Unikátního hned ze dvou důvodů, jednak proto, že nám přináší bezprostřední pohled na politické i společenské dění u nás i v Evropě roku 1938 a další jeho unikátnost spočívá ve vzácně objektivním pohledu amerických dokumentaristů - v jejichž týmu pracoval i český tvůrce Alexander Hackenschmied, na politické okolnosti, jež vedly k "Mnichovu" a okupaci Československa roku 1939. Komentáře uživatelů k filmu (21)
-
Radek99
Velmi unikátní dobový černobílý dokument o situaci ve Střední Evropě a Československu v roce 1938 (podtitul slibující film o nacismu není úplně přesný). Jeho unikátnost spočívá v tom, že ho natočili Američané a jde tak o pohled zvenčí, tedy v mnoha ohledech objektivnější a méně zkreslený, než kdyby byl původu tuzemského či centrálně evropského (byť ho jeho tvůrci natáčeli coby očití svědkové událostí u nás). Spojené státy americké a meziválečnou Benešovu republiku navíc spojovala i postava dokumentaristy českého původu Alexandera Hackenschmieda i další nezanedbatelný fakt - a to okolnost, že Československo té doby bylo jediným skutečně demokratickým státem Střední Evropy! Američtí dokumentaristé mapují příčiny vedoucí k mnichovské konferenci uvnitř naší republiky - nezanedbatelný fakt, totiž počet sudetských Němců na našem území (3 a půl milionu, z toho okolo milionu antifašistů), jako temné a tíživé dědictví vzniku samostatného Československa, kdy naše delegace na mírové konferenci v Paříži v roce 1919 v čele s Benešem záměrně snižovala počet Němců na našem území žijících (navíc dále manipulovala se smyšlenkou, že zde žije jeden národ - československý) a o pár měsíců později už v samostatné republice sudetské snahy o odtržení násilně potlačila vláda československou armádou vyslanou do pohraničí (analogicky postupovala i v případě maďarské menšiny na Slovensku). Jak vyznívá Československo vnímané očima očitého amerického pozorovatele? Je to Československo hrdé a silné, Československo jako bašta demokracie, spoléhající na svou armádu i bilaterární smlouvy s Francií a Ruskem (geniální metafory Osvobozeného divadla; Voskovec s Werichem měli vůbec podle dokumentu v Československu výsadní postavení...), Československo jako jeden z ekonomicky nejvyspělejších států tehdejšího světa, Československo jako jediná středoevropská země bez cenzury, přijímající ve velkém uprchlíky před nacistickou zvůlí, Československo jako logická oběť německého imperialismu (zjevného již od dob Bismarckových), v závěru Československo smutné a zlomené... Už jenom pro tu historickou sebereflexi je dobré (a příjemné) to vidět...(2.10.2008)
-
genetique
Veľmi dobre spracované udalosti pred a počas druhej svetovej vojny, zo strany našich národov. Občas to pripomínalo učiteľský výklad, no s veľmi zaujímavými informáciami, a keby boli takéto film k dispozícii na každej hodine dejepisu, určite by sa tento predmet stal medzi študentmi najobľúbenejší. 80%.(9.10.2008)
-
berg.12
I když historie byla přeci jen o něco složitější a pro Československo zdaleka ne tak romantizující, nabízí tento americký dobový dokument jedinečný pohled na předválečnou republiku. Zdaleka nejcennější části jsou podle mě ty, vypovídající o staletém soužití Čechů a Němců a rozpolcení německého obyvatelstva v samotných Sudetech. Tyto kapitoly byly po dlouhá desetiletí tabu a pro mnohé dodnes spíš trpěnou součástí našich dějin.(23.2.2011)
-
sportovec
Pozoruhodné dílo demokraticky a humanisticky cítících amerických filmařů působí dojmem, jako by byli blízkými Benešovými spolupracovníky. První Československé republice se tu dostává, což její jest. Silná a odolná ekonomika, robustní, drtivou většinou obyvatel (pomineme-li henleinovce, pak v odstupňované intenzitě šlo dlouhodobě o zhruba 80-90% obyvatel Masarykovy a Benešovy republiky) sdílená státní idea, napájená z ideových zdrojů americké a francouzské revoluce XVIII. století; přidáme-li k tomu skvělou kulturu, špičkové školství a ojedinělou národnostní a vůbec menšinovou politiku i fakt, že ČSR byla útočištěm exulantů hned několika národností (především to platilo o ve filmu nezmíněných Rusech, Ukrajincích, Němcích a Rakušanech), máme co do činění se silným, mimořádně odolným státem, jehož oprávněnou sebedůvěru podporovalo mimořádně dobře zorganizované vojenství, civilní obrana a velkorysé přípravy na vnucenou obrannou válku. Osvobození - tj. V+W - Werich a Voskovec, jsou reprezentanty prvorepublikové levicovosti právě tak jako jako dnes již asi neidentifikovatelná oktavánka či septimánka Mirka (tady se naopak vybaví bojovný závěr skvělé komedie ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA; nikoliv náhodou se ve filmu objevují i záběry na knihy dvou československých občanů, spisovatelů Thomase Manna a Karla Čapka či pronikavá díla Masarykova a Benešova). V kompozici filmu jsou patrny několikeré překrývající se půdorysy: jednak optimistická část, končící scénou Voskovcova a Werichova vystoupení na dětském letním táboře, jednak epilog, projevující se diskontinuitním zlomem právě po táborové scéně; pojetí tří postav, které procházejí celým filmem, je zřejmě pozůstatkem původního záměru na natočení hraného filmu. Pozoruhodně dobře se američtí tvůrci orientují i v skutečných cílech a skutečném charakteru a příčinách dramatické změny v poměru sil mezi světovou demokracií a totalitou v průběhu tragického roku 1938 (obětováni jsme byli nejen my, ale demokraté v zemi našeho dnešního jižního souseda). Poctivá četba nezáživného blábolivého nominálně Hitlerova MEIN KAMPFu, ve filmu často citovaného, nesla své plody. Film jako celek vyznívá jako hold benešovské strategii a prozíravosti, tomu, co bychom mohli plným právem nazvat nedoceňovanou benešovskou rozvážnou statečností. Záběry z demonstrací obou stran - demokratické i fašistické - to jen potvrzují a dokumentují vnucenou černobílost posledních měsíců existence statečné Československé republiky. Ani dnes, po desetiletích, není co měnit na základních konturách i ideových východiscích tohoto poučeného amerického pohledu; v dílčích jednotlivostech by byly zpřesněny, ale v tom zásadním ani současný historik-demokrat nemá co dodat. Ať chceme či ne, je tento film dílem nanejvýš současným; pro naši současnost je zrcadlem. Zrcadlem, jehož působení nejlépe vystihuje starý Gogolův postřeh "Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš hubu křivou"; chci tím říci, že současné češství má z čeho vycházet, na co navazovat a že v lepším případě zaslouží soucit ti, kterým tyto zjevné zřejmosti nejsou jasné.(2.10.2008)
-
NinadeL
Smysluplný dokument, který zpětně získal na historické ceně. Samozřejmě. Jen Hammida prosím tolik neadorovat.(15.12.2010)
-
Javert
Dokonale objektivní dokumentární kousek, který divákům očima obyčejného prostého Američna podává informace o osudném roce 38 a hlavně pak o tehdejších vztazích mezi Čechy a Němci v pohraničí. Doporučuji všem, který není cizí národ český a jeho, často krutá, historie.(26.9.2008)
-
Aky
Podívejte se na rok vzniku, shlédněte to, znovu se podívejte na rok vzniku, a nemůžete dát jinak, než pět hvězd.(9.10.2008)
-
GilEstel
Krize z roku 1939 je mimořádným dokumentárním počinem, který výstižně charakterizuje dobovou atmosféru a události související se zánikem První republiky. Jedná se o jednoznačný apel proti pasivitě při rozpínavosti Třetí říše a konstatování principielního pochybení při uzavření Mnichovské dohody. Dokument se zaměřuje primárně na Československo-Německou politiku v kontextu mezinárodního významu. Krize byla ale ještě o dost vážnější. Na Československo byl vyvíjen tlak i z Polska, které si nárokovalo Těšínsko, z Horthyho Maďarska, které si nárokovalo jižní Slovensko a Podkarpatskou Rus. Dále tu byly separatistické tlaky fašistické Hlinkovi slovenské ľudové strany, které následně vedly k odtržení Slovenska. Ve filmu chybí i taškařice, která byla s Československem sehrána prostřednictvím lorda Runcimana. Chápu, že dokument se nemohl zabývat všemi těmito aspekty. Hlavní pozitivum dokumentu je zaměření na obyčejné lidi, čímž je dobová atmosféra velmi věrná. Politická satira Voskovce a Wericha dokáže dojmout a pobavit i dnes. Zrada západních spojenců na Československu je neodpustitelná. Nejde jen o zradu státu, ale i o zradu snů a ideálů lidí, kteří tu 20 let něco budovali. Masaryk pravil. „Československo potřebuje 50 let klidného vývoje.“ Dostalo se mu jen 20. Kontinuita vývoje byla přerušena a již nikdy nebyla obnovena. Sen o čechoslovakismu Masaryka, Štefánika, Beneše a celé První republiky odešel náhle jako dětství našich babiček a dědečků. Obsah tohoto dokumentu by měl každý z nás znát. Bohužel to nebývá pravidlem. Mladá generace v poslední době vnímá češství často jen při vítězství na MS v ledním hokeji. Možná by se mělo na školách trochu ubrat pazourků a přidat věcí spojených s historií české státnosti.(22.11.2010)
-
borsalino
Unikátní americký a především dost nevšední dokument o vpádu nacistických vojsk do ČSR a především všechno to, co vlastnímu vpádu předcházelo. Dokument vypovídá o hrdosti Českého národa, ochotu bojovat s fašistickým režimem a o obrovském zlomení národa po Mnichovské dohodě. Své pochopitelně sehrála také zrada Francie a Anglie, která Československu v nejtěžší chvíli podrazila nohy. Z každé minuty v dokumentu bylo cítit odhodlání Čechů bránit se a nenechat se zlomit a podvolit se. Přestože měl Hitler zásadní materiálovou i početní převahu, vpádu se obával, neboť věděl, že za hranicemi nečekají vojáčci na koních se šavlemi jako v Polsku, ale plně vybavená a velmi dobře vyzbrojená armáda. Je navíc dost pravděpodobné, že pokud by Hitler narazil, nedošlo by k oné bleskové válce (blitzkrieg), ale k poziční (takový sitzkrieg), což by mělo na Němce a jejich nohsledy neblahý morální vliv. Rovněž je dost pravděpodobné, že by spojenci skutečně pomohli. Hitler hrál vabank a bohužel mu to vyšlo. Porobení národa však mělo zcela devastující vliv na morální profil Čechů v další budoucnosti. Znechucení lidí ze zrady a tehdejší vlády využil další, podobně odporný režim, komunistická strana, která se tvářila jako že lidem něco dává a přitom lid zašlapal ještě hlouběji do země. Kdyby dokument pokračoval nezávislým pohledem dnes, jmenoval by se "Od špičky mezi evropskými státy ke směšnému outsiderovi".(7.10.2008)
-
Zakk
Jsem rád, že to americký hlavy nezkazily a podaly slušnou formou pravdivé zprávy, jak se u nás žilo na pokraji války. 67 min - to je čas, který by pokryl necelé dvě hodiny dějepisu poutavým, stručným a zároveň obsáhlým způsobem místo např. věnování se nějakým zasraným druhohorám. Pak není divu, že ze škol lezou nepoučení kreténi. Sarkastický hlas vypravěče "Heinlein smiles. Its good show" popisuje výstup vůdcova vlezprdela s rozesmátou držkou. Také je možné vidět W+V na dětském táboře, otevřené záběry z mobilizace a spostu dalšího.(2.10.2008)
-
Marthos
V létě roku 1938 přijel do Československa americký producent a režisér Herbert Kline, aby prostřednictvím dokumentárního filmu vydal svědectví o tehdejší krizové situaci v Evropě. Bylo to v době, kdy vrcholilo henleinovské násilí a kdy anglický vyjednávač lord Runciman měl přinést objektivní zprávu mezi Čechy a Němci, obývajícími historické území našeho státu. Výsledek oficiální mise byl pochybný. Jak později napsal prezident Beneš, česká strana poznala, "že na misi lorda Runcimana působí - přesto, že mohla již znáti i Berlín i Henleina a jeho pangermánské druhy - více argumenty Berlína, Sudetendeutsche Partei a německé propagandy než všechna dobrá vůle československé vlády a prezidenta." Proti zkreslujícím oficiálním argumentům měl právě film vydat pravdivé svědectví o situaci. Že tak mohl činit pouze příslušník jiného národa než onoho ohroženého, je pochopitelné. První svědectví vydala už skupina Američanů z filmového časopisu March of Time, který vznikl při významném koncernu Harryho Luceho, vydávajícího známé týdeníky Time a Life. Reportáž, kterou natočil Louis de Rochemont, šéf zmíněného filmového časopisu, byla uvedena v době vrcholící mnichovské krize a informovala americké návštěvníky kin o skutečných důvodech této krize. Mnohem obsáhlejší a úplnější svědectví poskytoval ovšem dokument Herberta Klina, nazvaný stručně THE CRISIS. Byl rozsáhlejší (jednalo se o celovečerní snímek) a navíc se na jeho výrobě podíleli i čeští filmaři. Herbert Kline se tehdy spojil se skupinou pracovníků z filmové sekce Baťových závodů ve Zlíně a získal také vynikajícího spolupracovníka v kameramanovi Alexandru Hackenschmiedovi. Štáb vedený Klinem cestoval v oněch krizových dnech několik měsíců po Československu a sbíral průkazný dokumentární materiál. Podařilo se mu zachytit situaci v pohraničí a zveřejnit protistátní akce henleinovců, jasně směřující k jedinému cíli, jímž byl rozvrat republiky. Navíc pak začlenil Kline do svého svědectví různé archivní šoty z tehdejších filmových týdeníků, přesvědčivě dokumentující marnou snahu o vyrovnání s Němci, kteří o jakékoli vyrovnání tehdy už nestáli, protože jednali pod přímými rozkazy Adolfa Hitlera. Působivé byly i jevištní výstupy z Osvobozeného divadla ze hry Těžká Barbora, zejména pak zaktualizovaná píseň dvojice V a W David a Goliáš a optimistické poselství písně Proti větru. Všechen cenný materiál se podařilo zachránit před nacisty a odvézt do zahraničí, kde potom kameraman Hackenschmied z něho sestříhal definitivní verzi snímku The Crisis, který přinášel západnímu světu výmluvnou, tehdy ovšem už marnou varovnou výpověď o skutečné podobě mnichovské krize.(2.11.2008)
-
Pecival
Parádní dokument, který vykresluje věci asi trochu černobíle (taky má působit jako antinacistická propaganda), ale pouštět by ho tu měli v dějepisu, už jenom z důvodů zvýšení národní hrdosti. Ta by nám v dnešním kosmopolitním světě určitě neuškodila.(5.7.2011)
-
sator
Určitě shlédnout.(26.2.2010)
-
Nach
Velice objektivní přístup, který je nádherně podán. A děsí o to více, že dnes již víme, co tehdy ještě ani vědět nemohli. 80%(8.5.2012)
-
fragre
Je mi jasné, že Republice československé je v tomto dokumentu fanděno, tudíž je vykreslena zářivěji než by realitě odpovídalo.Při dnešní revizionistické ofenzívě, snažící se dokázat, že Sudeťáci byli vlastně hodní a v protektorátu se žilo dobře, je to však stále aktuální film. Ta 1. republika žádný ráj na zemi nebyla, ale v té době to byl jediný slušný a demokratický stát ve střední a východní Evropě. Dnešní neustálé sudetoněmecké požadavky na omluvu (Havel se snad již omluvil) pak připomínají tehdejší sudetoněmeckou taktiku neustále se stupňujících požadavků, která měla za úkol hlavně se nedomluvit.(17.9.2011)
-
2Hitman3
Uzasny a nadcasovy dokument o rozmahani nacismu. Pro nasince o to zajimavejsi, protoze sleduje deni hlavne v CSR pred vypuknutim 2.SV a dokaze prozirave varovat pred nacistickou hrozbou. Zaverecny komentar autoru v kombinaci se znalosti historie jim dava za pravdu.(18.1.2012)
-
worm14
Opravdu naprosto zapomenutý dokument. Kdybych nevěděl, že to bylo natočené před okleštěním sudet, myslel bych si, že je to dokument z mnohem pozdějšího data. A pohled američanů je opravdu objektivní. Všem, kteří tento dokument viděli před válkou a uměli číst "mezi řádky," muselo být jasné co bude následovat (Mnichov a okupace). Dokument přesvědčivě vyvrací domněnku, že němci tu byly utlačováni. Právě naopak. Viz příklad : V Čechách bylo asi 5200 německých škol, v madarsku asi 16, v Itálii myslím žádná, vycházelo tu přes 200 německých novin a časopisů. Třeba v polsku to bylo asi 11... V dokumentu se několikrát objevuje i Wrich s Voskovcem. Hlásající mír, mezi všemi obyvateli Československa nebo když v osvobozeném divadle zpívají Davida a Goliáše. Nikdo by si Krizi neměl nechat ujít. Zachycuje totiž velice důležité období naší moderní historie. Zajímavosti : Režisér chtěl původně natočit hranný film, ale když viděl jaká panuje v pohraničí situace, rozhodl se pro hranný dokument. Štáb po dobu natáčení sídlil v Zlíně. Režisér očekával, že Československo se bude bránit a vypukne válka. Proto si šetřil vzácný filmový materiál. Natočené materiály se podařilo na podzim roku 1938 vyvézt do Paříže, kde byly sestříhány. Film měl v USA premiéru 13. března 1939. Poté byl ještě dlouho vysílán a kritika ho přijala velmi pozitivně.(23.9.2008)
-
Bendiys
Zajimalo by me s jakym pocitem to sledovali lide,co to opravdu zazili. Ja se o tom sice jen ucil, ale vyvolava to ve me silne pocity. Navic kdyz V+W zacali zpivat pisen Proti vetru se vsemi detmi okolo nich, tak mi prebehl mraz po zadech...(4.10.2010)
-
Tremono
Dokument mapující vzestup nacistické moci v předválečném Československu a neméně důležitě zachycující tehdejší každodenní život, hrdost na demokratický stát, kde všechny národnosti žily v míru, a víru tehdejších lidí, že demokratické principy a vzájemná spolupráce se nepodvolí fašistickému šílenství a propagandě. Původně se měl točit hraný film, ale naštěstí si tvůrci včas uvědomili situaci, ve které se ocitli, a rozhodli se natočit dokument - a zachytili tak události předcházející rozpoutání světové války, kterou tehdy mohli jen tušit, ale nemohli předpovídat její rozsah. Možná je škoda, že nezůstali déle a nepokračovali v natáčení, ale díky za to, že se ten materiál vůbec dostal ven. Že film působí propagandisticky, emotivně - což někomu může vadit? Ano, naštěstí ale stále zůstává objektivní a omezuje se jen na závěr typu "válka je zlo, chceme žít v míru". Síla agresivní a drzé nacistické propagandy je myslím z historie (a z tohoto filmu) zřejmá, a strach a neschopnost "spojeneckých" zemí jí oponovat a tvrdě rozcupovat také. Mělo by se promítat v hodinách dějepisu.(31.3.2012)
-
Matej031
Je to na svou dobu velice dobře natočený dokument, jenž i ze vzdáleného pohledu amerických dokumentaristů předpovídal budoucí chod dějin. Tvůrci chtěli původně natáčet milostný příběh smíšeného páru ze Sudet, ale když viděli skutečné poměry v Sudetech, rozhodli se svůj tvůrčí záměr změnit a stvořili dokumentární film o hysterických bojůvkách henleinovců a o celkové situaci v českém pohraničí. Téměř neodolatelně komicky působilo svážení starých Němců k volbám, z nichž mnozí ještě téhož dne zemřeli.(18.4.2011)
