Над Тиссой
Obsahy(1)
Na zakarpatské Ukrajině je do jedné kolchoznice zamilovaný pohraničník, ale ta si dopisuje s jiným. Ten jí v posledním dopise z Německa oznamuje, že mu končí vojenská služba a že za ní přijede. Cestou z Berlína se ve vlaku seznamuje s předsedou družstva, které splavuje po Tise dříví a ten mu, protože mají shodou okolností stejný cíl, nabídne odvoz až na místo. Ivan vypráví o svém životě i plánech a předseda se náramně diví, že Tereze neposlal ani fotku. Diví, ale přitom si gratuluje. Ideální legenda pro ohlášeného agenta. Dzjubovi se podařilo utajit kolaborantskou minulost a dnes je rezidentem zahraniční centrály. Když zastavili na krátkou přestávku – Ivan zde za války bojoval – spolu s pomocníkem svého cestujícího zavraždili a vzali jeho doklady a uniformu.
Když přes hranici přešel agent, nezůstal průnik pohraničníkům utajen. Sice jim unikla hlavní ryba, ale chytili aspoň převaděče. Přesto jej nezvládli vyslechnout. Agent mu ještě před rozchodem nabídl občerstvení, ale to bylo otrávené. Když se později převlékl do ukradené uniformy a nahlásil na městské vojenské správě, byl už agent Clark před všemi sovětskými úřady zlegalizovaný jako demobilizovaný gardový seržant Ivan Belograj a jel se představit nevěstě. A taky přichystat akci, kvůli které přijel – výbuch důležitého železničního mostu. Byl přátelský, získal si všechny vesničany a začala se chystat svatba, ale Andrejovi se jeho sok nezdá. A to, co bylo zpočátku jen o pohraničníkových pocitech, neočekávaně potvrzuje pošta z Berlína. V pohraniční zóně se rozezní poplach…
(chamonix)
Recenze (1)
Snímky o pohraničnících, převaděčích a západních agentech se v minulého století natáčely i u nás. Možná v tom byla i inspirace ze sovětské kinematografie, která jich má ne zrovna malé množství. A tento je jeden z nich. Cíleně poukazuje na prosté a poctivé obyvatele Zakarpatí a hlavně bedlivé sovětské pohraničníky. Po filmové stránce kromě vcelku jednoduchého příběhu vévodí i nádherné záběry a scenérie místní krajiny, které na dané prostředí prostě nemohly chybět. Námětově to není o ničem jiném, než o ochraně hranic, přičemž je ukázáno proč. Autorem scénáře je literární autor Alexandr Ostapovič Avdějenko a to na základě vlastní povídky. Snímek však samozřejmě není přesnou kopií předlohy. Vizuální stránka musí být vždy předností. Příběh tak neobsahuje zvláštní hloubky děje a charakterů, ale jen přímočarý vývoj událostí. Od klidného začátku přes dynamický střed až po finálovou apotézu. Snímek byl v Sovětském svazu svého času poměrně úspěšný. Dnes to už tak nepřijde, ale tehdy měl dynamiku, plnohodnotný děj a po obrazové stránce byl prostě krásný. V jedné věci má i historickou hodnotu. Mistrovské plavení dřeva po těžbě po řece je dnes už i ve filmu ohromnou vzácností. Scéna s proplutím přehrady, která je zvláštně postavená, je obzvlášť právě po historické stránce nejzajímavější. Co se týče špionážní dějové linky, je zpracována v jednoduchosti, takže v plné srozumitelnosti. U nás film neznámý a také tak bohužel zůstane. Ani české filmy o pohraničnících a západních agentech už nemají zrovna na růžích ustláno. Ale k vidění ještě jsou. Zatím. ()